Jak Bůh hledal Karla
Once Upon a Time in Poland
VOD (1)
Obsahy(1)
Komediálna road movie, v ktorej česko-slovenský filmový štáb vyráža na letnú cestu po Poľsku aby spoznal poľského Boha a vieru v neho. Ako je možné, že uprostred Európy vedľa seba existujú dva národy, ktoré sú si v mnohom blízke a zároveň vzdialené: Česi, programoví bezverci a Poliaci, ktorí sa rodia ako zaregistrovaní katolíci? A kde v tom všetkom stoja Slováci? Portrét rozdielnych mentalít troch európskych národov, ktoré hľadajú spoločnú reč nad tým najpodstatnejším, zmyslom života. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (21)
To je zase ostuda Ćechů v Polsku...Celé se to obrátilo - za komiky a šašky jsou čtyři protagonisté. Poláci se k rozjuchaným bezvěrcům chovají tolerantně. Jen z katolické stanice stanice Radio Maryja je vyhodí, načež uspořádají provokativní akci. S lepších pochopení Poláků a jejich vztah k Bohu to nemá nic společného. Spíš začíná jít o politickou agitku. Což si uvědomí i filmaři a vznikne tvůrčí hádka. Režisér Karel Žalud se nechá vyzpovídat k odvážnému faráři, který riskuje zneužití dokumentu a ten mu řekne:"Jestli chceš najít Boha sám, zvolil sis těžší cestu.“ Zde dokument začne víc vypovídat o českých režisérech , než o Polácích. Pobavila mě fanatická matka, která dcerám zakazuje Hello Kitty jakože „kočku z pekla“. ()
Parta českých balíků dělá ostudu v Polsku. Nevypovídá to vůbec o ničem, protože střet jakéhokoliv balíka s kýmkoliv vždy říká totéž bez ohledu na to, jaké názory zastávají. Kdyby parta katolických balíků vyrazila do Čech, vypadalo by to stejně. (Nemyslím si vůbec, že Karel Žalud je balík v reálném životě, to je věc střihu.) Trapnost je zachycena přesvědčivě, ale nic neodkrývá a neodhaluje - v Boratovi podobný střet stereotypního balíka s cizí kulturou odhaluje nějaké podvědomé a skryté vlastnosti společnosti, zde tahle vrstva není, o Polácích se nedozvíme nic krom toho, že jsou hodně věřící národ, a o Češích se dozvíme, že takoví nejsou. To bylo už v úvodním titulku. Nejdeme pod kůži, pouze sledujeme demonstrace toho, s čím jsme do filmu přišli. Jde o film stvrzující stereotypy, což je ostatně trademark tohohle týmu. Ve (velmi řídkých) velkodušnějších chvílích najednou dokument řekne, že stereotypy, které většinu stopáže buduje, jsou o kus složitější. Tak proč je teda budoval? Jediné, co si z toho jde odnést, je vzdání se tohohle problému, protože mimo jsou katolíci i nevěřící - každý ten, který se svůj názor snaží nějak formulovat. Čpí to takovou tou centristickou arogancí. Přesto jistě nejlepší Klusákův film za roky jako komplexní dokument - formálně je lepší V síti, které je ale jen komerční aplikace formátu, co se okoukal ve světě někdy před patnácti lety. Tady má člověk pocit, že se to aspoň snaží dělat něco jiného než prodávat trička, tak to je plus. I když teda i tenhle cynický ironický edge pohled na svět přestal být zajímavý někdy v půlce první dekády století, na to by se bylo dobré vykašlat a přestat natáčet s pohrdáním. Klusák s Remundou se vyžívají v hledání ironických "mnohovýznamových" obrazů, ale dnešní meme culture je na míle před nimi. Chce to aktualizovat Netflix subsctiption, aby člověk viděl, jak vypadá dokumentaristika aspoň minulé dekády. Optika Českého snu (který jsem minulý rok na Cenách kritiky za sebe zařadil do top 10 nejdůležitějších porevolučních českých filmů) je mindset, který na západě vyšuměl koncem devadesátek a u nás o dekádu později. Move on! 2 a 1/2 U jiného týmu bych zaokrouhlil nahoru a chytil se pár veselých scének, ale Klusák s Remundou by měli být tuzemská špička, četl jsem to na Wikipedii. ()
Trochu nevyrovnaný dokument, který pro nás ateisty dokáže být mnohdy mimořádně zábavný. Pomáhají tomu dobře vytipované lokace a lidé. Nejsem si jistý, jak to nakonec bylo s hledáním Boha a Karlem Žaludem, ale rádio Maryja i divadelní inscenace Klatba za pozornost určitě stály. A že nejen polská církev je plná pedofilů, asi nikoho nepřekvapí. Připadá mi to jako sociologická sonda do země na cestě do středověku. ()
Aneb jak se čeští apoštolové ateismu vydali do čtyřikrát větší země hlásat svou pravdu a snažili se tamější obyvatele nenásilně a podprahově přesvědčit, že by měli přijat jejich bezvěreckou prázdnotu a frustraci a vzdát se svých po generace předávaných a pevně zakořeněných hodnot, za což sklidili patřičný posměch a opovržení. Ano, Polsko má svých problémů dost, ostatně jako kterákoliv jiná země, ale tady je mnohem zarážející ten problém, že dokument, který se to původně snažil zdokumentovat a uchopit, se postupně úplně ztrácel v tom, co chce vlastně zachytit, takže se nakonec musel uchýlit k lovu senzací. Vlastně bylo docela zábavné sledovat, jak se v tom ta banda tragédů plácá, proto asi za dva. ()
Asi pred dvoma rokmi nám Remunda na škole púšťal nedotočený, rozrobený film, konkrétne scénu s exorcizmom. S tou konkrétne som mal asi najväčší problém (Typicky Klusákovské tlačenie na pílu, pripomínajúce patetický záver Daliborka, či tie slabšie skeče Borata, z ktorého ako idioti vyšli dokumentaristi, nie farár). Trochu som sa preto obával výsledného filmu, vznikajúceho niekoľko rokov, kvôli produkčným problémom. Z výsledkom som však nakoniec prekvapivo veľmi spokojný, je uvedomelý, vtipný, ľahký a určite nie jednostranne natočený. Partička fiktívnych dokumentaristov-ateistov neprišla robiť hanbu do Poľska, ako sa tu niektorí vyjadrujú. Prišla sa iba pozrieť na zúbok cirkvi v Poľsku, ako i tomu, do akých oblastí života tamojším ľuďom zasahuje (politika, rodina, atď.) Súdi ich pritom (z pozície najateistickejšieho národa) iba na prvý pohľad - v skutočnosti by im radi pomohli, vidia krásnu krajinu s úžasnými ľuďmi, ktorá je zmietaná vo veľmi absurdnom období historického vývoja - keď má jedna skupina neobmedzenú moc, nedopadá to nikdy dobre. Vynechajúc scénu s exorcizmom mi pritom prišla väčšina scén úplne vkusná, dramaturgicky dobre poskladaná - akurát obsahovo nesmierne desivá. Snáď sa v nasledujúcich rokoch v Poľsku bude absolútna moc cirkvi oslabovať - a nie nepriaznivo ovplyvňovať aj situáciu v okolitých štátoch, napr. na Slovensku. "Ak ste prišli hľadať Boha, ste v nesprávnej krajine." ()
V mnohém mi to připomnělo majstrštyk Roberta Sedláčka Největší z Čechů. ()
Celá první polovina filmu je jenom taková blbá reality show, metafilm o natáčení, kde hraje ústřední roli bytosně nesympatickej Karel, kterej dává na střídačku průchod svým osobním problémům s rozpadenou rodinou, několikrát dokonce bez vysvětlení brečí, štáb se na kameru hádá o tom, co měli udělat při natáčení jinak, a přestože film začíná ujištěním, že si nejeli dělat z Poláků a víry prdel, Karlovy interakce s věřícíma, kdy mu lidi vyprávějí, co pro ně znamená víra a bůh, a on na to říká, že to je "krejzy", vyznívají právě jako ironizující výsměch a ignorantství. Jem ateista a katolickou církev považuju za zlo, ale jít mezi obyčejný věřící a říkat jim "krejzy" není hrdinný antiklerikalismus, ale jenom blbý a trapný. Zároveň se ale hrdina Karel stydí v kostele říct slovo "sex" a přestože se snaží tvářít strašně dumavě, spirituálně a že jakože fakt moc a moc toho boha chce najít sám, nejde mu na mysl, když mu varhaník řekne, že i v sexu může člověk cítit boha. Asi moc "krejzy" nebo co. Vrcholem je, když Karel ve stavu hraničícím s nervovým kolapsem víceméně natlačí nějakýho kněze k tomu, aby ho vyzpovídal, přestože není křtěnej a kněz říká, že to v tom případě nejde, a Karel pak opět brečí... Druhá polovina filmu, kterou točili s nějakým časovým odstupem, je už míň ubíjející. Štáb a otázky typu jestli si nabalili k obědu paštiku, tam nehrajou prim, a film se bez větších komentářů věnuje problematické provázanosti polské církve a státu, vymývaní mozků církevně-politickou propagandou v rádiu Maria a samozřejmě sexuálnímu zneužívání dětí kněžími, ale všechny tyhle dost komplexní témata roztočit ve vidláckým dokumentu na těch zbývajících 40 minutách jaksi do hloubky nelze a lepší službu prokáže desetiminutová investigativní videoreportáž prakticky libovolnýho seriózního média, takže to zase bylo úplně zbytečný točit. Klusák s Remundou to asi celé zamýšleli pojmout právě tím meta způsobem, kdy Karel a jeho cesta mají být centrem toho filmu záměrně (proč jinak by tam vlastně ten Karel byl a nenatočili si to jen oni sami dva, že...) a vlastně to tak má být film o arogantním Čechovi, kterej přijel do Polska broukpytlíkovat, nechápat, poučovat a pak se sám ztrácet, čímž si vlastně chce film dělat prdel z Poláků i Čechů zároveň, ale to se tady tentokrát brutálně nepovedlo. Přečtěte si radši něco od Szczygieła. ()
V tomhle poloinscenovaném dokumentu se vlastně jen ukazuje, že Češi nejsou ateisti (jak se tu tvrdí), ale "něcisti", neboli uznávají, že nad námi "něco" je (nebo může být), jen si to nespojují s tradičními náboženskými pojmy, jako je Bůh, atd. No a když k tomu přičteme, že se u nás moc nechodí do kostela nebo do jiných institucí, kde by se mluvilo o věcech, co nás přesahují, tak leckoho z nás pak to neřešené životní směřování prostě dožene... třeba jako to tady dohnalo Karla. Ve zbytku dokumentu je pak už jen těžkopádně natočené svědectví, že v Polsku to mají liberálové těžké. Což není zrovna něco objevného. Zkrátka jsou diváci celou dobu jen utvrzováni ve stereotypech, nic víc. Dá se tedy ten film vůbec za něco ocenit? Leda tak za (nechtěnou?) směšnost aktérů. __________ Karel o Polsku: "Kdybysme si tady dovolili s manželkou umělý oplodnění, tak prostě... by nás tady asi exkomunikovali, nebo co." ..... || ..... polský kněz a Karel: "Takže ty jsi nevěřící a nepokřtěný?" - "Áno, áno! U nás to jde." ..... || ..... Karel se snaží s polským knězem udobřit: "Já jsem si třeba bral ženu v kostele... jestli to je třeba nějakej >plus bod< pro mě." ()
Příliš jsem nepochopila, co mělo být cílem dokumentu - byl rozkročen do několika směrů a výsledkem jsou jen rozpačité dojmy. Dokument vychází z tvrzení, že jsou Češi nejateističtější národ v Evropě, což je samo o sobě klišé, které obvykle následuje otázka po tom, co to vlastně ateismus je a kdo jsou vlastně ti, kteří o sobě říkají, že jsou ateisté (to však dokument neřeší). Dále dokument vychází z předpokladu, že jestliže Polsko patří k jednomu z nejvíce katolickému národu v Evropě, pak právě tam nejspíš bude možno zažít přítomnost Boží na každém kroku. Motivem snímku má být hledání Boha, avšak spíš jsem z něj cítila senzacechtivost a utvrzení se ve stereotypech o Polácích a jejich víře v Boha. Do tohoto guláše je jako koření přimíchána návštěva Rádia Maryja, zfanatizovaná posluchačka rádia a setkání s protagonisty hry Klatba Teatru Powszechného - nechybí tudíž ani kauzy, ve kterých byli polští kněží obviněni z pedofilie. A kdyby ani to nestačilo, snad senzaci vyvolá „rozhovor“ s exorcistou. Za většinu protagonistů, kteří stáli před kamerou, mi bylo tak nějak trapno – zejména, když jim lidé upřímně odpovídali na tak intimní věc, jakou je jejich vztah k Bohu nebo na to, jak a kde Boha najít. Ano, kdo se alespoň trochu zajímá o dění v Polsku, tak je obeznámen s kauzami, na které dokument naráží, avšak ty už jsou v době uvedení dokumentu do kin vlastně dost vyčpělé (nepřináší nic nového a tudíž ani skandálního). Od režijního dua Klusák-Remunda bych tedy čekala víc – rozhodně ne něco tak povrchního, prvoplánového a vlastně i banálního. ()
Klusák konečně opustil téma „penisy osamělých mužů“ (Dobré, ale stačilo ) a s Remundou vypouští do světa nový dokument o Polsku, Česku, ateismu a víře. Ten film má své mouchy, ale rozhodně stojí za to si ho pustit. Už kvůli fascinující osobě režiséra štábu Karla Žaluda, kterého na konci filmu skoro nepoznáte. Líbí se mi také, jak tvrdě šlapou po různých pedofilních skandálech církve. V neposlední řadě jsem se dozvěděl pár nových věcí: ať už to byla polská divadelní hra o pedofilii v církvi, anebo šílené ultra- konzervativní rádio Maryja. •Cituju samotného Remundu: "Hodně jsme o Radiu Maryja slyšeli, že je agresivní, krajně konzervativní, že šíří nenávist vůči Židům i národnostním a sexuálním menšinám. Začali jsme ho poslouchat a všechno se nám potvrdilo. Aby nebyli žalovatelní, tak ty nejtvrdší pořady, ty hard-core, dělají jakoby formou hlasu lidu. Lidé jim telefonují a ventilují své názory, a redaktor tu debatu šikovně směřuje tak, aby zaznělo, co potřebuje. Některé telefonáty byly skutečně protižidovské, což mě v Polsku po tom všem, co v minulosti zažilo, šokovalo." •Dodatek: Ono samozřejmě člověk chápe, že štáb si záměrně vybral ty nejšílenější ultra-magory a je pochopitelné, že drtivá většina polských věřících jsou obyčejní lidé, co prostě jenom často chodí do kostela. Takže já si z toho dokumentu neodnáším nějaký pocit, že je Polsko země fanatiků. ()
Co je to za divnou módu – natáčet dokumenty o něčem, čemu vůbec nerozumím? Bohužel se s tím teď nějak roztrhl pytel, minimálně v Jihlavě (a v jihlavském výběru ČT). Nemohli by dokumenty (a ideálně i filmy) natáčet lidé, kteří jsou schopni dát dohormady alespoň jednu souvislou českou spisovnou větu? A pak také třeba aspoň jednu inteligentní myšlenku? Tihle lidé se cítí být etalonem vzdělanosti a správného světonázoru, který se rozhodnou vyvézt za hranice? ;) Nebo snad schopni pochopení vnímání druhého člověka? Asi jsou skutečně přesvědčeni, že je to všechno stejné jako u toho jejich piva i v posteli… Neuvěřitelná, křupanská úroveň, čnící svou výjimečností do propasti i v jinak v tomto směru dost poklesle ošoupaném, vypitém světě českých devadesátkových filmařů… Nedalo se nic dělat, musela jsem dokument zhruba v půlce vypnout kvůli vstupům natáčejících – na takovéhle projevy si můžu dojít do páté cenové ve tři ráno. Snad ještě seberu odvahu a vrátím se k odpovědím Poláků, které budou v této duo přestřelce nepochybně výrazně zajímavější. Remunda má už alkoholem (nebo něčím ostřejším) trvale zničenou schopnost výslovnosti. „Já tomu nerozumím,“ pronese Karel – tak u toho měli pánové zůstat a nechat to povolanějším… Btw patrně ne až tak nadarmo bylo jméno „Karel“ kdysi synonymem burana, ač genezi tohoto přirovnání neznám :) (V ženském rodě zastupovalo totéž jméno „Gábina“ – ani u něj netuším proč :) ) ()
Myslím, že film nebyl dosavadními komentátory úplně pochopen a ani se moc nedivím. Nevím, z jakého zdroje si jej pouštěli, ale promítání na Jihlavském streamu zásadně komplikuje nepřítomnost českých titulků, museli jsme využít anglické, protože rychlou polštinu dáváme těžko. Mně se koncept dvojitého štábu zdá velmi dobrý. Film není ale úplně samovysvětlující, i když je tak pojat prý schválně - je to dějový, situační dokument, ne soubor mluvících hlav a titulků. Ukazuje různé stránky polského křesťanství a vyznívá pro něj spíš negativně, což doufám nebylo účelem. Něco filmu chybí, ale nedokážu přesně popsat co. Možná ukázka nějakých dobrých stránek institucionalismu křesťanství či postavení názorových táborů proti sobě. Nepovedlo se to, přestože přípravou a realizací strávili režiséři několik let! Čím více nad tím přemýšlím, tím mi přijde film hlubší, ale nezastírám, že dost dokresleni pomohla následná debata, viz https://www.youtube.com/watch?v=fNppm8hE0xY ()
Poněkud neuspořádaný pohled na polské věřící v konfrontaci s českým ateismem. Nejdřív mě ten způsob sebeshazování hraného českého filmového štábu dost iritoval, posléze jsem si na to ale tak nějak zvykl a v té pozdější části už to bylo mnohem méně vyhrocené. Těžko říct, zda film zesměšňuje víc polský náboženský fanatismus nebo českou neukotvenost, ale z toho prvního rozhodně víc mrazí. Snímek jakoby nechce hodnotit (i když podprahově hodnotící je), ovšem k zamyšlení jistě nutí a to je na něm to sympatické a dobré. ()
Vyšli partu českých cyniků a neznabohů do Polska pátrat po Bohu a najdou : prznitele dětí / posluchače Rádia Maryja / plné kostely a kněze co se tváří jako že o tom něco vědí. Točeno klasickým klusákovským způsobem osobního zapojení štábu, což to akorát natahuje a v reálu by to mohlo být o 30 minut kratší. Běžní věřící stěží studují Junga a zamýšlejí se nad profánností posvátných symbolů. ()
Přiznám se, že jsem si dlouho nebyl jistý, zda si tvůrci dělají legraci, a jde o nějaký typ mystifikace, či to celé myslí vážně. Po shlédnutí musím říct, že kdybych nešel sem a nepřečetl si úvodní text, váhal bych stále. Celý dokument totiž v první řadě působí jako hledání Boha pro Karla Žaluda. Jako by on přišel a snažil se zjistit, kde je, jak ho najít, v čem ho vidět a hlavně proč v něj vlastně věřit. A možná to tak i bylo. Jenže jak chcete přesvědčit někoho, kdo je vlastně pevně vnitřně přesvědčen, že neexistuje a s tímto názorem pak jede do katolického Polska? Ani se nedivím, že místní obyvatelé byli chvílemi pěkně nakrknutí. Z tohoto pohledu pak působí směšně hlavně ta pasáž, kdy se sám Žalud nechává vyzpovídat, přestože není pokřtěný a je radikálně nevěřící. Druhá věc je konfrontace katolické církve se zneužíváním, na což se stále dívají katoličtí představitelé s pohrdáním, přehlížejí to, ignorují a často i tiše akceptují. Ať se každý podívá na film Klér a to natočil Polák. Druhá strana mince je fakt, že Polsko prostě je věřící zemí, hodně věřící, a filmaři to vědí. Na totéž by si asi netroufli v Saúdské Arábii nebo Iránu ohledně islámu, tak proč nenechat tamní obyvatele, aby si věřili čemu chtějí, je to jejich věc... ()
Nepříliš povedené švejkování na vážné téma, kterým je bigotní katolicismus mohutnící u našich severních sousedů. Ale odmyslíme-li si neomalenou bandu Čecháčků pokoušející se o nepříliš vkusné vtipkování a mizerně zahrané pózy, má film ve své dokumentární linii co říci. Docela zajímavě divákovi představí duchovní středověk v Evropě jedenadvacátého století, nepochopitelnou (a nezaslouženou) úctu ke sboru starých, impotentních (doufejme) mužů oděných ve zdobených nočních košilích, podivné a vcelku směšné rituály, traumata lidí postižených zájmem impotentních mužů ve zdobených nočních košilích z dob, kdy ještě byli potentní, diktátorství nemyslících dominantních samic, fanaticky mrzačících svá mláďata ve jménu učení první zombie v dějinách, absolutní nevkus při zdobení krajiny betonovými skulpturami elefantózních rozměrů... A při poslechu komentářů rádia Maryja napadne patrně mnohé, že na reinkarnaci, alespoň v případě Tomáse de Torquemady, možná něco bude. ()
Tvorcom tohto dokumentu s vedením režiséra Žaluda určite nechýba odvaha pichnúť do osieho hniezda a ísť po podstate veci, ktorou je fungovanie cirkvi ako takej. V Poľsku je to vypuklé asi najviac a je tam značne cítiť istú mieru fanatizmu, ktorá podľa môjho názoru nemá s vierou v Pána Boha nič spoločné. Ja osobne som kresťan a veriaci človek, ale tieto "cirkevné" metódy sú mi odporné. Na druhej strane mi tu chýba trošku taká sebareflexia aj na českú stranu veľkej miery ateizmu, ale to je zrejme na iný príbeh. Ako dokument celkom fajn a určite sa oplatí vidieť. 70 % ()
Z jedné strany zajímavý film o katolické diktatuře a fanatismu v Polsku, o tom, že zrovna Poláci se svou minulostí jsou ochotní tolerovat antisemitismus, na druhé straně mi přišlo, že český štáb se tam jel akorát znemožnit, sami ještě než vyrazili, tak nejenom že neměli dost finančních prostředků na projekt, ale ani neměli všichni do jednoho ujasněno, co že tam vlastně jedou dělat nebo hledat. Načež to celé působí tak, že to byl takový donquijotský projekt, sice to něco odhalilo, ale věci to v žádném případě nezmění (to musí Poláci sami, a to se nejspíš nikdy nestane) a natáčecí štáb byl převálcován katolickým fanatismem. A stejně jako u jiného Klusákova filmu Svět podle Daliborka si myslím, že tohle byl příliš snadný cíl, klást polským jeptiškám a matkám otázky, proč věří takovým nesmyslům, tvrdit jim že je tohle šílené, postavené na hlavu. Do Saúdské Arábie nebo Afghánistánu by s takovými názory a otázkami rozhodně natáčet nejeli. ()
Jsem z toho dost rozpačitá, celý film jsem přemýšlela nad tím, co mělo být cílem. Chvílemi jsem měla pocit, že zesměšnit Čechy tím, jací jsme omezení, chvílemi že zesměšnit Poláky tím, jací jsou konzervativní a chvílemi (a škoda že jich nebylo více), že si autoři opravdu kladli otázku, jak to v tom Polsku s tou vírou tedy je. Pokud bylo cílem to třetí, pak bych potřebovala, aby k tomu autoři "badatelé" přistupovali více otevřeně a bez předsudků. Snaha o konfrontování knězů, kteří se dopustili sex. zneužívání byla ta zajímavější část celého dokumentu, ale nepřinesla nic objevného - nikdo asi nepředpokládal, že se knězi na kameru přiznají a řeknou, jak to celé bylo. Celé to šlo hodně po povrchu a díky bohu za závěrečný text, který alespoň něco z filmu hlouběji objasňuje. Bohužel největší mínus celého filmu vnímám v absenci titulků (já tedy polsky fakt neumím, tím pádem jsem si musela dát anglické titulky, což bylo dost náročné na pozornost- škoda, kdyby byly titulky, možná bych si odnesla více). Kvůli titulkům bych dala 2,5 hvězdičky. ()
Finale Plzen. S formou jsem asi nemela problem. Vadila mi “epizoda” s Piotrem a tim konkretnim knezem, coz jsem rekla pri diskuzi primo panu Remundovi a Klusakovi. Zajimave byly pasaze o radiu a divadelni hre, na ty bych se zamerila spis. ()