Žlutí ptáci

Ponajprv poznámka na politickú tému. Keď je niekde vo svete nepokoj, ohrozujúci mierové, svetové (a samozrejme aj americké) záujmy, jednoducho Američania tam vyšlú vojsko. Tak to bolo aj s Husajnovým Irakom. No a tam kde sa takto "rúbe les lietajú aj triesky". Takouto "trieskou" bol aj mladý Murphy či Bartle. Smutný film. Bože, kiež by bolo takýchto príbehov a filmov čím menej. (29.10.2018)

Hezký vizuál, slušný hudební podklad, velmi solidní obsazení a drsné vyústění s přirozeně emotivním koncem. Na druhé straně se film místy příliš vleče, což platí zejména pro první polovinu, akce je rutinní a je jedno, že o té to tady vůbec není a hrůzy, které vedly jednoho z hrdinů k jeho iracionálnímu chování, mi tady nepřišly dostatečné. Na dané téma už vznikla řada mnohem lepších snímků a i proto tenhle řadím k průměru. 50% (01.07.2018)

Něčím mně to připomnělo film Válečníci, co se psychologie postav týká po návratu z takové hrůzy. Tady je to umocněno ještě jedním velkým zádrhelem, který se nedořešil a matka (nejen ona) jednoho z nich pátrá, co se ve skutečnosti stalo s jeho synem. Jennifer hrála výborně, akorát k dané situaci a bylo mně líto kamaráda, který to všechno prožil a musel si to pak zřejmě nést celý svůj další život ve skulině svého jávství do konce života. Nezáviděníhodné, žel spoustu kluků v sobě nesou mnohá nesmazatelná traumata z takových situací, kde není úniku a když už, tak by to mohlo dopadnout jako v tomhle snímku. (27.06.2018)

Výborné válečné drama, které velice nenápadně, ale o to intenzivněji burcuje. K tomu se v něm objeví má oblíbené Jennifer Aniston, která přesně kopírovala moje pocity z filmu. A to jsem na ní byl hodně zvědavý, protože podobných dramatických rolí má jako šafránu. Jak se ale začátek rozjížděl dost pozvolně, tak závěr byl vysloveně smrťák na emoce. Věřím, že amerických filmů s tématikou vojsk v Afghánistánů je hodně, ale žádný není jako tento. Vydržte do konce, ten závěr vážně stojí za to. (27.06.2018)

Filmů o traumatech veteránů vietnamské války byla natočena celá řada a je logické, že časem se dostalo i na vysloužilce válek ze Středního východu. Alexandre Moors se sice snaží, ale režisérské eso není a nikdy nebude. Nabízí se srovnání s Mariňákem Sama Mendese, kde se děje mnohem míň, hlavní hrdina se nezúčastní téměř žádné akce, a přece film působí naléhavěji, víc konzistentně a přesvědčivěji. Tady jsem měl od počátku pocit, že se něčeho nedostává, nebo naopak přebývá. Čistě z pohledu filmového řemesla si snímek tři hvězdičky zaslouží, ale spoustě filmů jsem dal stejné hodnocení a měl jsem z nich nesrovnatelně lepší dojem. Tohle by zkrátka byly úplně jiné tři hvězdičky. S čím mám opravdu zásadní problém, je psychologie postav. Duševní pochody seržanta a především Brandona byly nejen neprofesionální, ale vyloženě nesmyslné; vražda vesničana neomluvitelná (přitom pro tvůrce filmu zjevně vedlejší a nepodstatná). Je opravdu zvláštní, kolik času věnují filmové postavy pitvání svých emocí. Jedná se o dobrovolníky, vojenské profesionály a žoldnéře v jednom. Kdybychom měli uplatňovat stejná měřítka na účastníky obou světových válek, kteří si v drtivé většině vybírat nemohli a zažívali nekonečně horší situace, pak by se o každého z miliónů navrátilců do konce života musel starat tým psychiatrů a psychologů. Nějak jsme na tom Západě zchoulostivěli. Ono by to chtělo i trochu empatie k druhé straně konfliktu, která čelila přesile, měla nesrovnatelně vyšší ztráty a měla důvod považovat se za oběť agrese a svoji účast ve válce brala jako potřebu bránit vlast, své ideály a způsob života. Pokud jde o přítomnost Jennifer Aniston, Toni Collette ji v roli druhé z válečných matek spolehlivě zastínila. Je zkrátka o třídu lepší a zajímavější charakterová herečka než Jennifer, která kromě elegantní vizáže zas tak moc nenabízí. Celkový dojem: 45 %. Na dané téma existují mnohem vyzrálejší a silnější filmy. (30.09.2019)