Mladý papež

Je to velice zvláštní seriál, stejně jako jeho režisér, což mě baví. Speciálně jeho Velká nádhera se mi pořádně vryla do kůže. Tragikomika mi vyhovuje stejně jako kritika církve. Jude je tady naprosto skvělý. Mladého jsem ho neměla moc ráda, ale herecky pořádně dozrál. Často mi při sledování běželo hlavou: anděl nebo ďábel? Poslední dva díly jsem úplně hltala. Seriál naprosto geniálně gradoval. Originální, herecky dokonalý, vizuálně krásný, hudebně zajímavý, vtipný, pichlavý i duchovní. Dlouhodobý výjimečný zážitek. Klobouk dolů, pane Sorrentino! (07.11.2016)

Místy to sice působí jako „jedeme dle zajetého syžetu quality TV za každou cenu“, ale to rozhodně neznamená, že by to bylo na škodu. Ambivalentní postava mladého papeže jakožto echt tmářského katolíka nevěřícího v nic než sebe sama a který své vlastní tápání/hledání skrývá pod rouškou echt tmářského katolictví a mocného nekompromisního starozákonního Boha, jehož lásky jsme nehodni. Pokud si rochníte v machiavelistickém kutí piklů plném dialogových výměn, kdy každá věta je dvojznačná a kdy se pod zdánlivě přátelskými větami o ničem odehrává nevyřčená hmatatelná tenze, ve které má stejnou váhu věta jako mlčení, tak je Mladý papež zcela jistě pro vás. V této poloze totiž exceluje. Problematické jsou zatím občasné WTF pasáže à la CGI klokan, které jsou… Prostě WTF. Také některé postavy příliš šustí papírem, ale výkony to bez výjimky zachraňují. Svébytný Sorrentiniho styl rozpoznáte okamžitě. Občasné náhledy do běžné rutiny života „za klášterními zdmi“ sympaticky civilní, symbolikou (většinou) ne prvoplánové, zdánlivě apolitický papež s jasnou agendou versus politikaření kardinálů skvostně satirické, vypointované přemítání o jsoucnu i Bohu nelaciné, suchý humor trefný, fotbalová Neapol přítomna, podvratné v papežovi jakožto přesném opaku toho současného progresivního, skvělé výkony (korunované duem Jude Law a Silvio Orlando), audiovizuálně vypiplané a dle očekávání nulové, co se dějovosti týká. Tohle je o postavách, nikoli příběhu a zvratech; takový "thriller vnitřní víry". Nedá se však mluvit o vyváženosti zážitku; jsou tu vpravdě božské pasáže stejně jako ty dosti hluché, na kterých je nejlépe poznat, že deset epizod není zcela opodstatněných. To jsou (ne)kvality Mladého papeže v kostce. (09.11.2016)

Mnohovrstevnaté a mnohovýznamové – seriál a postava papeže mě nepřestávali překvapovat. Nic není, jak se zprvu jeví. Charaktery postupně odhalují své další odstíny a divák je ohromený nejenom krásou záběrů ale hlavně hloubkou povah a jejich proměnlivostí v chytrých dialozích i nečekaných zápletkách. Jude Law rolí papeže ztvárnil mistrovské dílo. Postava, kterou jsem na začátku nesnášela, se měnila a odhalovala tak, až jsem jí nakonec zcela propadla. Papež je nevyzpytatelný, arogantní i pokorný, ďábelský i svatý, krutý i laskavý….. Dívá se na pojetí víry přísně, ale člověka postupně napadá: Možná má pravdu. Možná to není srozumitelný a přívětivý návod k použití světa, ale smrtelný zápas sám se sebou. Možná by se z víry neměla dělat předžvýkaná hračka pro turisty (scéna s reklamními talíři, na kterých má být papežův portrét). Svou ledovou odtažitou krásou dodal Law papeži znepokojivé vyzařovaní, nepředvídatelnou temnotu a světlo zároveň. I když jen mluví, dokáže vzbudit strach. A pak zase dojmout. Je to jeden z nejfantastičtějších hereckých výkonů. Ale ani ostatní postavy nezaostávají - nenápadně a přitom dominantně mateřská sestra Mary nebo machiavellistický kardinál Voiella. ____ Když k tomu připočteme suchý a přesně načasovaný humor, patří seriál k tomu nejlepšímu, co pro tv vzniklo. Nutí k zamyšlení. (02.05.2018)

Skvěle satirické drama odehrávající se v netradičním prostředí Vatikánské církve. Sorrentino hned v úvodu sází na symboliku a vizuální stránku. Law je fantastický a jeho Pius XIII se očividně teprve rozehřívá. Těším se co se z toho vyklube... Procítěné vyprávění o životě. Nezáleží na tom jestli jste věřící nebo ne. Cynické výjevy se prolévají s duchovnem přirozeně a vtip spočívá v Sorrentinově uchopení celého příběhu a často i v trefném hudebním doprovodu. Tím, že jde o uzavřenou minisérii se tvůrci nemusí držet zpátky a velice uspokojivě uzavírají vše co chtěli sdělit. Další událost roku, znovu od HBO. (29.10.2016)

Velké zklamání, dané především očekáváními z prvních dílů. Odpoutaná a nepředvídatelná první polovina je potěcha pro to spirituální i zemité v nás. Navíc Law funguje jako dráždivý objekt, který se nikdy nechová tak, jak chceme. Sorrentino si tu vzpomněl na doby, kdy nebyl velmistrem plochého populismu, ale uměl si obrazem a zvukem podmanit dost zásadní existenční koncepty. Vatikán je jeho další terárium plné líných lidských plazů, kteří marně hledají smysl bytí - a v tomhle ohledu je Mladý papež konečně životaschopnou látkou. Jenže pak je tu druhá polovina, především některé části dílů 6–10. Co bylo spontánní, je tu strnulé. Co bylo imaginativní, je tu nahodilé. Ambivalence přechází doslovnost, provokativnost v prvoplánovost. Z postavy papeže se stává triviální "nesrozumitelný svatý". Sorrentino těká, dělá hloupé scenáristické kopance (kauza s dopisy ve stole? wtf?), hudbu používá občas vysloveně předvádivě (Kalinka? Come on!) a namísto surrálného klokana se zahradami Vatikánu prohání tak trošku troškovská svatá Juana. Závěrečná pointa je bohužel Paolo model Mládí. Nabubřelé, prázdné, křečovité, banální... Tenhle seriál si cením za prvotní energii, s jakou narušuje tradiční představy o žánru a dramaturgické koncepci, ale v závěru se ukáže, že trocha rigidity by tu vůbec nezaškodila. Sorrentino překypuje vším možným, ale rozhodně ne schopností autocenzury. Brilantní momenty tak střídají rozpačité. P. S. Skutečnými papeži téhle série jsou skvostné figury kardinálů Voiella a Gutierréze. P. S. 2: k nejlepším momentům papeže se v myšlenkách pořád (rád) vracím. Proto přidávám. (13.12.2016)