Reklama

Reklama

EXPO po česku

(seriál)
všetky plagáty
Česko, 2015, 2 h 10 min (Minutáž: 26 min)

Epizódy(5)

Obsahy(1)

Historie českých a československých účastí na nejprestižnějších světových výstavách EXPO.

1. Cesta na vrchol Když se v roce 1939 otevřely brány československého pavilonu na světové výstavě v New Yorku, pochodovala už Prahou německá vojska. Návštěvníci si tak mohli prohlédnout expozici v té době už neexistujícího státu. Pro Československo meziválečná kapitola účastí na světových výstavách nekončila šťastně. Naštěstí to ale nemělo být poslední slovo. První poválečné EXPO, které se konalo v roce 1958 v Bruselu, přineslo Československu triumf – více jak 50 cen. Úspěch to byl nečekaný a v atmosféře studené války zpočátku i trochu nechtěný. A tak se jeden z autorů československé expozice dočkal varování: „Zamysli se nad sebou soudruhu – nepřítel tě chválí!"

2. Období triumfů Období triumfů aneb Řeka života a smrti. Expo 1967, kanadský Montreal a další triumf. Československo beze zbytku potvrdilo, že devět let starý úspěch z Bruselu nebyl náhodný. Kinoautomat, Radokův Diapolyekran i Třebechovický betlém vytvořily jedinečnou expozici, která vzbudila nebývalý obdiv. Před československým pavilonem se stály několikahodinové fronty a řada návštěvníků přijela jen kvůli němu. Na kanadský úspěch měla navázat účast na EXPO 1970 v Osace. Záměr expozice schválila výběrová komise jen pár dní před příjezdem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Následné snahy přizpůsobit československý pavilon novým poměrům už nemohly schválený projekt výrazněji narušit. Přesto byli někteří výtvarníci nuceni svá díla upravit. Z monumentální Řeky života Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského musel zmizet otisk okované boty připomínající srpnovou okupaci Československa.

3. V krizi V krizi aneb Naše malá válka. Na další EXPO nejvyšší kategorie si svět musel po Ósace počkat celých 22 let. Naše koncepce pro Sevillu 1992 byla schválena ještě před rokem 1989. Po listopadových událostech se muselo začít znovu. Spory mezi mladými architekty a realizačním týmem vedly k tomu, že v souvislosti s československou účastí se nakonec nejvíc mluvilo o rozpačitém přijetí, trapném kompromisu, fiasku... Doba jednoznačných úspěchů byla pryč. Na tom nezměnilo nic ani EXPO 2000 v německém Hannoveru. Neshody a z nich pramenící problémy udělaly z české účasti na světové výstavě domácí mediální kauzu.

4. Nové cesty Nové cesty aneb Ve víru globálního jarmarku. Po období neshod, řevnivostí a problémů provázel českou účast na posledních dvou světových výstavách relativní klid. Organizátoři neopakovali v Aichi v roce 2005 předešlé chyby a expozice pojatá jako Zahrada fantazie a hudby budila v Japonsku zaslouženou pozornost. V Šanghaji o pět let později získala Česká republika stříbrnou medaili za nejnápaditější expozici. Znamenaly pro nás poslední světové výstavy návrat k někdejšímu úspěchu? EXPO se za poslední půlstoletí hodně proměnilo, a tak těžko srovnávat. Někdejší vrcholná společenská událost se stala spíš zábavou připomínající jakýsi globální jarmark.

5. Zase první...? Už před zahájením EXPO 2015 v italském Miláně si Česká republika připsala několik prvenství. Výběr pozemku zajistil, že její expozice bude pro návštěvníky prvním národním pavilonem, který po vstupu na výstaviště uvidí. I při jeho výstavbě měli organizátoři před ostatními zeměmi náskok a jeho hrubou stavbu dokončili jako první. Jeho podoba si vysloužila slova uznání ze strany italských médií. Film režiséra Martina Řezníčka sleduje nejen vznik českého pavilonu a uměleckých děl pro jeho expozici, ale i proměnu samotného milánského výstaviště. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (2)

Martin_L 

všetky recenzie používateľa

Série dokumentů EXPO po česku stojí za shlédnutí především kvůli tématu, kterému se zatím příliš televizní tvorba nevěnovala. Jednotlivé díly ale trpí kolísavou kvalitou zpracování i celkovým režijním pojetím a divák tak nabyde dojmu, že historiografickou část zpracoval někdo jiný a jinak než část věnovanou současnosti nebo nedávné minulosti. Nejlépe z tohoto srovnání vycházejí druhá a třetí epizoda věnující se světovým výstavám v letech 1967, 1970, 1992 a 2000, které jsou plné dobových svědectví a dokumentů a člověk je sleduje jedním dechem. Úvodní díl o Bruselu působí trochu rozpačitěji a "odflákle", což platí i o předposlední části. Závěrečný díl pak vypadá jako průměrné cvičení studenta filmové školy. Celkově shrnuto: Zajímavý a hodnotný počin u kterého kulhá řemeslné zpracování. Snad někdo další pozvedne hozenou rukavici a téma světových výstav a české účasti na nich bude pojato lépe a ve větší stopáži než 5x 26 minut. ()

Reklama

Reklama