Päťdesiat odtieňov slobody

Na Fifty Shades se vždycky dívám s jistým nadhledem. Je mi jasný, že v tom filmu nemůžu hledat nějakou spirituální hodnotu, jako spíš očekávat dávku sexu, který ve mně vzbudí nereálné představy o životě a já zase chytím depresi. Protože co si budeme namlouvat, příběhově ten film za moc nestojí, na herecký výkon Dakoty nekoukám zrovna nejradši (narozdíl od těla jejího kolegy, slint) a obecně to zas taková pecka není. Rozhodně se ode mě nejedná o špatné dvě hvězdičky, ale spíš o takové smířené a oslavující, že už je konec a já nemusím ze zvědavosti, jakým způsobem si to zas Anna s Christianem rozdají, koukat na další díl a vyhnu se dalšímu kýblíku zmrzliny na nervy. Děkuju! (16.05.2018)

Banálne dialógy o nezmyselných problémoch sú prekladané veľmi impotentnými erotickými scénami, rajcovnými asi ako punkcia dutín. Nezmyselnosť všetkého, už populárnej trademark série, zostáva našťastie zachovaná aj tu a tak divák môže len premýšľať nad tým, prečo si Ana a Christian nevydiskutovali niektoré vzťahové rozdiely pred svadbou. V súčte z toho vychádza veľmi nezáživná komédie. Záver trilógie sa o žiadny úkrok stranou nesnaží a ponúka rovnakú pozlátkom obalenú prázdnotu ako predchádzajúce diely. Takže trocha zábavy, neškodného sexu a napätia pre paničky, ktoré nechcú tráviť sviatok zamilovaných osamote s fľašou vína. Ostáva len veriť, že sa Dakota Johnson raz vydá do vôd skutočného porna a až tam si ju poriadne užijeme. (19.11.2019)

Když už jsem viděl jedničku i dvojku, chtěl jsem do dokoukat celé. V tomto ohledu mi přijde zajímavé, že - v době psaní mého komentáře - zde má jednička nejhorší hodnocení z celé trilogie, podle mě je přitom jednoznačně nejlepší (dvojka byla děsivě špatná a trojka je někde mezi nimi). Když pominu, že jsem v podstatě kompletně zapomněl, co se dělo ve dvojce, takže jsem se místy nechytal, nemám za sebe problém napsat, že mě to celkem bavilo. Byť by ten film byl podle mě výrazně lepší, kdyby se z něj vypustilo podbarvení většiny scén těmi příšernými popovými písničkami (nějak jsem nepochopil, co za hudbu tam je vlastně od Dannyho Elfmana) a kdyby byl třeba o tom, v čem to mají těžké superbohatí lidé (film má k tomu občasné náběhy, které mi na tom přišly asi nejzajímavější, naopak všechny ty sexuální scény mi tam přišly v podstatě zbytečné, byť chápu, že řadí-li se ten film k erotickému žánru, je bez toho nemyslitelný; potom mi ale všechen sex ve filmu přijde velmi krotký, a to nejenom ve srovnání s klasickou pornoprodukcí, ale třeba i s takovými filmy Larse von Triera či Gaspara Noého - ano, samozřejmě si uvědomuji, že srovnávám nesrovnatelné, protože James Foley je vedle nich šedá myš, která měla navíc určitě svázané ruce cenzurními ohledy a stupidní literární předlohou k tomu). Ve scénáři by se jistě šlo dlouho rýpat a hledat tam chyby, nesmysly, žánrová klišé, apod., ale osobně mi to přijde veskrze zbytečné - myslím, že nyní - 5 měsíců od premiéry - už k tomu filmu nic nového říct nejde, protože to dávno udělali jiní, své diváky si to jistě našlo, a nepochybuji, že se dřív nebo později opět objeví nějaká podobná série, která vyvolá přinejmenším stejný, ne-li větší komerční úspěch. Nezbývá než to zainteresovaným tvůrcům - a publiku, které má takovéto filmy v oblibě - přát, protože jakákoli kritika na tom nic nezmění. Potřebu to hejtovat mají stejně jenom lidi, kteří si neuvědomují, že nejlepším přístupem k podobným filmům je zcela je ignorovat (osobně jsem to tak kdysi zamýšlel, ale zvědavost byla nakonec silnější - teď, na konci toho maratonu, který začal před 3 lety, jsem rád, že to celé skončilo - a že už žádná další pokračování nebudou. Alespoň doufám). (08.07.2018)

Bez mučení hned na začátku přiznávám, že mám velkou slabost pro irského herce Jamieho Dornana. Nehledě na to, že v závěrečné části téhle nenáviděné trilogie vypadá se strništěm na tváři konečně jako pořádný chlap, který by stál za hřích nejen díky své vymakané postavě. Navíc oproti druhému veskrze nudnému dílu jsem se nakonec dočkala i nějakého napětí a téměř detektivní zápletky. Třebaže byl scénář místy dost hloupoučký, tak jsem si Padesát odstínů svobody překvapivě docela užila. Možná trochu nadhodnotím, ale já se fakt bavila. (70%) (13.10.2022)

Padesát odstínu prázdnoty. Zatímco první díl byl docela slušnou, byť dokonalou - až neupřímnou - romantikou, pokračování už bylo dost o ničem a velké vyvrcholení (*pubertální uchichtnutí*) je na tom snad ještě hůř. Postavy se nikam neposouvají, Anna je stále stejná puťka zlatokopka a Christian je pořád ten samý nevyspělý a vysoce náladový... spíš děcko než chlap. A když teda není kam posouvat postavy, tak se prostě vymyslí další zápletka. Jenže ta je tak neskutečně debilní, že bych možná byl radši, kdyby ponechali jen tu hrstku decentních lechtivých scén. Dá se na to koukat, ale v zásadě je to hezky vypadající nezáživné nic s otravnými postavami. (07.04.2018)