Bermudský poetický trojúhelník nad Vysočinou
Obsahy(1)
Dokumentární snímek je oslavou neokázalé, ale přesto působivé krajiny Českomoravské vrchoviny, která vychází z uměleckých textů, obrazů a hudby. Ve všech případech těží z pozoruhodného dědictví, které tento kraj předal naší kultuře. Formoval zde vyrůstající básníky, hudebníky a výtvarníky, kteří s ním svým dílem a většinou i životem zůstali spjati. Pokud si graficky vyznačíme místa jejich narození, života, tvorby a u většiny i místa hrobu, můžeme vytvořit jakýsi poetický trojúhelník nad Vysočinou. Z mnoha jmen se dokument zabývá jen těmi nejznámějšími – patří mezi ně Bohuslav Reynek, Jakub Deml, Jan Zrzavý, Antonín Slavíček, Bohuslav Martinů, Otokar Březina, Martin „Magor“ Jirous, ale i Gustav Mahler. Různorodost filosofického, náboženského, ale i politického zaměření jednotlivých autorů je velmi inspirativní – přátelství mezi katolíky Zahradníčkem a Demlem je pochopitelné, přátelství Zahradníčka a proletářského Halase je udivující. Poutí za geniem loci Vysočiny a jeho otiskem v dodnes fascinujících dílech provázejí přírodovědec Václav Cílek, literární historik a spisovatel Jaroslav Med, básník a publicista Miloš Doležal a krajinářská architektka Markéta Veličková. (Česká televize)
(viac)Recenzie (13)
Ty můj kraji... naše Vysočina je prostě krásná ;) ()
Dokument o citlivé výpovědi umělců o téměř intimním vztahu k přírodě a životě v ní. Antonín Slavíček a U nás v Kameničkách, Jakub Deml a Moji přátelé, Otokar Březina a Větry od pólů, Josef Florián a jeho vydavatelská činnost a mnozí další o původních místech Vysočiny odkud pocházeli. Básníci, malíři, skladatelé Vysočiny ve svých dílech zanechali jakýsi dokument krajiny, mluví o zdrojích inspirace, o pramenech a zřídlech, o vodě, rostlinách, zvířatech... Ještě v polovině dvacátého století příroda nikoho tolik nefascinovala, neboť byla všude, člověk rostl v ní, důležitost malířů a literátů ale byla v tom ukazovat, že příroda poutá teprve převedena do obrazů, pak lidé objevují její citovou hodnotu. Lidé té doby, první poloviny dvacátého století, mnohem více žili venku, na pastvě, v lese, u potoka, a proto podobný typ umělců, jak uvádí Václav Cílek, se asi dlouho nezrodí. Například Jakub Deml, který se ve svých textech přenáší do světa rostlin (květin a hub) a přímo je oslovuje jako přátele, sestry a bratry. V dílech vzpomenutých autorů je patrný silný vztah ke krajině, ke scenériím i k jednotlivostem. Snímek hovoří o těch, kteří potřebou jisté soukromé oázy, vyhrazením si jakéhosi svého soukromého ráje, spatřovali přírodní skvosty také ve svých zahradách a mohli tak nerušeně tvořit. Ať už příroda vyhrazeného prostoru v krajině či v nitru, inspirovat může ostatní napříč časem a generacemi. "Krajino dětství proudem unášená, plavými víny rána prolnutá, v zrcadlech vln tisíckrát roztříštěná, tys minula. Krajino měst již bříška holubů si chválí, když navečer si krouží jenom tak, jak jsme si oba hříšně patřívali, teď naopak. Krajino snů s krví na stromech, jíž poděšen jsem v nocích pádíval, do tebe patřím ty lásko ty mne nech, já v oči tmy se příliš zadíval." (Tři Krajiny, František Halas) ()
Jéé jak mi mohla premiéra 4. 1. 2015 v 17:50 na ČT2 uniknout? Krásný pořad. A s vynikajícími komentáři Cílka.Na obrazech Slavíčka v muzeu jsem tam byl. Nádhera. A Ivan Jirous Magor... Jen by na té Vysočině nemuseli mít tolik studených smrkových monokultur. A ()
Citlivě natočený dokument, jenž spolehlivě přenáší poetičnost krajiny na svého diváka. ()
Ach, to je dokument, který zasáhl mé srdéčko, které k Vysočině lne. Pravda, je to trochu letem světem (uznávám, že při této stopáži jinak asi nelze) a zvláště ta "ušlechtilá" recitace básní mne bere na nože, ale jinak je to hezké shrnutí. K vidění zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10389951691-bermudsky-poeticky-trojuhelnik-nad-vysocinou/21356226462/ ()
Galéria (12)
Fotka © Česká televize
Reklama