Ulica Cloverfield 10

Jistě by bylo podnětné rozebírat (virální) marketing filmu, osmdesátkové popkulturní odkazy a design (John Hughes), pozici Michelle mezi jinými soběstačnými ženskými postavami poslední doby, reflexi sílící společenské poptávky po autoritativním lídrovi nebo podrývání star systému obsazením Johna Goodmana do trochu jiné „taťkovské“ role, pro mě jde ale v první řadě o učebnicově vystavěný thriller, který důsledně zužitkovává veškeré informace poskytnuté v rámci jeho uzavřeného světa. Prakticky každý prvek, ke kterému je delším, detailním nebo hlediskovým záběrem navedena naše pozornost, lze označit za kompozičně motivovaný, ačkoli se třeba zprvu zdá, že má sloužit jenom k pobavení (infantilní koupelnový závěs s kachnou). U objektů, které se vracejí do hry s větším časovým odstupem, jsme navíc před jejich zapojením do děje nejprve slovně upozorněni, že na ně nebylo zapomenuto, aby jejich následné využití nepůsobilo jako deus ex machina (lahev s alkoholem, kterou Michelle na začátku při opouštění bytu bere ze stolu, později se o ní zmiňuje Howard a její hvězdný okamžik přichází těsně před koncem). Význam rekvizit zároveň není stálý a kupříkladu dívčí časopisy nás nejdříve upozorňují, že Howard zřejmě ztratil svou dceru, později se mění v součást zinscenovaného divadla (aby byla posílena iluze, že Michelle je jako Howardova dcera) a nakonec ve zdroj důležitých informací pro přežití. Každý dílek skládačký je dříve či později odůvodněný a je tak příznačné, že i skládání puzzle se z kratochvíle hrdinů změni ve znepokojivou nápovědu pro diváka, když Emmett dvojznačně upozorní, že pár dílků ještě chybí. A skutečně – v dané chvíli ještě neznáme celou pravdu, jak vzápětí vyjde najevo, čímž bere za své krátká nedramatická mezihra, během které zdroj ohrožení zdánlivě číhá jen venku. Podobně zneklidňující podtext má hra s hádáním slov, kdy je využito omezení vyprávěcího hlediska na Michelle – nevíme tudíž, co doopravdy ví Howard a stejně jako jeho dva „adoptivní potomci“ nedokážeme určit, zda stále hraje, nebo jim škodolibě říká pravdu. Zdánlivě zdržující scéna, ve které se Emmett a Michelle baví o svých promarněných životních šancích, je pak pro vyznění filmu naprosto klíčová a zejména jí Ulice Cloverfield 10 vděčí za emocionálně velmi silné a přitom – stejně jako celý koncept, na němž je zápletka založena (tři lidé v bunkru, z nichž minimálně jeden něco temného tají) – očistně jednoduché finále, které dává rychle zapomenout na zbytečně spektakulární (a úhlednou uzavřenost světa, v němž jsme se dosud nacházeli narušující) vyvrcholení. 85% (08.04.2016)

Spoilery. Michelle měla zemřit. A nesouhlasim s Rogue: Ten konec měl totiž přijiít ještě před oním "Oh, fuck" (vskutečnosti "Oh, common"), ne až po něm. Michelle měla vylézt na auto, podívat se na obzor, v poli mělo zavrčet monstrum a v ladném skoku jí ukousnout hlavu těsně před tím, než slečna cokoliv stihne říct. To by pak bylo na 4 hvězdy a svět by byl o něco víc v pořádku. (08.07.2018)

10 Cloverfield Lane přináší svěží závan do post-apo žánru. A vystačí si přitom jen s minimem. Zatraceně vymakaný podzemní úkryt, silný trojlístek herců, výborný scénář stojící jako silný základ pro časté denní i noční konverzace a téměř úplná absence informací o tom, co se venku vlastně (ne)stalo. John Goodman je výborný a podobně skvěle si vede i Mary Elizabeth Winstead. Prvně jsem ji poznala v Nezvratném osudu a říkala si, jaká je to šikovná holka:) Rozehrávají to spolu mistrně a člověk si jenom říká, jestli panu Goodmanovi jenom kurevsky hrabe, nebo se venku opravdu děje něco velkého, na co civilizace není připravená. Závěr se mi líbil, i když jsem si ho možná představovala jinak. Perfektní hudba mistra McCrearyho. (01.08.2016)

Je to doopravdy velké... zklamání. Natočit film o třech lidech zavřených v podzemním bunkru (kdy jeden z nich je divný, druhý divný a navíc nebezpečný a třetí by se prostě rád dostal pryč) bez špetky napětí, to se přece nedělá. A jakkoliv se John Goodman a Mary Elizabeth Winstead snaží, scénář z nich dělá pitomce. Aniž bych chtěl něco vyzradit, musím napsat, že různé věci se v Ulici Cloverfield 10 dějí zkrátka jen proto, aby byly překvapivé, nicméně logické nejsou a když jsem se asi popáté sám sebe ptal "Proboha proč...?", došlo mi, jak moc mě ten film vlastně nudí. Ano, závěr měl konečně slušný spád, nicméně pokud se někdo těší na to, že tentokrát - bez omezení v podobě ruční kamery - něco uvidí, měl by si nechat zajít chuť, protože až na pár krátkých záběrů se obraz třese stejně jako před sedmi lety. Dvě a půl. (13.04.2016)

Je to dobrý film, nebudu ale předstírat, že jsem nečekal víc. V těch nejvypjatějších momentech nedovede debutant Trachtenberg být tak drsný a intenzivní, jak by měl a v prostřední části se mu nedaří šponovat atmosféru tak, jak to uměl třeba Carpenter ve Věci. Občas se zkrátka objeví hluché momenty a když už se popáté řeší, co je tam venku, nebo kdo z hrdinů je magor, začne se to okoukávat. Nikdy naštěstí tak, aby se objevila nuda a díky přesnému Goodmanovi a Mary Elizabeth Winstead, která umí sebevědomé holky v nesnázích jako málokdo, je to pořád zábava, kde si ty zvraty a překvapení budete užívat. Jen si prostě myslím, že to měl točit někdo, kdo už za sebou nějaký ten film má a ví, že udržet napínavou atmosféru, když jsou na plátně tři lidi a čtyři místnosti, nejde úplně samo a musí se tomu trošku pomoct. (15.05.2017)