Reklama

Reklama

Recenzie (1)

Tai_K_B 

všetky recenzie používateľa

Hned na začátku musím předeslat, že tuto recenzi nemohu napsat nezaujatě. Jsem totiž velkým fanouškem Reinera Schöneho (Thutmose), Startreku a většiny toho, o čem bude v následujících řádcích řeč. V tomto filmu mi tvůrci poskytli tak dokonalý „fanservis“, že se ani nebudu snažit zbytečně předstírat jakýkoli okázalý nadhled. Prosím, vnímejte tedy následující článek v uvedené souvislosti. Tento výstřední počin nazvaný v překladu „Detektiv Lovelorn a faraonova pomsta“ je klasický prvoplánově béčkový hybrid na pomezí tragikomedie a parodie, s velmi svébytnou atmosférou a drsným německých humorem. Jedná se o úplně poslední filmovou roli Horsta Buchholze (zemřel pár měsíců po premiéře), kterého většina diváků dozajista zná jako „toho nejmladšího ze Sedmi statečných“ a mnohdy ani netuší, jak skvostný komediální talent se v něm skrýval (viz například komedie Raz, dva tři). Děj sleduje osudy několika postav, jejichž snahou není nic menšího, než způsobit, potažmo odvrátit absolutní entropii. Zdrojem všeho zla je touha smyslů zbaveného faraona Thutmose uvrhnout svět do chaosu a pomstít se tak celému lidstvu za vraždu své mladší sestry Ptah-Ana-Ha, nad jejímž mrtvým tělem složil v tomto smyslu slavnostní přísahu. Mimochodem tato scénka, završená zatměním slunce, je opravdu strašidelná a běhá z ní mráz po zádech. Reiner Schöne je totiž obdařen působivým hlasem, s nímž umí velice dobře pracovat a herecky dokáže opravdu mistrně přepínat mezi humornou a vážnou polohou i mezi démonickým zlosynem a něžnou zamilovanou duší (obou varianty se mu ve filmu naskytly). Záměr se zhrzenému faraonovi daří přinejmenším natolik, aby si trikaři mohli vyhrát s obrazovým ztvárněním vesmíru s poblázněnými přírodními zákony (obzvláště zábavná je například štěkající židle a následná pitva nepříčetného tupé). Nicméně zápletka, která se obskurním způsobem provine napříč tisíciletími, vede nakonec k poměrně originálnímu rozuzlení. Svět je sice zachráněn tím největším možným klišé (ano, láska zvítězí), ovšem zároveň prostřednictvím toho nejneobvyklejšího filmového úmrtí, jaké jsem doposud viděla – odsouzením svého budoucího já k sebevraždě… vlastní sebevraždou. Neboli: faraonovo minulé já se dobrovolně zaživa upálí, čímž bezděčné donutí své budoucí já (na základě oné již zmíněné svaté přísahy) „vypít vlastní krev až do poslední kapky“. Film je doslova prošpikován nejrozličnějšími narážkami na všemožná zákoutí filmového průmyslu, takže kupříkladu vyznavači kultovních sci-fi fenoménů si přijdou na své při pohledu na graffiti s obličejem pana Spocka na pouliční zdi (narážka na Star Trek) nebo na vrchního slizouna vládnoucího v Anubisově podsvětí a nááápadně připomínajícího Jabbu Hutta (narážka na Star Wars). A ačkoli se zde jména jako Anubis, Ra či Abydos nevyskytují přímo v souvislosti s mimozemskými civilizacemi, pousměje se při jejich zmínce dozajista i leckterý fanoušek univerza Stargate. Počítačové geeky třeba pobaví, že faraon ke spuštění všeobjímající zkázy použije „univerzální instalační program všech přírodních zákonů“, a umělecky založení diváci souhlasně přikývnou, až se dozvědí, že ona zkáza v podobě naprostého zdementnění lidí i veškeré matérie bude zvána „Dada“. Hororoví vyznavači si vychutnají pohřbívání zaživa či úsměvné patetické honičky se „zpomalenými“ prostoduchými sápajícími se mumiemi, z nich jedna bude posléze použita jako beranidlo a podrobena zubnímu výslechu. I jménům postav byla věnována zvýšená pozornost, a tak je předem jasné, co za povahu bude mít kupříkladu takový profesor Throttel. A kdyby někdo zkraje tápal, proč se hlavní hrdina jmenuje Lovelorn, stačí si počkat do chvíle, než se tento drsný a životním údělem zkroušený detektiv (lorn = marný/opuštěný/zoufalý) přemění ve stylu Jekylla a Hyda na své druhé schizofrenické já – půvabnou Bébé, notoricky se zamilovávající do všech záporáků (love = láska). A když vyjde najevo, že tyto proměny jsou čím dál častější a osobnost Bébé při nich sílí, zatímco ta Lovelornova se nezadržitelně vytrácí…  zazvoní zvoneček i u nejednoho stoupence H. P. Lovecrafta a jeho povídek typu Věc na prahu nebo Stín nad Innsmouthem. Skutečnost, že Lovelorn funguje i jako vypravěč, a způsob, jakým své osudy a myšlenkové pochody komentuje, také nenápadně kopírují ležérní herecký projev Stacyho Keache z dnes již sentimentem opředené detektivní série z 80.–90. let Mike Hammer. No, a fanoušci Reinera Schöneho (jehož démonickým basem mimochodem k německému publiku promlouvá Darth Vader, čímž jsme zpátky u Star Wars) zaplesají nad soubojem se dvěma efektně osvětlenými biči, při kterém si (kromě vizuálního odkazu na další kultovní počin Tron) budou moci zavzpomínat na obdobný souboj, kterým se Schöne blýsknul v počátcích své zámořské herecké kariéry v kanadském westernu Pistolníci. Ze zbylé záplavy klišé a nejrůznějších narážek zmiňme ještě alespoň nepostradatelné „červené tlačítko“, technoblábolící vědce, jízdu výtahem v egyptské pyramidě, cestování telefonní linkou ve formě akustického signálu, stroj času přestavěný na kolotočové autíčko a následnou auto(dro)mobilovou honičku s akční přestřelkou v časoprostorovém tunelu, „skypování“ napříč tisíciletími, časovou smyčku… či předpověď budoucnosti orákulem – elektronickým automatem (takovým tím kamenným obličejem, do jehož otevřených „úst“ zájemce o věštění vkládá ruku), jenž po vhození mince vychrlí naprogramovanou předpověď, ovšem nakonec v pudu sebezáchovy („tváří“ v tvář namířené pistoli) přece jen přijde s jednoduchou možností, jak Lovelornovu beznadějnou budoucnost zvrátit: „Změň konstelaci hvězd a změníš svůj osud“. :-) A jako bonus se zde máme možnost podívat na jeden z posledních záběrů na „Dvojčata“, který nebyl vystřižen jen proto, že si tvůrci po tragických událostech z 11. září pospíšili s premiérou a stihli tak natočený materiál uchránit před osudem mnoha později odvysílaných filmů, z nichž již byly záběry na budovy World Trade Center vypreparovány. Bohužel, „Faraonova pomsta“ je k dostání výhradně v němčině a protože ji její tvůrci točili v prvé řadě pro radost svou a domácího publika (kterému je také na míru šita většina narážek), nebude patrně nikdy důvod ji opatřovat byť třebas jen anglickými titulky (konec konců, většina jemných detailů by skončila ztracena v překladu), takže kdo nevládne němčinou, příliš si ji nevychutná. Opravdu velká škoda, tento film by v žádné sbírce milovníků absurdních úletů rozhodně neměl chybět. Obsahuje totiž absolutně vše, co dělá geniální nízkorozpočtové béčko geniálním nízkorozpočtovým béčkem. (Nu dobrá – snad až na tu předělávku francouzské hymny použitou v jedné pseudolechtivé scénce, což možná nemusí na všechny působit úplně košér. Ovšem… to už nechám na Francouzích.) Je to ten typ filmu, ve kterém i po desátém shlédnutí stále objevujete něco, čeho jste si předtím nevšimli. Nicméně pokud tento žánr není váš šálek kávy, nemá pro vás smysl ho vidět ani jednou. () (menej) (viac)

Galéria (13)

Reklama

Reklama