Ahoj, Elliote (S04E13)

Nádherné zakončenie najlepšieho seriálu, aký som kedy videl... Čistá audiovizuálna dokonalosť vo forme dychberúcej cesty naprieč minulosťou a súčasnosťou, ktorá diváka prenesie celým seriálom až na jeho samotný počiatok. Sam Esmail to mal premyslené od úplne prvej epizódy a vo finálnom výsledku to je ohromne vidieť! A klamal by som, ak by som nespomenul, že záverečné outro ma úplne odpálilo... Bola to obrovská bomba, ktorá trafila klinec presne po hlavičke! This is how the best TV series look like! S Mr. Robotom som sa určite nevidel naposledy, už teraz viem, že si ho niekedy pozriem znovu! (28.04.2023)

Tak že ma na záver nečaká len akýsi dojazd už všetkého objasneného v doterajšom vývoji, som síce v kútiku duše dúfal, ale že Esmail má pripravené v rukáve zvraty, o akých sa mi vlastne ani nesnívalo, som nečakal. Tomu nasvedčuje aj ťažká mindfuck forma a my tentokrát spoločne s Elliotom zisťujeme, o čo v skutočnosti kráča. Uzavretie je dokonale nakrútené, vidno, že si všetci dali na finále skutočne záležať. Opäť sa zmenil žáner a tým pádom v podstate aj žáner celej série a nakoniec aj celého seriálu. (19.01.2020)

Vzpomínám si na jeden SONG (doporučuji pustit při rozjímavém čtení tohoto intimního komentáře zo srdca), který jsem poprvé slyšel cca před 7-8 lety. Byla to dokonalá míchanice emocí – cítil jsem smutek, neubránil se slzám, ale usmíval jsem se dokořán. Jako když odchází osoba, kterou dost možná již nikdy neuvidíte, ale ty vzpomínky a společné chvíle, které se vám honí v hlavě, zatímco ona se již ztratila v davu, vám nikdy nikdo nevezme. A navíc, ať už je to jakkoliv velké klišé – konec je nový začátek. Přesně tak by se dal popsat ten song. Má v sobě něco ohromně mocného a i po 3469 přehráních zní jako tehdá poprvé. Jako byste byli na úplném dně, ztratili víru v sebe a všechny…no a v tu ránu vám někdo podal ruku a řekl: „you’re a winner kiddo. Don’t you ever forget that.“ I z tak jednoduché věty najednou máte pocit, že můžete změnit svět, protože ve vás někdo věří. Proč brečim, když to píšu OMG?!?!! #motivation. A teď si představte, že sledujete finále jednoho z vašich nejoblíbenějších seriálů. Cítíte, že konec je blízko. Hlavní hrdina s klidem pronese: „This only work if you let go too.“ A najednou…………….najednou uslyšíte něco povědomého. Něco, co jste slyšeli už tolikrát, ale při prvních tónech vám hned naskočí husí kůže. Ano, začal hrát přesně TEN SONG, vo kterym tu už dobrých pár minut píšu. Tož to drbu tyvole. Moje srdce. Naposledy si s hrdinou pobrečíte, zavzpomínáte na tu divokou jízdu, kterou jste za ty roky oba zažili (jak v seriálu, tak v real životě) a i když to bolí a nejste ready, tak si uvědomíte, že ten nový začátek přece jen nemusí být tak zlý, a že není nikdy pozdě na to změnit svět. Protože třeba je to vskutku jen o tom být sám sebou a stát si za svým. Věřit v sebe, i když je vám často předkládáno, jak divní či jiní jste. A pokud se toho budeme držet a odmítneme zapadnout do fronty, tak možná…možná okolní svět nebude mít jinou možnost a změní se s námi. Goodbye friends. (23.12.2019)

A jsme tu. Úspěšně jsme dorazili do konce. Že to ale byl konec! Saakra! Všechno do sebe tak pěkně zapadlo, až mi to přijde šílený. Totiž u většiny konců mám takovej pocit, že úplně neuspokojil moje představy. Víte, co myslím, prostě pořád mi nějaký otázky zbývají a často mi prostě konce nesednou. Ale tady? Ani náhodou! Tohle byl úplně briliantní konec, všechno dávalo skvělej smysl. To s tou elektrárnu je sice takový... ehh, ale přivřu svá kritická víka a nechám to proklouznout. Musím se přiznat, že když se Elliot probudil, už jsem si říkala: "Do prdele, je to tady, teď zjistí, že to byl jenom sen!". (To by mě opravdu, jak se patří, rozpálilo do ruda.) Ale naštěstí k ničemu podobnýmu nedošlo. Ale vlastně jednu otázku bych přece jenom měla, i když není nijak zásadní. Když se teď probudil pravej Elliot, znamená to, že si z předchozího roku vůbec nic nepamatuje? Protože, jestli jo, tak ho fakt lituju. Představte si, že se probudíte, a najednou zjistíte tohle všechno. To je jako probudit se z kómatu v epidemii korony. Hodnocení: Konec dobrý, všechno dobré. I když dobrý... Spíš hořkosladký. Bohu dík!/10 (20.03.2022)

Spoiler. Tak jelikož znám konec už 3 dny a až dnes nastala chvíle, ať o svém zážitku poreferuji, tak tady je. BYL TO TEN NEJLEPŠÍ KONEC, co jsem kdy viděla. Tohle musel stvořit opravdu naprostý génius. V předešlé epizodě jsem se trošku bála, že se dostane seriál do sci-fi tématu. Naštěstí se tak nestalo. Ba co víc, tvůrci vám vysvětlili všechno. Všechny mé otázky byly zodpovězeny! Všechno do sebe krásně zacvaklo a já jsem s pláčem sledovala poslední kroky našeho Elliota. Hrozně mi přirostl k srdci. Po zhlédnutí tohoto skvostu jsem se vzpamatovávala hodně dlouho. Jen jsem tak seděla a vstřebávala jsem, co jsem viděla. Dokonce jsem se pak večer nemohla dívat na žádný další film/seriál. Všechno mi najednou přišlo hrozně hloupé, povrchní, bez nápadu. Takže jsem šla radši spát. Přišlo mi, že vidím realitu najednou trošku jinak. Vymyslet, zrežírovat tuhle genialitu, aby už od samého začátku bylo vše jen v náznacích, ale aby byl konec naprosto pochopitelný a logický, to je prostě neuvěřitelné. Zvláštní, že nikdo vlastně nakonec Elliota neznal… Už se mi chce zase brečet. Tak to ukončím. Snad zase někdy (29.01.2024)