Aferim!

Po dlouhé době snímek, kterému zase skvěle sedělo černobílé provedení. S tou moderní technologií ta černobílá vypadá prostě krásně. Film, který se jeví jako konverzační drama na koních, se nakonec ukazuje jako celkem krutý film ukazující, co to také může znamenat prohřešit se proti svému pánovi. Tohle není jen o dvou jezdcích. (21.05.2016)

Aferim! Radu. Dokázal to. Autenticita jeho filmu je neopakovatelná a režisér se může v klidu postavit do řady těch největších, kteří diváka svými snímky vtáhli o několik stovek let zpět. Zde to není mnoho, ale (ne)lidskost přežívá staletí a obávám se, že i kdyby se toto přežívání počítalo na tisíciletí, stále bude mít četník spousty práce. Rutinní práce i drsná škola života. Dva poutníci i lovci zároveň, určující osudy lidí v krajině prodejných černých vran. Syrová obžaloba, selské filozofování o životě, chlípný humor a nádherné záběry. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (21.10.2015)

Aferim mi pripomenul napríklad staršie juhoslovanské filmy cca 70 rokov a to svojim sviežim humorom a kombináciou odľahčenosti a dramatickosti. Ale lepšie bude asi prirovnanie k starým klasickým westernom. To preto, lebo z nejakého dôvodu som mal pri Aferimovi pocit, že nesledujem historický film z roku 2015, ale som svedkom histórie. Toto nedokážu ani súčasné westerny, ktoré jednoducho ten feeling autentickosti vyvolať nedokážu. Pôdorys je podobný práve jednému z nich, Slow west, a ak ten sa mi veľmi páčil, tak Aferim musím ohodnotiť ešte vyššie.Pokiaľ máte radi bulharský Kozí roh, toto je film pre vás. (30.09.2015)

Nemohu si pomoci, film mi připadá jako rumunská odpověď na Nespoutaného Djanga. Odpověď svým způsobem ironická a v každém pádě realističtější, kde násilí není jen pseudointelektuálská hra. Věru, Valašsko r. 1835 si po několikasetleté civilizační misi Turecka nezadalo v drsnosti s otrokářským americkým Jihem kol. r. 1860. Četné záběry dvojice jezdců jedoucích prérií k vzdáleným a k nebi se pnoucím horám vypadají naprosto vzorově westernově. (07.05.2016)

Scéna setkání obou hlavních postav s Turkem vypovídá o našem "národním charakteru" víc než jakákoli obsáhlá studie. Před návštěvou projekce by mne nenapadlo, že rumunský historický film mi nabídne tolik pronikavých postřehů o Češích. Ale že je Radu Jude třída, vím už od zhlédnutí Nejšťastnější dívky na světě. (23.10.2015)