Chorus
Chorus
Chorus
Réžia:
François DelisleScenár:
François DelisleKamera:
François DelisleHrajú:
Sébastien Ricard, Fanny Mallette, Geneviève Bujold, Antoine L'Écuyer, Luc Senay, Pierre Curzi, Dime Ilijev, Senko Velinov, Michel Mongeau, Didier LucienObsahy(1)
Irene a Christophe sú už desať rokov rodičmi nezvestného dieťaťa. Keď svojho Huga videli naposledy, mal osem rokov. Všetko pátranie bolo márne. Christophe odišiel do Mexika a Irene začala znova spievať v kostolnom zbore. Muž hľadá útechu na morskom pobreží, žena v hudbe. Synovo zmiznutie ich však neustále prenasleduje as bolesťou sa nevedia zmieriť. Keď sa nájdu Hugove pozostatky, manželia sa znovu stretnú v Montreale. Na definitívne potvrdenie smrti dieťaťa každý z nich reaguje inak. Odlišná snaha vyrovnať sa so smútkom i hnevom im pomáha objaviť nový zmysel narušených životov. Film okrem silnej dejovej linky zaujme aj pôsobivou kompozíciou striedmych čiernobielych záberov, ktoré akcentujú pozadie i vplyv brutálneho prípadu na život niekoľkých jedincov. Skvelí sú obaja hlavní protagonisti, ktorí interpretujú Hugových rodičov v civilnej a desivej emocionálnej prázdnote. (Art Film Fest)
(viac)Recenzie (6)
Někdy si říkám, že současné černobílé filmy jsou možná daleko náročnější. Vystihnout každý odstín od bílé po uhlově černou k dané situaci, aby to účinkovalo na diváka, je pro kameramana určitou výzvou, ale Francois se to povedlo velmi dobře zachytit. Tady ten příběh byl tak smutný, že mně nebylo po projekci nejlépe a černá by k tomu asi sedla v tu chvíli nejlépe. Žel se tyto nechutnosti stávají, já jen nepochopila, nebo lépe řečeno, já bych nebyla schopná poslouchat přehrávku s výslechem vraha. Vlastně bych do té místnosti ani nešla. Nechala bych si jen ty hezké vzpomínky. ()
Veľmi smutné .. priam bolestivé. ()
Ťažkotonážna nálož smútku, beznádeje a bolesti. Dva osudy, dva odlišné spôsoby vyrovnania sa so životnou stratou. Dva životy pohltené v čiernej diere. Desivo smutný, zároveň však nádherne a citlivo spracovaný príbeh, ktorého pochmúrnu atmosféru nevytvára jeho čiernobielosť, ale najmä jeho obsah. ()
film o nesmiernej bolesti a smútku. Šedosť filmu ten dojem ešte viac zvýrazňovala. Film o tom, že by sme mali byť nápomocní aj v žiali jeden k druhému vtedy sa najviac potrebujeme, žiaľ nad stratou blízkeho ... o ten sa treba podeliť s niekym, potom to naozaj menej bolí. ()
Velice smutný a velice nádherný film. Vystihuje tu šílenou bolest po ztrátě synka a ve filmu se říká opak rčení, že čas léčí. V některých případech neléčí.... Chmurnou atmosféru podtrhuje černobílý film, i když mám raději filmy barevné, ale asi režisér věděl proč. Škoda, že je uváděno v Česku jen málo kanadských filmů. ()
Klára Melíšková, kterou jsem viděl ve Vodníkovi, mne napadla hned, jak jsem viděl hlavní hrdinku filmu Fanny Mallette. To jen na okraj. Jinak tento film, aspoň dle mého názoru, míň než 5* nemůže mít, a proto žasnu, že někdo dá odpad. Film bravurně vystihuje bolest obou rodičů po zmizení milovaného syna a po poznání, že je deset let po smrti a jak byl zabit a kdo je vrah, tak i jejich zoufalost a hrůzu, co všechno musel před smrtí zažívat. Toto hrůzné poznání rodiče na chvíli sblížilo, ale jen na pár dní. To volání mexického moře a cizích lidí, kteří s touto tragédii nemají nic společného, bylo silnější, než zůstat u manželky nebo u svého otce. ()