Svěřuji ti svou ženu

Ačkoli si většina Čechů dodnes myslí, že starší čeští herci působí ve svých zahraničních filmech nevhodně, neovládají jazyk, mají špatný přízvuk atd... opak je pravdou. To vám vysvětlí nejeden rodilý mluvčí a sběratel tohoto druhu kinematografie. Tedy pro Němce je Lil Adina pouze jednorázovou partnerkou Heinz Rühmanna, která v pořádku do filmu zapadla, ale jelikož je cizinkou, nijak zvlášť je nezajímá, ale naprosto také nepobuřuje. Kdyby se objevila v nějakém vlastním filmu nebo alespoň ve více titulech, bylo by to něco jiného. Zkrátka Adinina kariéra mimo domácí film je pro nás jen nafouknutou bublinou a je už na čase, aby splaskla. To samé platí o jejich výletech do poválečného anglického filmu. Poznámka: v závěru války byl znovu uveden pro německy hovořící publikum také Noční motýl (spolu s Krokem do tmy) a i tehdy byla použita jména Lil Adina a Hanna Witt, takže to také boří mýtus o výlučnosti těchto pseudonymů. O zajímavější kariéře Hany Vítové zase jindy... (19.02.2009)

V době kdy Mandlová herecky dozrávala a v Protektorátě dostávala ty nejlepší role, zahrála si v reichu v dost slaboduché komedii, jakých se točily desítky a ve kterých v Čechách hrála v polovině třicátých let. Herecky se však neměla za co stydět. Dobře zapadla do průměru. Její vcelku plynná němčina mě překvapila. (14.02.2011)

Moc jsem od tohoto filmu neočekávala, ale nakonec mě velice překvapil. Bylo moc pěkné vidět jak obyčejný rybář převezl všechny kavalíry z lepší společnosti a postavil se ke všem náročným výzvám čelem aby získal srdce Adiny Mandlové která ho nakonec nepředvídatelně ocenila. A nutno ještě zmínit že tato komedie nebyla jen svěží, ale měla i vtipný závěr což se jen tak u starých filmů nevidí. (22.06.2019)

Obviňování fakticky celé generace českých filmových herců z kolaborace s nacistickým režimem bylo budované na písku již v poválečné době. Pokud by mělo být důkladně aplikováno na tehdejší naši společnost, stalo by se evropskou i světovou kuriozitou. Je-li tu po desetiletích možnost konfrontovat někdejší napadnutelná tvrzení se skutečností natočeného materiálu, je nutné tento fakt náležitě přivítat. Snad málokterá česká herečka má tak kontrovezní pověst jako Adina Mandlová. Její velkorysý vztah k mužům, touha vyrovnat se v mezinárodnéím záběru Lídě Baarové, snaha oddávat se bez zábran radostem života kolem ní vytvořila kouřovou clonu pověstí a někdy vysloveně drbů a pomluv. Velmi průměrná německá salonní komedie, vzdáleně upomínající na KRISTIÁNA a ozdobená skvělým výkonem Heinze Rühmanna, této veličiny kinematografie hraného filmu našeho severního souseda, prokazuje opak. Naopak si málokdo uvědomí, že do boje s nacistickým nebezpečím ve Fričově, Voskovcově a Werichově filmu SVĚT PATŘÍ NÁM volá tehdejší Čechoslováky právě hlas této rozporuplné české ženy a nezapomenutelné dramatické umělkyně. Po desetiletích pěna opadla a objevila se skutečná skutečnost. Skutečnost iluzí, ale také tragédie, která nemusela být. Poučení o sváru vášně a rozumu, fanatismu a věcnosti, šílenství a střízlivosti. Poučení varující. (20.03.2011)

Průměrná konverzační veselohra, která je dnes zajímavá pouze účastí české filmové hvězdy Adiny Mandlové. Ta pod pseudonymem Lil Adina vytvořila spíše pasivní roli podváděné a podvádějící manželky. Jak později Mandlová vzpomínala ve svých pamětech, k natáčení ji po dlouhém přemlouvání donutil osobně Rühmann, který se tehdy speciálně vypravil do Prahy. Atmosféra v ateliéru byla ovšem podle Mandlové velmi dusná: "Na všechno se šlo vědecky a ze všeho se dělal ohromný problém. Film byl veselohra, ale nikdo se nesmál, všichni se tvářili, jako by vyráběli bůhvíjakou vážnou tragédii nebo psychologické drama. Nikdo nepromluvil a nežertoval mezi záběry, disciplína jako na vojně a i Rühmann, který byl v soukromém životě kouzelný člověk, se k nepoznání změnil, sotva překročil práh ateliéru. Často jsem seděla sama v hotelovém pokoji, opuštěná a nešťastná." Co dodat? Snad jen, že po válce si Mandlová díky této řadové komedii vysloužila doživotní zákaz umělecké činnosti na území Československa. Život je plný paradoxů. (21.10.2008)