Eden

Lacinější verze příběhu literárního autora Williama Goldinga, který byl také zpracován do filmu pod stejnojmenným názvem „Pán much“ (1990). Takže i zde jakoby se tvůrci, ohledně protagonistů příběhu, drželi hesla: Zoufalá situace si žádá zoufalé věci. Každý z přeživších novou situaci po letecké katastrofě, po psychologické stránce, pojme jinak, a tak se vzájemné vztahy vyvíjí, jak se vyvíjí. Naprosto unylý scénář ve své nevýraznosti pojmout dramatické chvíle spořádaně, a hodně často i v logice, ztrácí celý koncept na zajímavosti a filmové zábavě. Je to film jak z produkce Disney Channel, kdy je jedno, co se děje, hlavně že se něco děje. Psychologie prostě nefunguje, takže to všechno vypadá, že všichni jen nesmyslně blbnou, jak v nějaké televizní survival reality show. Tohle se hodí skutečně jen pro doplnění televizního programu pro chvíle divácké nudy při špatném počasí. Než tohle, tak opravdu lépe zhlédnout, nebo si alespoň připomenout, onen výše zmíněný film „Pán much“ (1990), kde vše funguje několikanásobně lépe. (07.11.2022)

Taká moderná adaptácia Goldwingovho veľdiela "Lord of the Flies" (Pán múch). Hodnotenia dosť nízke, ale podľa mňa to veru nebolo najhoršie, hoci potenciál to malo ešte o kus vyšší. Tvorcovia sa však v konečnom dôsledku nemajú za čo hanbiť, aj keď niektoré situácie boli zbytočne tak umelo zveličené a v konečnom dôsledku prehnané. Čo sa týka postáv, tak to bola možno najväčšia slabina celého filmu, aj keď tá pôvodná kostra Pána múch bola v podstate zachovaná. Je to tak na hrane 3 a 4*, ale keď vidím ako je relatívne nadpriemerný film takto slabo hodnotený, tak to zaokrúhlim smerom hore. (24.09.2015)

Pád do moře letadla plného čutálistů přežije patnáct lidí, kteří uvíznou na malém ostrově. Netrvá to dlouho a všichni se začnou chovat jako hovada, což by se mělo připsat vypjaté situaci s nedostatkem vody a jídla, ale bylo to spíš proto, že všichni zúčastnění byli idioti. Nesympatické a hloupé postavy se tu bezdůvodně tloukly, uzavíraly frakce, vyšukávaly (byly tu i dvě holky) a tak podobně. A protože to byli fotbalisti, občas utrousili cosi o důležitosti týmu, na což stejně všichni kašlali. Že byli všichni neustále oholení a učesaní asi ani nemusím dodávat. Malé plus zaslouží prostředí, ale jinak bída. 10% (24.09.2015)

Sexy dobrodružství šlehnuté pořádnou dávkou napětí a nečekaných zvratů? Nečekejte! Na hřišti se poplácávali po zádech, tady brzy neznají bratra. Návrat fotbalového týmu letadlem se mění v drama o základních instinktech a touze přežít. Respektive by se jím rádo stalo. Jenže stavět na nijakých základech se moc nedá. Všechno je uspěchané, z přátel se stávají neomalená hovádka jen po pár dnech, přesto tvůrci s ničím zajímavým nepřijdou. Namísto vykreslení osudů zbídačených trosečníků tady máme marný pokus o psychologické drama, u kterého jen můžeme přemýšlet, kdo se choval víc absurdně: tvůrci nebo postavy na plátně? (03.10.2015)

Filmů o trosečnících je velmi málo a ještě míň jich vzniklo v posledních deseti letech. Kdybych to měl ještě zúžit, tak absoultní minimum jich za něco stojí a Eden mezi ně nepatří. Příběh sleduje členy fotbalového týmu + pár lidí okolo, kteří ztroskotají na ostrově a víc než o přežití jde o jejich psychologickou stránku. Což by nebylo zlé, ale ubírá to na uvěřitelnosti. Naši hrdinové totiž místo průzkumu ostrova a snažení se najít jído raději hrají fotbálek na pláži. Když už se tedy uráčí něco dělat, tak si film hraje s myšlenkou, že se z člověka v takové situaci stává zvíře. Ano, to je nejspíš pravda, ale za 10 dní když nikdo nehladoví? Holky navíc mají po celou tu dobu nejspíš stále své Schauma u sebe a většině chlapů nenaroste na xichtě jediny chlup. A třešnička pak je, že se celou dobu jen perou a hádají o jídlo z letadla, ale že by někoho napadlo zkusit chytit rybu? Ne, to je napadne až když jídlo opravdu dojde... Jednoduše ten film je jak nějaká povrchní představa naivního velkoměšťáka, který v životě neviděl špínu a šamponek dle něj zůstáva šamponkem i když je v ohrožení života. (01.02.2016)