American Crime Story

OBSAHUJE SPOILERY! Ryan Murphy má v Hollywoodu pověst geniálního hyperaktivního dítěte, a to z dobrých a pochopitelných důvodů. Jeho seriály mnohdy začnou pořádným výbuchem a stylem, a pak to někde, někdy a najednou začne působit, jako by se Ryan u psaní seriálu začal snad nudit (obvykle proto, že začal psát další seriál). Stalo se mu to u Glee, děje se mu to u American Horror Story, a jeho vymazlený projekt Scream Queens se navíc nesetkal s nejvřelejším přijetím, ba ani pochopením ze strany diváků. Jsem proto dvojnásob rád a upřímně mu přeju, že tohle obří sousto, které si ukousnul s procesem OJe, zpracoval tak skvělým způsobem, a takřka neoddiskutovatelně tím potvrdil tu část o géniovi. V první sérii ACS stvořil desetihodinový televizní román, který elegantně nahlíží na celý proces od začátku do konce, na všechny jeho účastníky (včetně poroty), dělá to informativně, překvapivě civilně, a přitom neuhýbá tak daleko od vtipně skandálního pulpu (např. scény v podobě slávychtivých teen Kardashianek), který je Murphyho rukopisu tolik vlastní. Dokonale vykresluje charaktery obou stran, zobrazuje společenský přesah celého případu, rasovou problematiku, mediální šílenství, a přitom nechává všechny otazníky nezodpovězené, nenutí divákovi, jestli je OJ vinen či ne, nechává každého vyvodit si vlastní závěry (býval bych nevěřil, že si kdokoli může myslet, že OJ to neudělal, ale pak jsem se podíval na imdb a zjistil, že nemalá část diváků se domnívá, že tenhle seriál víceméně utrvzuje OJovu nevinu). Herecky (co do výkonů) i obsazením (co do vizáže) se pak ACS předvádí, jako už dlouho nic. Murphyho favoritka Sarah Paulson snad nikdy nehrála líp, a jestli za Marciu Clark nedostane Emmy i Glób, pak jsou všechny televizní ceny větší fraška, než OJův proces. Nikdo ale nijak nezaostává, takový David Schwimmer ze mě svým výkonem dokázal vymámit sympatie, které jsem k žádnému Kardashianovi nikdy nechoval. Soudce Ito či otec Rona Goldmana jsou pak zřejmě jednovaječná dvojčata svých předobrazů (viz google). Jedinou diskutabilní castingovou volbou je Cuba Gooding Jr., který se reálnému OJovi nijak nepodobá, a na tuhle roli se zkrátka typově nehodí, byť to zahrál výborně. The People v. OJ Simpson je jednou z největších televizních událostí posledních let, je strhující, zábavná, mnohdy bolestivá (1x06 jsem pomalu ronil slzy vzteku a rozhořčení, zrovna tak při verdiktu), ale především důležitá, protože podněcuje k diskuzi o závažných otázkách, a to se málokterému seriálu podaří. Murphy a jeho vlastní Dream Team zkrátka umí, a já upřímně doufám, že se během následujících sérii nenechají rozptýlit nějakým barevným odleskem na zdi. (07.04.2016)

Vražda Versaceho, byť pro mnohé jakkoliv zlomová a důležitá chvíle moderní doby, Amerikou nezahýbala zdaleka tak mocně, jako proces s OJem. Svými tématy (gay scéna, rozvrácená rodina) je nicméně Murphymu mnohem bližší, což se projevuje i na celkovém pojetí série (přesným výběrem stylové hudby počínaje, Gloria! ; opulentním vizuálem konče). Místo civilního dramatu se širokým záběrem tentokrát sledujeme detailní a osobní pohled do duše Cunanana, a události, které vedly k jeho vražednému řádění. Sledujeme je ale chronologicky převrácenou mozaikou, a i já se přikláním k názoru, že ač to působí cool, ve výsledku je to spíš na škodu, především co se dramatického dopadu na diváka týče (patrné zvolnění v dílech 4-7). Přesto se jedná o kvalitně zpracovanou minisérii, která je strhující, po všech stránkách uhlazená, a dokonale zahraná. Darrena Crisse jsem se po pěti sériích Glee docela přejedl, jako Cunanan ovšem předvádí něco nezapomenutelného, a Penelope Cruz, i když v seriálu minimálně, je naprostou zlodějkou scén. 90%. (28.03.2018)