Kosmos

Snímek "Kosmos" je v podstatě o ničem a můžete od něj odejít s tím, že vám naprosto nic nedal. Ale stejně tak můžete žasnout nad jednotlivými obrazy, nad různými scénami, nad celkovou abstraktností a dokonce i bizarností některých scéna. A mně se právě tahle podivnost na filmu velmi zamlouvala. Hezké rozloučení Andrzejw Żuławského se světem filmu i se světem. (23.05.2016)

Začal jsem koukat na Cosmos a pak teprve si všiml, že v žalu nad Rivettem jsem si nevšiml Żuławského smrti. Cosmos je vlastně velmi veselé poslední gesto - i přes pár /spoiler/ mrtvol. Je fajn, že si to Żuławski ještě jednou dopřál – a nám taky. Všechnu tu rychlost, bizarnost, vedení herců, specifický vtip. Dovedl vždy na velmi malé ploše nechat prožívat smutek i úplně vedlejší charaktery. Podobné sedánky u stolu byly ostatně k vidění už v La Note bleue: překotná řeč, slovní hříčky jako v Mes nuits...; obecně: manýra. Když jsem si ale některé záběry pouštěl opakovaně, potěšilo mě, že ve chvílích kdy jsem nelovil titulky, bylo na co koukat. Některé principy mě tu rušily: ornamentování vyprávění voiceovery v přímé řeči s pohledem do kamery, ilustrativní zabírání situace o níž se mluví anebo propojení s telenovelí hudbou. Scénář je ostatně tak komplikovaný a modernisticky zaměřený na strukturu, že o žádném "velkém příběhu" typu Possession anebo Szamanky nemůže být řeč. Jestli to poběží v kinech, zajdu si ještě jednou kvůli profi překladu. Opravdu a opakovaně otravná byla synth-pop hudba Korzynského – to je škoda, Korzynski uměl... Otravné byly product placementy. Jabko a Guár – asi to už bez nich nejde; to je smutné. Moc. Co jsem viděl v traileru jako obrazy viděné v posledních letech: Bílou stuhu a Antikrista (přeci jen že by Antikrist pootevřel určitý svět?) se nepotvrdilo. Hehe – Cosmos na nich závislý není: emanace skrz mrtvoly? Viděl jsem tu ale silný vliv raného Godarda (a bohužel asi i pozdního Resnaise – Azéma tu není jen ze slitovnosti) – kdyby Żuławski neměl v sedmdesátkách vize, nebyl spoután Polskou, kdyby byl víc politický umělec, kdyby nebyl býval rozervanec, frankofonní HRA by z něj určitě čišela častěji i dřív. Díky, že tomu tak nebylo. Co tu nad ní vyčnívá? Žena – Victória Guerra jako zas jedna z rodu Braunek, Marceau a Wloszky ze Šamanky. A vlnivé moře... Tady se v něm jako v Mes nuits... ale ztratit nelze... (07.06.2016)

Witold Žulawski. (02.05.2016)

Volná, aktualizovaná adaptace stylisticky náročného Gombrowiczova románu. Krásné, francouzsky elegantní obrazy neklamně prozrazují poetiku Źulawského. Přes všechnu hektičnost dění, představ a fantazií výsledek působí chladně. (13.06.2016)