Laputa

Laputa nemohla dopadnout dobře. Film ani kavárna. Podnikatelský plán značí, že je hlavní postava nesvéprávná. Neschopnost kasírovat hosty také není ideální vlastnost do pohostinství. Navíc se ještě motá mezi pěti chlapy a sama je pak uražená, když ji dotyčný zrovna nechce. Co bychom ale chtěli od scenáristky Ordinace. (04.01.2022)

Laputa je depresivní, roztěkaná a bezradná asi jako její hlavní hrdinka a pisatelka scénáře. Nic nenabízí, nic neřeší a nedochází v ní ani k žádné přeměně. Divák je od začátku napínán, kdy už to začne šlapat naplno, ale jak děj postupuje, dochází mu, že se mu nic jiného nedostane. Současné mladé generaci to rozhodně nezávidím a současným tvůrcům rovněž ne. Přitom se dalo s materiálem slušně tvořit, byla tu nosná postava babičky, se kterou se dalo pracovat, rozporuplná postava matky, vztah k sestře ... Jenže šance na dobrý biják se rozpustil jako cigaretový kouř v Laputě. Místo toho zbyla jen pachuť jako po probenděné noci v levném pajzlu. Pokud o to tvůrcům šlo, je to poněkud málo. Jestli má takto vypadat současná česká kinematografie, dám si raději vychlazeného panáka feretu a půjdu spát. Beru zpět, to by se ze mě stal brzo alkoholik, raději si vezmu knížku a dám si hodinku četby před spaním. Knih mám doma naštěstí dost. (10.06.2018)

Žena, která ve špinavé hospodě mezi oprýskanými zdmi řeší, jestli se má radši vyspat s Pepou nebo s Frantou, to nezní zrovna jako zajímavé téma pro celovečerní film, že? A víte co? Taky není. Pamatujete na ten odporný seriál TV Nova Hospoda, kdy se vyplňoval televizní čas tím, že strejdové v hospodě měli stejná moudra jako strejdové v hospodě u vás na sídlišti? Tak Laputa je na tom podobně; jen olezlá atmosféra páté cenové se přeměnila na olezlou atmosféru hipster "kavárny". Jinak je to ale ze stejného ranku - banda budižkničemů se schází, pronášejí moudra jako "oheň je vlastně jako slunce, které vlezlo do dřeva a zase z něj vylezlo" a snaží se při tom působit, jako že to je vážná generační výpověď. Film disponuje slušnou kamerou, dobrým střihem, hudbou i herci, ale k čemu to je, když je výborná Voříšková nucena hrát něžný vztah ke klukovi, co si říká Margot, tváří se jak kakabus, řeže se do ruky a k jeho největším rétorickým výkonům patří věty "Jdi do prdele vole!" a "Hovno!"? Ačkoli jsem součástí generace, o které film vypráví, vůbec mi nepřipadá, že by mi mluvil z duše. Chápu záměr tvůrců - příslušníci současné generace Y si často nevědí rady se svým životem, připadají si prázdní, neumí spolu komunikovat, věnují se odosobněnému sexu, nudí se... Ovšem když o tom natočím film a nedám mu žádnou nadstavbu, větší hloubku či pointu, pak to v divákovi nemá šanci zarezonovat. Sledovat lidi, kteří jsou rezignovaní, pasivní, nudní... je zkrátka nudné. (18.05.2016)

Co si z toho vlastně mám odnést? Všechno se to točilo v jednom baru a s partou normálně nenormálních lidí, takže to mělo jedinou naději a to nějak hlouběji zapůsobit. Přeci jen světlý závěr, kdy naprosto bezcílné životy všech zúčastněných nakonec nabraly směr a ačkoliv vlastně zůstaly stejné, všechno najednou začalo dávat nějaký smysl. To se mi vlastně na tom všem dost líbilo. Laputa, jako pajzl nejhorší kategorie, kam každý chodí s depresí a pro depresi, se nakonec ukáže jako místo naplnění ambicí všech zúčastněných a stánek pro ztracené umělce. Jen ten hořící absinth na stole tomu možná chyběl. Je zajímavé, že ačkoliv bych se bál film znovu sledovat, protože bych mohl padnout znovu do deprese, která většinu filmu provází, závěr, dávající určitou naději a východisko z nulového žití, mě vlastně docela pozitivně naladil. Bylo zajímavé vidět ten rozdíl, když jedna a ta samá věc má a nemá smysl. Voříšková krásná jako vždy a herecky také pěkné pokoukání, ale kolena se mi z toho nepodlomila. Češi umí točit akorát deprese, tak chvála bohu, že někdy to dokonce dopadne slušně a že si tu depku nemusím tentokrát nosit z kina domů. (01.03.2016)

Bezradné vyjádření bezradnosti. Nebýt vyzrálé práce kamery a snaživého herectví Terezy Voříškové, marně hledám jediný důvod, proč Laputu namísto uvedení v kinech neodvysílat v neděli večer na ČT. Přičemž mnohé nízkonákladové televizní inscenace mají nesrovnatelně propracovanější dramaturgickou výstavbu, prokreslenější postavy, přesvědčivější dialogy a větší vypovídací hodnotu. Zatímco jiná nedávná generační výpověď Hany dokázala strhnout alespoň smělým technickým provedením, Laputa nemá, čím by svou obsahovou prázdnotu nahradila nebo zakryla. Film je stejně únavný a unavující jako vzorově chcípácká protagonistka, která kromě neustálého umývání špinavých půllitrů nic nedělá, nic neřeší, k ničemu nesměřuje a nijak se nemění (jediné zásadní rozhodnutí, k němuž se odhodlá, přichází znenadání, a nakonec stejně žádnou změnu nepřináší). Jedním z mála narušení jejího rutinního přežívání ze dne na den je, když vyteče bojler, což ale přijímá se stejnou apatií jako veškeré ostatní dění. Zatímco postavy se objevují a mizí (některé zcela nelogicky až po polovině filmu), změna nepřichází. Jen další rozhovory o ohni, vodě a neschopnosti něco se sebou dělat. Asi chápete, že ve filmu, jakkoli mohlo jít o tvůrčí záměr (kterak na nás přenést hrdinčinu rezignovanost), je něco podobného srovnatelně zábavné, jako pozorovat schnoucí barvu. Štěstí Johanka stereotypně marně hledá v různě závazném vztahu s některým z cca pěti příležitostných partnerů/kamarádů, vesměs sebestředných blbečků (jeden je žárlivý idiot, druhý se občas záměrně řízne do dlaně, další se objevuje stejně nečekaně, jako odchází), kteří vám zřejmě budou splývat stejně jako náplň a nálada jednotlivých scén filmu. Jediným rozumně uvažujícím, prakticky orientovaným mužem je tatík s manželkou a dvojicí synů. Nevím, zda si z toho vzít poučení, že cílevědomou bytost z vás udělá teprve rodičovství – zvlášť, když Johančina matka očividně v pohodě není. Je fajn, že s vypravěčskou monotónností a ladí barevně utlumená kamera s působivě „unavenými“, zpravidla statickými kompozicemi (více prosvětlené jsou akorát scény u babičky a jediná scéna v Laputě, kdy se zdá, že Johanka konečně nabrala správný směr), ale pokud filmu (a jeho postavám) chybí rytmus a tempo, nesejde na tom, jak věrně tuto absenci přenesete do obrazové stránky. 35% (11.10.2015)