Kluk a holka

Celovečerní debut Lasse Hallströma mi trochu připomíná dojmy z některých filmů nové vlny. Vnímám, jak je skvěle natočený, včetně několik osobitých režijních nápadů, civilních hereckých projevů a kvalitního zpracování zvoleného tématu, ale přesto mi cosi k nadšení a silnějšímu prožitku chybí. Brasse Brännström si při tom mé sympatie už získal v režisérově Našem štěstí a Marianne Rudberg mi svým vzhledem hodně připomínala krásnou Joannu Shimkus z Enricových Dobrodruhů. Zaujali mě tedy oba, ale museli by mě zaujmout a současně pobavit, dojmout či chytit za srdce (přeci má jít o romantickou komedii !) mnohem, mnohem víc, abych mě neustále kolísavé peripetie jejich vztahu v nekonečném kruhu milování, nemilování, hádání se a znovu milování nezačaly v poslední třetině filmu už i mírně otravovat. Bloudění často nevyrovnaného a čerstvě dospělého mladíka ve světě problémů praktického života je při tom určitě vděčným tématem, které mě dokáže ve filmech zasáhnout, ale Kluk a holka mě zdaleka neoslovili tak jako třeba soudobý francouzský snímek F jako Fairbanks. [65%] (16.07.2021)