Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V 19 letech patřil mezi naše nejnadanější houslisty. Bezstarostný mladík, kterému se líbila děvčata, hrál fotbal, mastil karty, měl výborného profesora a se svým spolužákem z konzervatoře violoncellistou Ivanem Vokáčem tvořili nerozlučné hudební duo. S lehkostí a jakoby samozřejmosti vyhráli národní soutěže ve svých kategoriích i velkou soutěž Concertino Praga, mohli hrát před vyprodaným sálem v Rudolfinu, stáli v záři reflektorů, pohotově odpovídali na dotazy novinářů, absolvovali šnůru koncertů a měli stejný cíl studovat dál na pražské HAMU. Vše šlo jako na drátku. Kuba se po roce rozhodl studovat na prestižní Konzervatoři I. Čajkovského v Moskvě. Stesk po domově a učební metody se mu ale nelíbily. Po roce následoval návrat domů a na HAMU. Pak přišel blesk z čistého nebe. Diagnóza – akutní leukémie – změnila Kubovi ze dne na den život. Transplantace kostní dřeně, boj o život, selhávání orgánů. Zázračné přežití, rekonvalescence, uzdravování a další porucha krvetvorby vedoucí k selhání ledvin zcela změnily Kubův pohled na život. Prošel očistcem, poznal sebe, cenu přátelství. Změnil priority, uvědomil si křehkost života. Po třech letech beznaděje a naděje se znovu postavil před publikum a s Českým komorním orchestrem zahrál Prokofjevův houslový koncert. Dlouhý potlesk a slzy v jeho očích byly poděkováním Bohu, mámě, přátelům. Byly i důkazem obrovské odvahy a síly žít. (Česká televize)

(viac)

Reklama

Reklama