Josepha

Josepha je mojí první zkušeností s Christopherem Frankem jako režisérem, jehož jméno mi nic neříkalo a až teď zjišťuji, že jsem viděl tři filmy, na nichž se podílel jako scenárista. Snad i proto tápu, zda myslel svůj režijní debut vážně – nebo točil spíše mazaně skrytou komedii? Josepha se totiž tváří jako seriózní psychologické drama o vztahu dvou herců, plyne i s funkční symbolikou (šach mezi milencem a manželem, samotné divadelní prostředí, pes jako svazující společník), ale někdy se pak promění v naprosto ujetý „béčkový“ pokus o Bergmana s často netuctově šílenými divadelními výstupy, které možná měly divadlo propojit s intimním dramatem, ale vyznívají spíše jako poťouchlá parodie, v jejíž tónu pak probíhá i pár reálných konverzací manželů mimo publika. Claude Brasseur jako doslova špatný herec na jevišti divadla i na jevišti života v roli muže Josephy za mě excelentně perlil, ať už si možný dvojsmysl vyložíte jakkoliv. :o) Jako důležitý však ve finále vnímám fakt, že mě Frankův film po celou dobu (ať už vážně nebo v zábavné náladě) plně zaujal a to jak díky Brasseurovi i podobně všestranně bavící Miou-Miou, tak i většinou dialogů a samotným neotřelým pojetím vtahového dramatu. Minimálně v divadelně pojatých nočních konverzací manželů, ať už během zkoušky nebo s velkou vzdáleností v pokoji, jsem měl dojem zdařilé konverzační absurdity se záměrnou nadsázkou. [80%] (28.08.2023)

Velmi rozkosna MM.. skvele obsazeni. Moc prijemny pribeh. (10.08.2023)