Sherlock: Ohavná nevesta

K mému zděšení a zároveň hlubokému smutku se stal z novodobého "Sherlocka" jeden z nejnabubřelejších seriálů současnosti. A nejhorší je, že jsem k tomu (vylepováním plakátů I believe in Sherlock Holmes) taky přispěla... I když jsem byla ze třetí série značně rozladěná (tj. znechucená a nas*aná), stejně jsem se na "The Abominable Bride" těšila. Ne proto, že bych zbožňovala Moffatovy speciály, ale proto, že jsem nepřestávala doufat v závan čerstvého vzduchu, který by mi pomohl zapomenout na předchozí sérii (2*). No, doufat můžu, že? Po úvodní scéně, která se mi ani trochu nelíbila (sakra, nic mě nenapadá, tak prostě přetočíme seznamovací scénu, bude jim to připadat cool...), následovalo až nečekaně příjemné překvapení. Vím, že je Viktoriánská doba pro napínavé duchařské příběhy jako dělaná, ale stejně jsem byla nadšená; z nepříjemné zápletky, z hutné atmosféry i z líbivé vizuální stránky. A pak se Sherlock *spoiler* probudil *spoiler*. Ke zbytku nemám, co bych dodala, snad jen, že nebýt "Moriartiho" (a zvědavosti, co z toho nakonec vypadne), tak bych to nejspíš ani nedokoukala. Snesu hodně, ale díl, který se z 95% odehrává v Sherlockově *spoiler* zfetovaném mozku *spoiler*, to už je vážně moc. A to obhajování vraždících sufražetek mělo znamenat co, proboha?!? Kdyby to brali jako 4x00, tak bych to možná ještě vzala, ale vydávat to za speciál, když je to prachobyčejná (a zároveň naprosto zbytečná) spojnice mezi třetí a čtvrtou řadou, ze které jen čiší tak něco rychle spatláme, ať maj radost a neotravujou?!? Ne, nezlobte se na mě, vím, že většina z vás při jménech "Moffat" a "Gatiss" omdlévá, a že byste pěli ódy i na mimozemšťany, kdyby je zakomponovali do scénáře, ale já už tohle prostě nedávám... "SHERLOCK" IS DEAD. 2,5*. (26.02.2016)

Důkaz, že novodobý Sherlock tak dobře funguje nikoli z důvodu oné vějičky v podobě zasazení do současnosti, ale pro své obsazení, chemii mezi osazenstvem, styl, atmosféru, chytrou práci s originálem i nadsázku. Bohužel také důkaz, že Moffat s Gatissem jsou navzdory vší své (mnohdy nadbytečné, ale také ne vždy) překombinovanosti opakovaně (u Sherlocka i Doctora Who) průhlední mnohem dříve (jakože opravdu mnohem; prokouknutelné je to tentokrát v obou plánech v řádech minut) než by bylo záhodno a než by si sami přáli. Čímž dochází k tomu, že nejednou spíše čeří vodu než že by někam posouvali zápletku či postavy. Ve výsledku speciál, který dost dojíždí na to, že by na jednu stranu potřeboval fungovat sám o sobě (což se mu v první komediální polovině daří beze zbytku, bohužel pouze v ní), zároveň přeci jen částečně navázat na předchozí tři série (s přimhouřením obou očí i toto projde) a přitom nic nikam neposunout, kdyby ho snad někdo neviděl a po třetí sérii zamířil rovnou do čtvrté. (02.01.2016)

65%. Zatím nejrozpačitější díl, který by u mě funkci nalákání na další sérii příliš nesplnil, kdybych se na ní pochopitelně netěšil už dva roky dopředu. Překombinovaný případ, který nebyl v kontextu původní linie moderního Sherlocka nutný a pro další dění prakticky o ničem nevypovídal, byl opravdu jen narychlo psanou nedostatečnou výpní dlouhé čekací doby mezi třetí a čtvrtou řadou. Možná by bylo pro příště lepší zůstat u několikaminutových speciálů a nepouštět se do experimentů, protože ani pokus o transformaci Londýna do doby viktoriánské se příliš nevyvedl, resp. nepůsobí patřičně specifickou atmosférou a pozornost od brilantní výpravy odvádí nepochopitelná (i když jako kompromis vůči absenci času asi tolerovatelná) nepřizpůsobivost tehdejší době třeba v řeči a chování postav. Škoda zbytečné snahy o uspokojení divácké obce, tento díl je fanouškovským kompromisem, na který rád zapomenu a doufám, že tvůrci dál nepůjdou podobnou cestou, která není špatná, nezajímavá nebo bez potenciálu, ale v mých očích chemicky tolik nefunguje a není to asi Moffatův šálek. Abych ale jen nenegoval, tajemnost případu a tradičně dokonalý Moriarty přispívali ke skvělé režii, díky kterým je alespoň Sherlock stále Sherlockem, a tak lze chemickou dysfunkčnost tohoto speciálu považovat za stejně nedůležitou, jako je speciál sám. Škoda, ale zase tolik nehoří a věřím, že příští Sherlock už bude zase tradiční... tedy, tradičně moderní. (02.01.2016)

Předem bych chtěl poděkovat České televizi za to, že mi tenhle díl Sherlocka umožnila vidět v tak krátkém časovém intervalu od premiéry. Opravdu, klobouk dolů. Rozdíl jednoho dne od premiéry na BBC je takový luxus, jaký nám dnes nabídne snad už jenom balíček serverů uložených v Severním Ledovém Oceánu na nějaké ropné plošině. No a co k samotnému dílu? Na to, že se odehrával ve většině času v 19. století, se mi opravdu moc líbil. Je vidět, že Benedict a Martin jsou dobří jako Sherlock a Watson snad za jakéhokoliv počasí a v jakékoliv době, protože i když příběh byl místy zbytečně moc překombinovanej, pořád se na něj hodně dobře koukalo. O to lepší, když jsem si to překombinování uvědomil až na samotném konci. V ten moment už se ta absurdita tak nějak přelousknout dala. Do té doby jsem si totiž neuvědomoval, že bych koukal na něco ve své podstatě absurdního a kombinujícího současnost a minulost. Spíše jsem to vnímal jako poctivou historickou detektivku. Misi tedy tento bonus pro diváky, podle mě, splnil. (03.01.2016)

Buď je to neuvěřitelně chytré, jak formou, tak obsahem a veškerými nuancemi, náznaky a narativními pokusy, které procházejí obojím nebo se prostě Moffat zase jednou utrhl z řetězu a napsal naprostou, ale stále vysoce zábavnou, dialogově precizní šílenost, definitivně usvědčující Stevena z jeho mimozemského původu a z toho, že si ho možná lidská rasa snad ani nezaslouží.. a zasloužit možná ani nechce. Kdyby takto vypadala celá nová sezona, asi by mě to mrzelo, i když to bylo stále zajímavější než většina 3. série, ale v tomto formátu? No proč ne. Zatím 8/10, ještě to bude chtít opakování. (03.01.2016)