American Radical: The Trials of Norman Finkelstein
Recenzie (1)
Aneb jak si v zámoří představují aplikaci prvního dodatku své ústavy a správnou bárbekjů po salemsku. I když ten Americký Frankenstein občas působí ve svém zápalu dojmem Ády sjetého perníkem a nechává se tedy zbytečně unášet emocemi, jedno mu upřít nelze – naprosto geniálně jednoduchý přístup, při kterém se odmítá nechat zatáhnout do debaty o tom, že celý izraelsko-palestinský konflikt je vlastně strašně složité vyřešit, protože nejprve je třeba jasně rozklíčovat, zda támhle pásl kozy jako první Moše či Abdul a kdo komu se tedy vlastně nakvartýroval do synagogy či mešity, který ze dvou zmíněných Semitů následně vystřelil jako první a kdo toho druhého tudíž na základě obecně uznávaného principu kolektivní viny vyvražďuje oprávněně, pročež kontinuální blízkovýchodní mistrovství světa v pokusu o vzájemnou genocidu, v níž ovšem Moše zejména díky všemožné podpoře z Velkých Satanovic v současnosti výrazně vede, nelze uspokojivě vyřešit prostým respektováním práv obou soutěžících stran dle již skoro v polovině minulého století schválených mezinárodních dohod. Nepochybuji o tom, že Frankenstein musí jarmule štvát opravdu hodně, protože s ohledem na jeho rodinné zázemí je prakticky nemožné ho za jeho kritiku současného Mošem páchaného palestinského holocaustu obligátně umlátit Osvětimí (kteroužto praktiku ostatně také podrobil oprávněné kritice). Za mě palec nahoru za odvahu a odmítání korektního přístupu k věcem ze své podstaty zgurveně nekorektním a doufám, že vydrží. Samozřejmě pouze dá-li Mosad. Tedy pokud nedá - polonium do kávy. ()