Fantastické zvery: Grindelwaldove zločiny

První díl byla klasická seznamovačka. G.zločiny ovšem rozjíždějí solidní zápletku s uvěřitelným a kvalitním záporákem která se potáhne dalších několik dílů. A právě proto dávám 4* . Film má sice spoustu nedostatků, ale Rowlingová jako scénáristka trochu vyspěla,a já mohu říci, že jsem dostatečně navnaděn na další díl této (pěti dílné..?) série. (14.11.2018)

Ajajaj, Rowlingová se nenaučila krátit a racionalizovat, spíš to vypadá, jako kdyby to, co se v prvním filmu relativně naučila, zase zapomněla. Vizuální bomba, ale marná sláva, když během filmu přemýšlíte, jak se vlastně jmenujete vy, když už vzdáte všechny ty příbuzné příbuzných a náhodně schválně se potkavších postav, je to špatně. Zajímavá myšlenka na konci snímku (zachraňujeme lidstvo před sebou samým), pak už moc nepomůže. Ale pořád lepší, než když Johnny Depp šaškoval jako pirát. No snad je tohle příprava před aspoň lehce nadprůměrným třetím dílem. Víc moc asi nečekám. (22.11.2018)

Tak tu máme po dvou letech zase Zvířata. Ve filmu se konečně něco děje, takže jsem s výsledkem celkem spokojen. Děj se přesouvá do dalšího desetiletí a probíhá v převážně v Evropě. Grindewald ohrožuje svět, a proto po něm ministerstvo jde. Do děje se samozřejmě zamíchá i naše parta. Většina děje se odehrává v Paříži. Opět uvidíme spoustu zajímavých zvířat i menší souboje. Postavy se taky začínají rozvíjet. Do děje lehce zasáhne i mladý Brumbál. Válka je zase o krok blíž a my se víc dozvíme až v dalším díle. Pro orientaci v ději je lepší znát ostatní filmy. "Nemohu s ním bojovat." Recenze (27.11.2018)

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)

Grindelwaldovy čurákoviny. Už jsem se zařekl, že už dám pokoj filmům z menstruačního otvoru J.K.Rohlíkové. Bohužel mně to vydrželo jen do jejího příštího počinu, což je tahle úděsně nepřehledná slátanina, co má fantasy kouzlo asi jako romantika Rosakundy Pilcher. A mně nezáživnou nudou nezbývalo nic jiného, než ten otvor tamponovat. Pokračování má přes dvě nekonečné hodiny, přičemž asi tak 20 minut je ucházejícím způsobem zrežírovaných, a asi tak deset minut je akčních (a i to je moc). Jedničku znám, ovšem nebylo mně to k ničemu, neb od té doby, co jsem ji viděl, prošlo mými bulvami množství dalších filmů, takže pamatovat si z ní něco víc, než jen roztomilou píchačku Queenie (Alison Sudol) a Johnnyho Deppa v závěrečném zjevení, bylo nad můj odumřelý žalud. A o Deppovi to je hlavně, jeho sice v konečném součtu poskrovnu, takže je mu následně ve větší míře věnována celá finální sekvence, v níž má plamenný proslov, nicméně on je tou ikonou, co tohle bídné pokračování alespoň trochu pozvedává. Dost se ale divím, že se na tyhle role nevyflákne. Maskéři z něj spíše udělali vůdce gay komunity, i tak hvězdně vyčníval. Zbytek herců zahrnuje všehochuť Katherine Waterston dává svým oděvem upomenout na jakýsi fetišistický kult, to její černá kolegyně Zoe Kravitz je tady od toho, aby rasistický divák na chvíli přestal házet směrem k plátnu banány, neb jí to i místy sluší a Eddie Redmayne a další hvězdná akvizice Jude Law ostudu nepůsobí. Jenže David Yates režíruje fádně, omšele a okaté CGI mu kazí tvůrčí erekci. Děj je nepopsatelně debilní a celé to má jakýsi jednotvárně pošedlý vizuál. Výsledkem je naprosto stupidní ohavnost. 1/10 (31.12.2018)