Exkurzia

V Auroře i v Koloseu a na všech místech v dokumentu jsem byl, nejzajímavější se mi zdála interpretace historických událostí pamětníky. V Norimberku jsem byl loni v červnu na velkém hudebním festivalu Rock im park přímo v areálu sněmů NSDAP a navštívil jsem i muzeum v areálu což doporučuji. Na prohlídce muzea Berlínské zdi v Berlíne jsem byl také minulý rok. (15.05.2020)

vztahy pametniku, profesionalu, a turistu vuci historickym artefaktum a lokacim - celkem nosne tema, ktere je podporeno zajimavymi misty. Skoda, ze je vetsina zaberu oskliva na pohled, a sceny a jejich predstavitele se zdaji byt poskladany jen nahodile a tak po skonceni filmu neexistuji prevladajici emoce ci otazky - pri odchodu z kina uz myslim na kavicku. (28.10.2015)

Pripadalo mi to ako exkurzia do štyroch exkurzií. Postupne navštívime dôležité miesta, o ktorých sa nedá povedať, že by mali niečo spoločného. Najzaujímavejšia bola exkurzia v Petrohrade, kde svojský sprievodca robí pri Aurore za peniaze klauna vo vojenskej uniforme a za 500 rubľov ochotne poskytol rozhovor aj našej kamere. Berlínsky múr a jeho pozostatky mali tiež niečo do seba, ale talianske vykopávky a reči okolo nich boli už nejako naviac a do filmu mi vôbec nezapadli. (30.05.2017)

Otázky ktoré si kladie autor (zrejme) a sú opísané v tunajšom, čfďáckom obsahu diela, spolu s odpoveďami na ne sú len druhom špekulatívne a hrozne múdro sa tváriaceho spochybňovania. Nič proti skeptikom a ironikom. No práve tento spôsob uvažovania nad svetom a zvolená forma sa míňajú s niečim zmysluplnejším, než s ukázaním: aha tak aj pán Ján Gogola ml. dokáže vec obrátiť, zamyslieť sa nad kontextom, ukázať hravosť. V skutočnosti je to dosť nezaujímavé. Okrem Aurory samozrejme. Exkurzia totiž nazrie do dnešných útrob symbolicky revolučného krížnika, ktorý odštartoval revolúciu výstrelom slepého náboja na Zimný palác. Ukáže sa tiež typický spôsob ruských exkurzií. Tu dávam plusové body. Dva. Zvyšok sa rozplynul v nezaujímavom hraní bedmintonu ponad Berlínsky múr a návštevu miestnosti, kde boli popísané zakladajúce zmluvy Európskeho spoločenstva uhlia a ocele. Ján Gogola ml. zamrzol kdesi na úrovni zamŕzania symbolov, objavovaní objaveného a pripomínania nedôležitého. Ak je toto ukážka premýšľavo - hravého dokumentu, tak súhlasím, že z tohto podhubia žiadna revolúcia nevzíde. Len ponechanie priestoru tvorivým mantákom, akým sa ukázal byť v tomto prípade režisér, aby sa mohlo odškrtnúť: pozrite dávame priestor aj menšinovým žánrom ako je dokument a v rámci neho aj neošúchaným pohľadom! (22.06.2015)

Čistě observační část dokumentu natočená na Auroře Gogolovými spolupracovníky se bude širokému publiku určitě líbit nejvíc (však je taky nejvtipnější - díky svérázným ruským průvodcům a jejich neotřesitelnému pohledu na svět). Další části dokumentu v Berlíně a Římě ale mají stejně velký význam: SPOILER: právě v porovnání s nimi si můžeme pořádně uvědomit, že ten ruský zkostnatělý pohled na jejich vlastní historii v nás nemusí vyvolávat jen smích, ale (teď např. ve světle agresivního nacionalismu na Ukrajině) taky hrůzu. Když se Gogola v Berlíně / Římě ukáže před kamerou a začne klást tamějším průvodcům zvídavé a znejisťující otázky o jejich národní identitě a zmínění průvodci před tím neuhnou (ba dokonce se vstřícně zapojí i do podivných her a úkolů, které jim Gogola vymyslel), je to opět něco, co člověka ohromí. Na jednu stranu to dokazuje obdivuhodnou schopnost sebereflexe západoevropanů, na druhou stranu to může vyvolat obavy, jestli takhle ohybný přístup k výkladu vlastních dějin je něco, co do budoucna potřebujeme. Plný počet nedám filmu jen proto, že ty úvahy v římském muzeu o celoevropské identitě mi už přišly přece jen trochu mimo mísu - nebo minimálně za hranou (mísy :)). Celkově ale musím dokument hodnotit velmi pozitivně, protože se jeho podivínská forma nakonec ukázala jako nadmíru funkční. (24.12.2015)