Reklama

Reklama

Věčnost

Trailer

Obsahy(1)

Náš příběh začíná na konci devatenáctého století, kdy si dvacetiletá Valentine bere Julese. Na sklonku století následujícího běží její prapravnučka přes most v Paříži a skončí v náručí muže, jehož miluje. V průběhu sta let, které od sebe tyto dva okamžiky dělí, se nejrůznější muži a ženy vzájemně setkávají, zamilovávají, objímají a naplňují své osudy, vytvářejí nekonečné rodokmeny a životní sílu, která je věčná. (HBO Europe)

(viac)

Videá (2)

Trailer

Recenzie (12)

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

Věčnost není jednoduchým filmem. Ačkoliv je to rodinná sága, není to točeno formou jako např. Legenda o vášni. Je to jako by jste usedli se stařičkou babičkou k rodinnému velmi starému albu plnému fotek dávno zemřelých lidí, které jste nikdy neměli možnost poznat, ale bez nichž by tu nebyli vaše rodiče ani prarodiče a vlastně ani vy. A tak koukáte do těch dávných obličejů, hledáte ve tvářích společné rysy, díváte se na to jak jsou ti lidé oděni dle tehdejší módy, jak hrdě a láskyplně třímají ve svých rukách své děti a posloucháte dávné historky kterak kdo koho potkal, vzal si ho za ženu a kolik měli dětí. Možná se dozvíte i smutné věci, to když rodinu stihla nějaká tragédie. přesně tak nás filmem provází hlas vypravěčky. Seznámí nás s jedním mladým a zamilovaným párem na konci devatenáctého století a my už pak jen sledujeme jejich životní příběh odehrávající se prakticky beze slov, s vysvětlujícími informacemi vypravěčky. Kdo na toto není připraven, nebo se nepřeladí, nemůže film dostat pod kůži. Už jen ze začátku zapamatovat si kdo je kdo - není jednoduché. Pro film je to však velice důležité, protože každé narozené dítě je další větví na rodovém stromu života z nichž v dospělosti, budou-li tomu hvězdy nakloněny vyraší další a další výhonky... I já sám jsem ze začátku měl pocit ( a to hlavně díky komentáři) že sleduji přírodopisný film :-). Jen místo rodinky lvů či surikat, je nám předkládán pohled na jeden lidský rod. Ačkoliv obsah může navodit dojem, že film je v podstatě romantickou a milostnou ságou a je tedy vhodný pro příjemný večer s drahou polovičkou, nenechte se zmást! Já tedy tomuto dojmu podlehl a přiznávám, že o to více jsem byl pak v šoku. Film je totiž plný stejně jako život sám hezkých, ale i velice smutných momentů. Těmi smutnými jsou odchody našich nejbližších. Naštěstí dnes už je dětská úmrtnost díky skvělé péči lékařů a vědy prakticky nulová (obzvláště v ČR), ale dříve i v tom už relativně moderním konci devatenáctého století bylo běžné, že z osmi dětí se rodičům do dospělosti dožily třeba jen tři. A ačkoliv rodina, kterou sledujeme je finančně velmi zajištěná, netrpí hladem ani materiálním strádáním, smrt a nemoci se jí nikterak nevyhýbají. Některé momenty v tomto ohledu jsou ve filmu znázorněny nikterak v náznaku jak jsme dnes zvyklí. A tak zejména úmrtí dětí, obzvláště pokud sami nějaké máte na vás opravdu zapůsobí hrozivě, protože si člověk v hrůze představí tu bolest jakou museli prožívat nešťastní rodičové ve filmu . Přiznávám, že já měl po polovině zavlhlé oči a chuť film nedokoukat právě z tohoto důvodu. Jestli něco opravdu nesnáším (a to jsem prosím milovníkem drsných a krvavých válečných filmů) je když se něco děje nejmenším. Jenže tehdejší doba byla jiná. Lidé neumírali v nemocnicích. Umírali doma, obklopeni milující rodinou... Film jsem ale nakonec přeci jen dokoukal. Proč? Protože to podání bylo skvostné. Kamera byla něco fantastického a pokud si tu někdo stěžuje na její statičnost, já říkám, že to bylo jen a jen dobře. A minimum pohybu dalo obrovské možnosti znázornit detail... Vlasy vlnící se ve slunci, žabku nabranou dětmi do dlaně v zahradním jezírku, poslední polibek na čelo... Úplně z toho na mně zase dýchl Malick. Většina děje se navíc odehrává kdesi ve Francii v naprosto nádherném domě na pobřeží s čarokrásnou zahradou. Kameraman si opravdu uměl počkat na světlo a tak divák jen němě zírá na jednotlivé záběry, které by mohly sami o sobě být dokonalými obrazy. To vše - prakticky neustále podbarvuje klavírní hudba v níž jsem identifikoval Debussyho (nejen) a která filmu dodala parádní feeling toho přelomu století. Ano, tohle není film ke kterému si večer sednete, dáte si na klín mísu chipsů, chroupete a koukáte... Tomuhle filmu musíte v sobě trochu přizpůsobit to jak si jej k sobě připustíte. Ale pokud se tak stane, věřte, že zažijete úžasný zážitek. A možná sáhnete-li do svých rodokmenů, možná zjistíte, že vaše pra-pra-pra prababička na konci bidermeyeru zažívala podobné radosti a strasti jako hrdinka tohoto filmu. Ačkoliv se to nezdá, tento film oslavuje život. Ukazuje jej v celé jeho velkoleposti zrození i prostotě smrti a jasně dává najevo, že život vítězí. ,,Jde tiše od věků, jak neskutečný čarodějův orloj... '' Ti co tu byli před námi, naši dědové, babičky, otcové...ti všichni jsou v nás. Jsou naší - věčnou - součástí. Pan režisér i kameraman mne velice zaujali, klobouk dolů a já se na ně hodlám nyní více zaměřit! Není to sice úplně na plnou sazbu, ale film je tu těžce a neprávem podhodnocený a proto půjdu proti většině a dávám za 5 polibků! * * * * * () (menej) (viac)

mira.l 

všetky recenzie používateľa

Tak tohle byla věčnost...než jsem to dokoukal. Co to sakra je, to by uspalo i člověka trpícího insomnií aka chronickou nespavostí. Táhne se to jak těsto na štrůdl, v prvních 16 minutách jsou asi 3 věty přímé řeči postav, v ději (pokud se teda dá o ději mluvit) a čase se divák postupně ztrácí víc a víc a v postavách jsem se ztrácel celou dobu, které dítě bylo které, čí, kdy a proč zrovna to či ono zavřelo oči navždy, kam se ztratila ta či ona postava, kdo si koho bere, kdo je zase sakra tahle ženská, ta tam zatím nebyla nebo byla a jen trochu jinak vypadá?, no darmo mluvit, chaos slušný, po 80 minutách už jsem vůbec netušil kdo je kdo, asi i proto, že už jsem tomu moc pozornosti nevěnoval. Takže za Mélanii (kvůli které jsem to asi stáhnul) a vizuální stránku věci (kostýmy, interiéry a exteriéry - zahrady) jedna hvězdička,po vizuální stránce krásná podívaná, ale jinak to bylo utrpení. Před shlédnutím mi bylo trochu záhadou to poměrně nízké hodnocení, teď už je mi to jasné. Dalo by se to nazvat krásně natočenou zbytečností. Trochu mi to připomíná stavby Lichtejnštejnů v Lednicko-Valtickém areálu, na pohled pěkné, ale vlastně k ničemu. ()

Reklama

misterz 

všetky recenzie používateľa

Tak na tento film treba mať vážne náladu. Bez celkovej duševnej pohody a náhlej potreby ezoterična, kedy už ani pesničky od Enigmy nepomáhajú, sa do tohto ani nepúšťajte, tu na duševnom rozpoložení diváka naozaj veľmi záleží. Prišlo mi to také Malickovské, no s lepším výsledným dojmom. Celý film bol ako taký fotoalbum plný rodinných fotiek, zachytávajúci ságu jednej rodiny v priebehu cca 100 rokov. Šťastné udalosti sa tu miesili s tými menej šťastnými a spolu to tvorilo celkom príjemný odtlačok do histórie naprieč časom. Na druhú stranu som mal ale pocit, akoby sa (až na tie dvojičky z úvodu snímku) vonkajšie dianie vo svete tejto rodiny ani netýkalo. Všetci si nažívali ako v raji, nikto netrpel hladom ani biedou, nikde na dohľad ani jeden zlý človiečik. A manželia si spolu hrkútali v absolútnej harmónii, bez mráčika, bez hádok a nedorozumení... Len občas prišla nejaká tá choroba a jedného člena rodiny si vzala - to je tak celé k dráme udalostí. Do toho však vyhráva naozaj príjemná klavírna hudba, ktorá ma priviedla do zvláštneho stavu rozjímania a celkovej pohodičky, takže nad snímkom moc nefrflem. Avšak hodnotím skôr alibisticky, možno za iných okolností by som jednu hviezdu ešte pridal.... neviem, svoje kvality to má. 60/100 ()

BOURQUE 

všetky recenzie používateľa

Smutný príbeh obsahujúci nemalý počet rodinných tragédii. Celý je to však natočený veľmi statickým spôsobom a niekedy máte pocit, že neviete kto je to kto respektíve ako ste sa dostali do nasledujúcej scény. Pekné obrázky z prírody a dojímavá hudba však sú v poriadku. Osobné hodnotenie: 64% (**) ()

ScarPoul 

všetky recenzie používateľa

Film, ktorý som príliš dlho odkladal a teraz som ním absolútne očarený. Anh Hung Trana považujem za skvelého tvorcu, ktorý netočí tak často ako by som si prial. Mimo Norského dreva ( kedy bol najväčší problém v komplexnosti predlohy a obmedzeniach nastávajúcich pri transformácií na iný umelecký druh) ma jeho filmy zasiahli, bavili a nadchýnali. Jeho I come with rain považujem dodnes za jeden z najlepších filmov čo som videl. A teraz. Množstvo ázijských tvorcov má rado Francúzsko. To nie je až také veľké tajomstvo. A mnohým sa pošťastí tam aj niečo natočiť. Ak už nie v prostredí tak dakedy ako je tomu aj prípade Eternity - celý film, som všetkým čo k tomu patrí. Takéto niečo sa podľa mňa snaží celú dekádu natočiť Terence Mallick. Rozprávač, ktorý nás berie na odyseu jednej rodiny, ktorá prekypuje láskou a tvorbou nového života, len aby bola konfrontovaná so smrťou, bolesťou a samotou. Tieto neustále striedania vytvárajú v Tranovej réžií a vďaka Leeho kamere krásne vyváženú lyrickú meditáciu, kedy to zlé je v pozadí a to dobré je v náznakoch v prostredí prekypujúcom farbami a svetlom. Vizuálne sa nejedná o žiadne veľdielo ale pri správnom nastavení ( čo som dnes zrovna mal) mi máloktorý film trefnejšie a krajšie predstavil pointu života a jeho kolobeh beh zbytočných pátosov a hluchých miest. Ten nekonečný kruh sa stále točí a tri krásne francúzske slečny boli našimi sprievodkyňami. A hlavne začne hrať Debussy a všetko zapadne na svoje miesto. Pri tých hodnoteniach čo vidím mám pocit, že veľmi subjektívne nadhodnocujem, ale naozaj považujem Eternity za veľmi pekný a dobre zvládnutý film, hoci určite nie je pre každého. A hlavne máloktorý tvorca dokáže zmeniť prostredie, hercov, atmosféru a stále zostať verný svojmu rukopisu. A Tranovi sa to darí. Takže klobúk dole. ()

Galéria (20)

Reklama

Reklama