Súkromné životy

Přestože mě "Tichá radost" zaujala více (před chvílí jsem musel pro odlišení zvednout její hodnocení na 5), považuji i "Soukromé životy" za velice zdařilý film. Výseč, kterou si Dušan Hanák zvolil pro popis soukromého života v "(r)evoluční" době, je pesimistická, nejen co do hradu z paneláků, omšelé nemocnice (snad jen děcká vanička byla trochu k světu) atd., ale především co do lidských aktérů - ani jedna osoba nebyla spokojená, neřku-li šťastná (ani tu holčičku zřejmě nečeká mnoho dobrého). Navíc se Hanák přichyluje k suché deskripci, nehledá žádná (pokud, tak jen virtuální) řešení, jakoby postavy režírovaly jeho a nikoli on je (možná právě tomu se říká "režisérský um"). Všechny postavy by se chtěly "darwinovsky" vyvíjet, ale jsou bez vůle (odpor je pouze kapricem), bez šťávy a jsou sexuálně apatické. - A tak jsme i já pochválil tento negativní film jen samými negacemi. (19.05.2018)

Já byl uchvácený Hanákovými filmy Tichá radosť, Ružové sny a Ja milujem, ty miluješ. Jeden lepší než druhý. A tak jsem si opatřil i tenhle - a zklamání. Řekl bych, že to je způsobené slabým scénářem. Jeho autorka, mimochodem v letech 1998 – 2002 poslankyně federálního parlamentu, byla v téhle oblasti velice nezkušená a je to znát. Děj se potácí od ničeho nikam. Škoda. Nejlepší na filmu byla hudba. (18.03.2022)

Také tam vidím toho Bergmana, je to opravdu niterný a velmi smutný film. Scénář psala žena, ale předchozí taktéž ženský film, psal s Hanákem další muž a proto si říkám: jak to ten pán dělá, že se dokáže zcela oprostit od mužského pohledu na svět. Škoda, že ten film tak zapadl, rozhodně ho řadím k tomu nejlepšímu, co Hanák natočil a je tedy jedním z mála režiséru Nové vlny, který po pádu režimu umělecky nevyhořel. (21.02.2012)

Dušan Hanák si ma získal svojimi tromi filmami a nad nimi čnejúcimi Obrazmi starého sveta. Jeho film 322 ma nezaujal a rovnako to bolo aj so Súkromnými životmi. Som citlivý na neprirodzene znejúce dialógy, na dokumentaristický prístup aj tam, kde nie je vhodný a najmä na to, keď nedokážem identifikovať zámer režiséra, pretože sa mi jeho film rozpadá na sled obrazov a scénok. Takže  tento film považujem iba za priemer, u ktorého som sa nevedel dočkať konca. (29.03.2023)

Z nemnoha celovečerních filmů Dušana Hanáka jsou zejména poslední dva vynikajícím zážitkem. Zde v Súkromných životech opakovaně spolupracuje s Magdou Vášáryovou po Tiché radosti. Hereckou partnerkou Vášáryové je Šulcová a jejich společným osudem Helšus. Sestry jsou každá jiná, starší se právě vyrovnává s tím, že už nikdy nebude mít další děti, a ta mladší se stává matkou poprvé. Ta starší pěčuje o jiné, ta mladší je herečkou. Jejich matka jim jasně dává najevo, kterou z nich považuje za slabší. Obě navzdory svým profesím a rolím ve společnosti žijí velmi obyčejný život, na jakýkoli přepych není kde brát... zvlášť, když jejich muž odmítá psát prorežimní objednávky. Hutný civilní film o generaci, která mohla mít všechno. (31.10.2021)