Láska a smrt

Už jsem si zvykla, že má Woody široký tematický záběr. Ale i přesto se mu podařilo mi vyrazit dech. S lehkostí a okouzlujícím nadhledem natočil malý a svěží exkurz do ruské klasiky. Vzhledem k době aktivně probíhající studené války to můžeme vnímat jako jednu z dalších Woodyho provokací. Humor se střídá s filozofickými úvahami v takové kadenci, že rozhodně jedno zhlédnutí nestačí, což mi rozhodně vůbec nevadí, neboť na takhle dobrý film se s radostí podívám kdykoliv znovu. (07.07.2021)

Woody Allen v Lásce a smrti opět uplatnil své hlavní zbraně – směšně ošklivou tvář, sarkasmus a dokonalou znalost syžetu klasické literatury, z nějž udělal zcela bez piety kůlničku na dříví. Parodie na širokou ruskou duši, přefilozofizované romány a historické velkofilmy se občas láme do naprosté frašky (opět si nelze nepovšimnout Allenovy záliby v grotesce, ale zároveň je třeba vést paralelu i s paradoxní nadsázkou školy Monty Pythona). Allen na jednu stranu využívá přehnaného "zruštění" prostředí, na druhou stranu zcela kontrastně tu vystupuje coby hlavní postava čistě "allenovská", plná nejistoty, směšnosti, sebeparodie, moderních mindráků. Láska a smrt si ve své nedlouhé pasáži vyšlápne snad na mnohé stereotypy historických a válečných filmů (v témže roce byl mimochodem natočen Kubrickův Barry Lyndon – vizte scénu s pistolovým duelem :o)))), přesto nemůžu říci, že bych se celou dobu jen bavil. Hluchých míst bylo povíce, nicméně v konečném důsledku nelze než ocenit trefnost, s jakou dělová koule Allenova humoru dopadá na žánrové prachárny a způsobuje jejich exploze. (28.09.2005)

Láska a smrt pochází z plodného Allenova období, let sedmdesátých (což je samozřejmě chyták, protože všechna Allenova obdoví jsou plodná), kdy vznikly takové skvosty jako Annie Hall nebo Zahraj to znovu, Same, ale i filmy slabší - třeba Spáč. Láska a smrt je někde mezi. Avšak i relativně průměrný Allenův film je v rámci ostatní produkce silně nadprůměrný. Krom toho neznám jinou, tak trefnou parodii (nejen) na ruské romány, se všemi těmi šílenými strýci, bratry, rohatými ruskými Židy (v Evropě jsou pruhovaní), neopětovanou láskou, mystickými vizemi, a hlavně - žitem. Všude jenom žito! Ale nenechte se mýlit, není to jen film veselý. Klade i některé hlubší filozofické otázky jako: Pokud byl Ježíš truhlář, kolik si asi účtoval za skříně? (20.03.2005)

U filmů Woodyho Allena pro mě platí přímá úměra: čím ranější tvorba, tím méně mě oslovuje, a naopak čím novější, tím více jsem z ní nadšený. "Láska a smrt" mě proto totálně minula, nezasmál jsem se jedinému vtípku a celý film jsem odseděl s kamennou tváří. Prapodivnou angličtinou většiny postav mi to připomnělo Polanského "Ples upírů" z r. 1967, ale nikoli tak vtipem - zatímco Polanského upírskou parodii miluju, tenhle Woody mě skutečně minul. Do toho se prostě nemůžu nutit, tenhle typ humoru mi nesedl a od Woodyho mám nejraději jeho pozdní filmy natočené po r. 2000. A Diane Keaton šilhá! (04.08.2011)

Tak abych to shrnul. Do tohoto filmu jsem šel s tím, že se určitě příjemně pobavím a zase budu žasnout nad tím, jak dokáže AMERICKÝ režisér vyplodit takové množství inteligentních narážek, vtipů, parodických okamžiků a slovních přestřelek, o hereckém stylu výše jmenovaného nemluvě. S něčím takovým jsem k filmu přistupoval. Ale přes tuto mou předpřipravenost se ukázalo, že Woody je prostě blázen a že já rád podlehnu svodům blázna. Láska a smrt je neuvěřitelná smršť úžasných gagů (vychechtaný biskup pravoslavné církve hovoří za vše), výsměchu vševědoucím filozofickým tématům, skvělých hereckých výkonů (herectví natolik podobné Audrey Hepburnové jsem od Diane Keatonové nečekal) a v neposlední řadě neskutečně kulervoucích hlášek: "Někteří lidé jsou heterosexuální, a někteří jsou bisexuální, a někteří lidé na sex vůbec nemyslejí. A z těch se pak stanou právníci." Přesně něco takového jsem myslel že uvidím, ale stejně jsem byl překvapený a místy zíral na obrazovku s připitomělým úsměvem obecního blázna. Není co dodat, není co vysvětlovat. Čistých 100%... (19.05.2010)