Mr. Robot

When you see a good move, look for a better one. O Mr. Robotovi by se nesporně dalo napsat mnohé. Například o vypiplané formální stránce, kterou jistě pěkná řádka článků zanalyzuje (ty úvodní titulky, to rámování postav do spodní třetiny/rohů obrazu apod.). Ať již co se týče nápadité práce s nespolehlivým vypravěčem, prolamováním čtvrté stěny, stejně tak jako se vyrojí rozbory do detailů promyšleného chladně vycizelovaného „fincherovsky-depalmovského“ (audio)vizuálu a jeho roli (speciálně pak od druhé řady, kdy Esmail režíruje již vše sám) či o tom, jak to vykradlo německý snímek Who Am I. O tom, jak je díky důmyslné struktuře jedno, jestli ony zvraty prokouknete v úvodních desítkách minut či až je tvůrci sami vyjeví, protože v obou případech to funguje, jelikož se s divákem hraje uvědomělá hra "vy si myslíte, že to víte a my moc dobře víme, že vy si myslíte, že to víte" po celou sezónu. Ovšem ono to na pointě stejně nikterak nestojí. Budou se pět ódy (nejen) na Malekův a Wallströmův výkon, stejně jako se vyrojí bezpočet článků o tom, jak je tu konečně dílo, které neprasí na Linux přísahající komunitu světa hackerů, blackhatů a jim podobných. Fóra budou přetékat diskuzemi řešícími význam každé věty, narážky a odkazu. Ovšem co zbývá „obyčejnému“ divákovi, kterému je v(ý)še uvedené jedno a chce prostě jen vidět dobrý seriál? Tak takový divák je na tom zdaleka nejlépe, jelikož jemu Mr. Robot v kostce nabízí „sakra zdařilý palahniukovsky anarchistický hackerský Fight Club říznutý v korporátní linii Underwoodovic nesmlouvavě nekompromisním pragmatismem“. Což už by i divákovi, který má o komunitě z odvrácené tváře moderních technologií obrázek jedině na základě románů s Lisbeth Salander, mohlo stačit k vyzkoušení pilotní epizody. Jestli mu sedne či ne je sice věc zcela jiná, ale Mr. Robot je i v dnešní vlně nebývale kvalitní televizní tvorby natolik unikátní a odvážný, že nabízí mnoho důvodů proč mu dát šanci i navzdory jeho občasným problémům s tempem vyprávění. A kdo ví, třeba si zrovna vás tvůrci hacknou a propadnete tomu. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | (07.09.2015)

Pokud něco první sérii vyčítat, tak občasné potíže s tempem. Což je problém, který přetrval a kvůli vyššímu počtu epizod je v první polovině této série o poznání znatelnější. Jednoznačná výtka směřuje i na adresu velkého zvratu v polovině série. Nic proti němu, je sám o sobě vynikající. Jenže je použit na špatném místě; respektive pozdě. V té době to totiž díky všem těm pečlivě rozesetým náznakům aktivní divák (a pasivnímu "seriále bav mě" divákovi Mr. Robot vskutku určen není) alespoň do nějaké míry prokoukne. Měl přijít již na konci úvodní epizody série; tam by měl ještě potřebný wow efekt a zároveň by umožňoval řádově zajímavější interpretaci v epizodách následujících. Tolik k problémům a je čas na klady. Tak především je třeba s povděkem kvitovat, že tvůrci nejdou po cestě vyšlapané první řadou (jakkoli, pravda, někdy na té nové cestě zbytečně přešlapují na místě). Audiovizuál je ještě o chlup vypiplanější a důmyslnější (také si to tentokrát celé zrežíroval Esmail sám), Malek a Carly zase o kus působivější. Chytré, uvědomělé, promyšlené, pomalu gradované, inovativní. To vše platilo a platí i nadále. Ve výsledku nesporně slabší první řady, ale stěží to považovat za vyložený ústup kvality. A když se vezme v potaz s jakým koncem museli tvůrci pracovat, že se museli obejít bez jednoho ze dvou největších tahounů (dějově i výkonem) první řady, že většinu sezóny jede každá z postav svou vlastní oddělenou linii a že se tentokrát opustilo od epizodického vyprávění, tak je výsledek vlastně ještě o dost lepší než by jeden čekal. (16.01.2017)

Dōmo arigatō, Mr. Roboto. Věřím Esmailově vyjádřením, že měl průběh i závěr promyšlen od úvodní scény první epizody (ostatně struktura a výstavba tomu plně odpovídá; a i se to zuby nehty drží "průběhu" toho songu). Jenže mu to věřím pouze v Ellitově a Darlinině linii. Nikoli ve fsociety hackerské rovině. V té se nejednou zahnal do kouta, dal některým postavám příliš velkou roli a pak na ně zapomněl a... No, řekněme, že v ní byl nejeden přešlap. Nikoli však ve finální sezóně. V té vše funguje jak má. Mr. Robot díky triu Esmail-Campbell-Quayle vždy vypadal i zněl nezaměnitelně a k světu. Čtvrtá řada to posouvá ještě o notný kus dále; každá scéna je audio-vizuální lahůdka plná originálního záběrování, netradičních úhlů a nezaměnitelných kamerových jízd. Světlo, kompozice, (a)symetrie, mizanscéna; pokud jsou vám tyto složky blízké a umíte je ocenit, tak stěží najít jiný projekt s natolik svébytným kabátkem. Který navíc slouží obsahu. Oslavovat dokonalost závěrečné řady by se dalo dlouho, ale v podstatě ji lze shrnout tím, že i papírově ryze gimmick epizoda "natočíme heist díl, který bude beze slov" je ve výsledku nervy-drásající a natolik strhující, že i když o tom gimmicku víte, tak vám při sledování vůbec nepřijde na mysl. Všechna čest. Popravdě suverénnost obsahu, charakterového vývoje i formy závěrečné řady je až nebývalá, plná jednoho památného momentu/dílu za druhým. I přesto všechno s ní jeden nemalý problém mám. Celý seriál byly linie "hackujeme pro lepší zítřky/řešíme Elliotovy vnitřní démony" v zásadě vyvážené, jdoucí vesměs ruku v ruce. Někdy více někdy méně, ale pospolu. Ve finále tomu však tak není. Nejprve se v duu epizod vyřeší (sakra uspokojivě) hackovací linie, která je však zcela odproštěna od stěžejní osobní. A poté se to tři epizody věnuje pouze té osobní. A právě v té je problém. Dvě a půl epizody se to věnuje budování "jakože něčeho", ovšem je vám jasné, že Esmail je příliš sofistikovaný auteur, než aby si svůj opus magnum něčím takovým pohnojil. Buduje tedy zbytečně na zelené louce výstavbu pro twist, na který mu nikdo neskočí. Něco jiného je finální díl, kdy se to konečně dostane k jádru pudla Elliota. Tam už tomu opět není co vytýkat, je to totiž dostatečně konkrétní, aby vám to při následných projekcích změnilo pohled na celý seriál, ale i ambivalentní, aby zůstal prostor pro interpretace a emotivní, když se prokáže, že navzdory všem těm technologiím a velkým ideám, to vždy byla hlavně a především hluboce osobní charakterová odysea. (04.02.2020)