Jack stavia dom

"Myslivec na posedu, cílí na neposedu. Vystrč růžky, Triere... art film se ti posere!" Myšlenky hluboké, na pasece "vysoká", ale výsledek plytký. PEKLO JE KDYŽ... Jack marně staví dům a Trier se (vymazleně, ale otravně) urve z art řetězu. Škoda, že můj oblíbený psychopatický režisér a současně i neoblíbený, přehnaně zamilovaný peklomilec Trier tentokrát ztratil, kromě soudnosti, i střihačské nůžky. Mohlo to být za tři až čtyři hvězdy, pokud by film skončil včas. Přesně v tom okamžiku, kdy Jack konečně našel ten správný materiál a konečně postavil dům svých snů. A... střih! (09.05.2020)

Když jsem na něj šel, nějak jsem předpokládal, že uvidím tak půlku a půjdu znechuceně pryč. Nemám von Triera nijak zvlášť rád. Melancholii jsem zkoušel třikrát, nikdy jsem to nedokoukal, Nymfomanka měla první část docela spád, druhá byla pohádka o tom, jak se unudit v kině. Navíc mi připadá, že vše, co dělá, dělá pouze na efekt a s důrazem na provokaci (což sice chápu, ale není mi to až tak sympatické). A Jack měl být totéž. Ten film je odporný a zlý, občas až nechutný. To ano. Ale na druhou stranu je až neuvěřitelně chytrý, autorský a vysoce umělecký. Nevěřil jsem, kolik krásy a filmového umění tam dokázal vložit. Řekl bych, že moje očekávání - které se nastavilo na úroveň Cannibal Holocoust či Srbski film - bylo hodně přetažené a nakonec mi nepřišlo tak hrozného téměř nic (u pikniku jsem naštěstí nebyl jediný, kdo se v kině smál, i když jsem to asi začal...). Mám jen dvě výtky: 1. z toho, co dělal kameraman, mě za chvíli bolela hlava (zkusím sednout v kině trochu dál), 2. Trierova naivní encyklopedičnost, kterou předváděl už v Nymfomance (člověk pod lampou, strom pod kterým seděl Goethe, sirény u letadel) a která mi přijde hrozně prázdná. Těžko se mi to říká, ale von Trier natočil (téměř) dokonalý film. (27.10.2018)

Navzdory přitomnému násilí se jedná o jeden z těch všeobecně přístupnějších Trierových filmů, protože symboliku a polemiku v něm nahrazuje pragmatismus a černý humor. Ale přesto moc nevím, co si z toho mám odnést. Díky artovému přístupu totiž dochází ke stylizaci násilí, které je přitom docela brutálně prováděno i na dětech, a úplným navázáním pouze na psychiku a myšlenkové pochody vraždícího magora se pro mě Jack stává jen dráždivou, wannabe intelektuální pózou. A co na tom, že občas je to zábavné a koncept vyprávění ve finále zmáklý, když nemám takřka jediný podnět, abych si tenhle příběh subjektivně užíval a vžil se do něj. Možná je to geniální testament současné společnosti, což se ukáže až časem, ale mně osobně to pořád zas tak zlé na tom světě nepřijde. V součtu jsem se hlavně díky brilantnímu Dillonovi a řadě super dílčích nápadů nenudil, jen mě to prostě minulo obloukem... (16.10.2018)

Lars Von Trier je kontrovérzní režisér podobně jako Lynch a jeho dosavadní tvorba mě zatím míjela, takže jsem mile překvapen s jeho novým filmem, který sice opět není pro běžné publikum, ale použil atraktivní námět a dává zavzpomínat především na klasiku Henry: Portrét masového vraha. Matt Dillon zahrál Jacka s gráciíí a zaslouží si za svůj výkon akademické odměny. Film popisuje 5 incidentů, kde Jack nemilosrdně vraždí a rozhodně má z něho divák znepokojivé pocity, protože, co kolikrát provádí s obětmi je k neuvěření. Brutální je to solidně, ale v pár scénách jsem doufal, že Trier zajde ještě dál viz. 5 incident a experiment s Full metal jacket byl trestuhodně nevyužit. Má to sice 2 a půl hodiny, ale nudit jsem se nestihl a bavilo mě i Jackovo inteligentní filosofování, ze kterého se člověk i něco zajímavého dozvěděl, byť Dantové peklo v závěru bylo možná už moc. Znepokojivý, syrový, inteligentní a psychologicky náročný film obsahující černý humor i sarkasmus a já si jej užil. 80% (26.12.2018)

S mistrovými filmy to mívám od odpadu (třeba Melancholia) až k plnýmu počtu (třeba Antichrist). A tohle je spíš ten první případ. Vo co jako v tomhle rejžovi gou?? Nejsem zase taková lopata, abych nedokázal ocenit artovost a pochopit filosofování, naopak, ale tohle... tahle alighierovská alegorie mě minula o několik světelných let. Na realistický thriller o sériovým vrahovi je 'Jack' málo realistický i thrillerový, na filosofující art je málo artový a filosofický, na komedii málo vtipný, na provokaci málo provokativní. A směrem ke konci film svými rádoby rafinovaně oduševnělými plky víc a víc nudí. Jsem hodně zklamaný touhle prázdnou nafouknutou filmovou bublinou, protože jsem od pana samorosta von Triera očekával daleko předaleko větší nálož všemožných divností, bizarností, extrémů, exkrementů... Každé průměrné béčko mě zaujme a osloví víc, než takováhle pseudofilosofická duchoprázdná břečka. I vizuál stojí za houby, protože kameraman je těžký epileptik, takže zaokrouhluju směrem dolů. Přesto je ve filmu (z 'béčkového hlediska') několik zajímavých vražedných momentů, kvůli kterým ho nepovažuju za úplnou ztrátu času. (27.12.2018)