V pivnici

Ulrich Seidl se rád dívá do duší lidí se skrytými úchylkami, což ukázal svými předešlými filmy (např. fyzicky nepříjemné Psí dny). Ve sklepě je v tomto směru trochu "jednodušší" a postupně nám představuje tajemné rakouské sklepy a ještě tajemnější uživatelé. Je až s podivem sledovat daná individua a jejich tajemství, kde to nejvíce normální je obdiv k SS. Samozřejmě pak nechybí sado maso ani muž s extrémním výtokem semene, který orálně uspokojuje velice korpulentní ženu. Prostě typická rakouská chuťovka. (10.08.2021)

Nie, nie, nie! Tento výsmech je až príliš osobný - súkromný, zámerne štrukturovaný tak, aby divák nadobudol dojem, že Rakúsko je zem zakomplexovaných obmedzencov a výstredných úchylákov. Kým človek vedel, že je to len hyperbolizovaná Seidlova sranda, ktorá sa len hrá na pravdu, OK. Lenže tento dokument asi myslel vážne a mám dojem, že pán režisér zosmiešňovaním krajanov vyjadruje aj svoje postoje k aktuálnej rakúskej politike. K tomu ale výsmech z druhých nie je potrebný ani vhodný. (16.09.2016)

Film je hodnotný jak svou jednoduchou nenarušující formou (formálně už přece nepotřebuje překvapovat), tak otevřeností zobrazovaných osob. Sklep by mohl být metaforou pro nejskrytější lidské touhy, často hodně extravagantní až zhýralé, se kterými se většina z nás na potkání příliš nechlubí. Oni ale ano. Chtějí být zobrazeni po boku svých démonů a otroků. Zdá se, že rakouská sklepní tradice otevírá vrátka. Pokud máte z těchto podzemních prostorů stísněné pocity, film vám pravděpodobně neudělá dobře. Možná vám je naopak přivodí, důležité ale je, že "mluví". (07.11.2014)

[AFF 2015] Aké sny zamykáme do svojich pivníc? Čo v nich skrývame a čo to o nás vypovedá? Ulrich Seidl sa opäť vracia k téme rakúskeho národa a pozorne skúma, aké tajomstvá a túžby si ukladá do podzemných priestorov. V atraktívnom štylistickom kontrapunkte strohého režijného štýlu, esteticky vycibrených záberov a stredostavovskej pohodlnosti so šokujúcim obsahom (ktorý nemá ďaleko k pornografii ani dokumentu o extrémistických skupinách) sa prejavuje Seidlov typický šibeničný humor a kúsavý ostrovtip. Motto "Sme, akí sme." je dôsledne dodržiavané, avšak len málokedy ústi v nové plnohodnotné závery o súčasnom Rakúsku. K tomu ostatne smeruje moja jediná vážnejšia výčitka. 85% (03.08.2015)

Vždycky jsem si o Rakušanech myslel, že musejí být z jiného světa, jsem proto velmi rád, že mi to tento dokument potvrdil. Režisérovi Ulrichu Seidlovi se povedlo natočit velmi bizarní záležitost, která ukazuje skupinu vyvolených, kteří sice neschovávají ve sklepě dvě generace svých potomků, které zplodili s vlastní dcerou, ale i tak jsou dostatečně vyšinutí a já se výletem do jejich Čtvrtých říší a zvrácených duší celkem dobře bavil. Moje hodnocení 65%. (21.04.2016)