Po búrke

„PROČ MŮJ ŽIVOT DOPADL TAKTO?...“ /// Lidi. Lidi mluví... („Dneska je vedro.“ „Ještě že jsem si vzal krátký rukáv“...). Rjota. Rjota je ztracená existence. A právě dorazil ukrást (nenápadně, jen tak mimochodem) něco (cokoliv) svojí matce. Mluví. A čas (ten filmovej) neběží... Rjota šmíruje (dělá pro detektivní agenturu). Rjota šmíruje i svoji bejvalku. Taky sází, ale hlavně mu dělá starost ta bejvalka. Kurva to je zábava... (jde vylepovat plakáty kočky. Ztracený.... čtyřnohý...) A bouře se blíží... Drama z rodinnýho života, který nevyřeší ani tajfun. Ten s číslem 24. Nuda. Nuda. Nuda. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na bejvalku nežárlím. Jsem jen zodpovědnej... 2.) Děti mě navštěvujou často. Vždycky prosmejčej byt... 3.) Thx za titule „fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.01.2019)

Chvíli jsem si zvykal na hodně pomalé tempo a někdy i delší scény s „absencí“ hudby a nemůžu říct, že bych občas nevnímal spády do (menších) hluchších míst, ale ve finále to byla moc příjemná zkušenost s japonským rodinným dramatem ze současnosti... Takový obyčejný příběh se zajímavými postavami, především tou hlavní s aktuálně neobyčejnou prací soukromého detektiva, konající tuto profesi z důvodu čerpání zkušeností pro psaní románu. Bavilo mě sledovat Hirošiho Abeho, jednak tento herec dodal své postavě příjemně civilní charisma a pak jsem také ocenil, jak komplexně máme možnost hlavního hrdinu vnímat, pokud jde vedle náhledu do obou profesí o rozebírání jeho minulosti a vykreslení vztahů k mnoha členům rodiny od matky přes bývalou manželku až po syna. Vzájemný vztah synka s tátou spěje zcela přirozeně bez patosu k nevtíravě dojímavým momentům a působil na mě často pozitivním dojmem. Líbí se mi, když název filmu ukrývá ve finále víc významů a také, že po oné bouři přírodní i vztahové vnímám na konci i nepřehlédnutelné světýlko naděje. Pěkný malý delší filmeček, také s množstvím krásně barevných záběrů. [75%] (18.05.2023)

Zrejme jeden z jeho najlepších filmov. /I keď mám dojem, že ide vždy o konkrétnu náladu a asociácie, ktoré s Kore-edovými filmami zakaždým prepojíme./ O uzavretom čase. Jeho strádaní. A ako sa to zrkadlí medzi generáciami. Pričom nachádzame častú podobnosť. Na druhej strane klasická rodinná dráma. Skvele napísaný mužský hrdina, fandíte mu po celú dobu, i keď looser, vtipné situácie mu dodávajú šarm a zároveň chápeme márnosť jeho túžob a prečo ho ďalšie postavy zavrhujú. A ako tak nejak nikam nesmeruje a nezmení sa... /I keď na konci rozprávkovo vidíme záblesk čiastočného "happyendu"/. Vo filme zaznieva kopa skvelých výrokov, akoby z "múdrej knihy", čo autor často i ironicky podotkne, a predsa sú vo svojej prostote pravdivé. Je dobré, že sa film, oproti starším kúskom, zbavil sentimentálnej hudby. Je škoda, že sposob akým je natočený viac nesúznie s obsahom. (07.10.2016)

Nefunkční rodiny jsou všude a mně docela mile překvapilo, jak se Japoncům podařilo pojmout téma docela civilně, bez nějakých zbytečných výstřelků, ale s tím, že je přesto snímek zajímavý a nenudí v podstatě po celou dobu své stopáže. Tohle nemůže říct každý snímek. Stejně jako to, že tohle není citové vydírání. (13.01.2017)

Civilna studia jedneho zkrachovanca. Je prijemne vidiet, ze aj v Japonsku ziju taki ludia. Prilis casto ich vo filmoch neukazuju. Hlavny hrdina je zahrany perfektne. Na jednej strane sympatak a zaroven chlapik, ktoreho by ste najradsej preplieskali, aby sa spamätal aj ked viete, ze to je bez sance. Zvlastne je, ze sa pribeh prilis nevyvinie, ale iba nam predstaví jedneho luzra a jeho zivotnu situaciu a to je vsetko. Na druhej strane je prijemne, ze tu chybaju akekolvek vyhrotene situacie. Nikto nezomiera ani nic podobne. Aj ked ta beznadej situacie hlavneho hrdinu je snad este horsia ako keby tam niekto chcipal. Vysledkom je zvlastny citlivy film s pomalym tempom, na ktory ked sa naladite, tak sa oplati vidiet. P.S: Obsah co tu je uvedeny, prakticky zhrnul dej celeho filmu. 7/10. (29.01.2017)