Kdo neskáče, není Čech

Seriál jsem prolítla jen tak zběžně, kvůli táhlému tempu. Možná je to i tím, že na vesnici vyrůstám a "vesnický" fotbal pro mě není nic nového. Je to určitě fajn dokumentace pro účastníky seriálu a místní obyvatele tamějších vesnic, ale pro nezávislého pozotovatele je to o ničem, záživné asi jako sledování údržby zahrady mého souseda, který se do toho po práci vrhne. Zajímavější by bylo sledovat osudy klubu, kde se fotbal sice hraje jako hobby, ale hráči mají například možnost si (díky natáčení) zahrát s klubem alespoň 1. třídy a sami už hrají trochu výš. (04.02.2017)

Často věci vypadají zajímavěji na papíře než na televizní obrazovce.. Navíc poslední dobou, když v tom má prsty Česká televize, tahající stále za ulepenější a kratší konec lana či spíš tahající se za nos, stává se to pravidlem, které zrovna takový Juraj Šajmovič jen těžko mohl nějak výrazněji změnit.. (07.01.2015)

Sice nejsem sportovní typ, ale občas se na sport dívám. Tento výtvor má se sportem společnou jen základní myšlenku o tom že kdo není Čech ten asi neskáče. Styl dokumentu stylem fiktivní reality tomu dost ubírá na vážnosti a v celku se jedná o trapný pokus někomu něco zdělit ( nerozumím proč je to děláno tímto stylem ) (17.01.2015)

První díl dokumentární série dokládá, že i báječný nápad může skončit polovičatě, pokud se musí spoléhat na realitu, která vypadá zblízka barvitěji nežli na obrazovce. Zvláště když místo profesionálních herců, kteří umějí ztvárnit vyhraněné „týpky“, se amatéři přivykající postupně blízkosti kamery do vlastních „rolí“ zbytečně stylizují. Je to milé, ale stereotypní, než dokument všechny představí. Od svérázného svojetického trenéra po rodinnou sestavu kapitána tamního mužstva, ovšem také jejich družky, manželky, rodiče, děti, domácnosti. Než vůbec dojde na fotbal, střídají se mluvící hlavy sdělující opakovaně skoro totéž – Radši bych, kdyby se držel víc doma, ale zase mohl mít i horší koníčky než fotbal. Navíc se přidává domácí kletba prvních dílů, které nezačínají zásadní událostí, nýbrž ji krok za krokem připravují. V daném případě se chystá hospodská sešlost, tedy prase, transparent, kapela; dámy se malují, pánové ladí u piva strategii zítřejšího zápasu, účastníci venkovské zábavy rozpačitě předstírají, že kameru nevidí. Má to příjemný kolorit, ale pouze z něj se humor nezrodí; to je důvod, proč byl Okresní přebor zábavnější než skutečnost. Příští epizody se třeba víc „odbrzdí“, ale moc to nepomůže, jestliže si ponechají nejzbytečnější zátěž, totiž průvodní „sporťácký“ komentář spojující řečnické otázky s obnošenými pravdami o fotbalovém srdci. Silně připomíná bezobsažné řečnění, když při sportovním přenosu vypukne reklamní přestávka. (16.06.2020)

Fotbal mam rad, i kdyz jsem ho nikdy nehral, tak jsem kamosum vzdy trochu zavidel ty jejich pralesni ligy:-). Nic proti ucinkujicim v tomto dokumentu, dokonce mohu rict, ze jsou vesmes i sympaticti, dokument jako takovy je ale katastrofalni. Po ctyrech dilech to vzdavam, prijde mi to cele jako ty medailonky soutezicich v poradu Prostreno. (01.02.2015)