Hřišníkovy soukromé paměti

Konecne trochu artovejsi film od rezisera Wojciecha J. Hasa nez ta precenovana konina Sanatorium pod Klepsydra. Has sice stale nie je Antonioni, no rezia je vyborna, strhujuceho deja niet, skor artova zalezitost pre cinefily ako som ja. Ktori pohrdaju Forrestom žumpom, Zltohnedou milou, Tchorom a podobnym cirym mainstreamom : 85 % (20.04.2021)

Příběh jednoho hříšníka (bratro-matko-otco-sebevraha), v mysteriózním historicko-výpravném hávu (po téhle stránce všechno v pohodě, až na ty nepadnoucí paruky) s nejedným zabřednutím až do takřka horrorových vod (některé scény mají vpravdě hustou atmosféru. Ostatně, celý příběh vypráví sám hrdina u posledního soudu, nebo těsně před ním, kdy kolem něj vstávají mrtví z hrobů). Jako celek je to trošku slabší, než jsem čekal (a to jsem moc nevěděl, do čeho jdu), trochu to sráží zbytečně dlouhá stopáž, ale některé jednotlivé scény jsou hodně povedené. Film je místy ukecaný (ale až filosoficky obsažně) a nejednou ho provází výborná mrazivá hudba, ne nepodobná nejlepším kouskům mého oblíbeného Giacinta Scelsiho (že by inspirace?). Za pozornost jistě stojí vždy skvělý F. Pieczka, který si podobné role prostě užívá, i hlavní hrdina je fajn, i když tu a tam mu to teatrálně ujede. (27.05.2015)

Už po prvním obrazu jsem tušil, téměř věděl, že tohle pro mě nebude. Můj odpor vůči filmu rostl s časem. Nakonec mě v něm štvalo skoro všechno: garderóba, chůze, nasvícení, barvy, větrný mlýn, hospoda, scénář, dialogy, herci. režie. Bylo tedy patrné, že mě neodpuzuje svojí neumělostí, nenápadivostí, vulgárností či omezeností, ale přímo svojí podstatou. Wojciech Jerzy Has (zřejmě to bude on) mě napadl ze dvou stran: z té chápající (Loutka) a z té ignorantské (Hříšník). (30.10.2023)