Rocketman

„Nie je to len o zmene mena. Je to o tom, aby si zabil toho, kým si bol, aby si sa stal tým, kým si vždy chcel byť.“ Bavilo ma to viac, ako Bohemian Rhapspody (od rovnakého režiséra a na podobnú tému). Kým to bol skôr hudobný film, toto ide viac do muzikálu (áno, je v tom rozdiel a to taký, že gigantický). Mne sa páčia obecne skôr hudobné filmy, než muzikály, napriek tomu sa mi Rocketman páčil viac a to predovšetkým vďaka tomu, že Elton John mi pripadal sympatickejší, ako Freddie Mercury. Čo je dosť zvláštne, lebo od neho poznám dve-tri pesničky (z toho jednu z Levieho kráľa) a ako človek mi nie je nejako extra blízky. Je ale pravdou, že ho registrujem až od doby, kedy už bol nazvime to v pokročilejšom veku, kým tento film ho ukazuje prevažne ako mladíka. A nie len tak nejakého mladíka, ale mladíka v podaní Tarona Egertona. Orol Eddie ide do úlohy naplno, žiari v nej, je skvelý a rýchlo si ho obľúbite. (20.08.2019)

Film je formálně zvládnutý, je vidět, že u jeho psaní někdo přemýšlel a dokonce zapojil i kritické myšlení. (A tady vidím nejzásadnější rozdíl oproti Bohemian Rhapsody, kde člověk doslova cítil, jak filmařům May a Taylor dýchají na záda a dbají na to, aby jim film nepoškodil pověst ani současnou, a aby i kdykoliv v minulosti působili jako ti největší světci. V Rocketmanovi jsem tenhle pocit neměla.) Má to pěkný rámeček, postupné sundávání kostýmu/odmaskovávání je fajn (a dokonce bych byla radši, kdyby těžiště bylo víc tady, tedy v tom, jak je to vyprávěno, a nikoliv v tom, co je vyprávěno) a občasné prolínání snů a reality vždycky potěší. Jenomže víc už toho k dobru asi neřeknu. Příběh/děj je extrémně nudný. Filmu se podaří přesáhnout víc než polovinu své celkové stopáže bez jakékoliv překážky postavené hrdinovi do cesty. Ačkoliv tam náznak depresu a dráma je, tak je to pořád taková divně bezpohlavní limonáda, kde se hrdinovi podaří všechno, na co sáhne, a trpí jen tak trošku po straně, aby šlo poznat, že je to umělec. A zhruba v téhle chvíli se přidává taky to, že film je plný možná sympatických, ale ne příliš herecky zajímavých aktérů. Takže ačkoliv byl počátek slibný a některé pasáže zajímavé, tak jsem prakticky celou druhou půlku film proklínala a fyzicky bojovala sama se sebou, abych udržela pozornost a vydržela až do konce tu neobyčejnou průměrnost všeho snažení. Nicméně jsem díky filmu přišla na hlavní důvod toho, proč mi hudba Eltona Johna leze na nervy: je to tím piánem, před kterým se nedá uniknout, a z jehož manické falešné emocionálnosti se mi chce při delším poslechu škubat si vlasy z hlavy. Občas to tak s hudbou mám, že se mi zdá, jako by se mi psychicky nemocný hudebník snažil svojí tvorbou tu nemoc předat, místo aby sebe i mne svou hudbou léčil, a tohle je přesně jeden z těch případů. (Z českého rybníčku například Hentai Corporation, kluci jsou to sympatičtí, ale jejich poslech na mě působí jak česnek na vampýra.) (25.08.2019)

Bude to znieť veľmi divne, ale ako tínedžerka som počúvala len dva druhy hudby: extrémny death metal (čiastočne aj black metal) a Eltona Johna. Ten chlapík má nepopierateľnú charizmu, jeho skladby sú fakt sofistikované, kvalitne zahrané na klavíri a vôbec neomrzia, ani po mnohonásobnom vypočutí. Jeho škandály ale už prehrmeli v 70. a 80. rokoch, takže touto stránkou jeho existencie som sa nezaoberala. Podstatná vždy bola hudba. Tá je vlastne podstatná aj v tomto filme, skladby sú perfektne rearanžované a hoci sú obohraté ako melódia starého verklikára, tu vôbec nenudia. Herecký výkon hlavného hrdinu je na Oscara, takisto kostýmy. Pre fanúšikov doslova povinnosť, pre ostatných zaujímavý a dynamický životopis. (24.08.2019)

Zpočátku velmi dobré, skvělý rozjezd a povedené propojení retrospektivy s přítomností, vše ale postupem času zabředlo do jakési příběhové monotónnosti s nikterak kvalitními skladbami, kýčovitými muzikálovými prvky a již stokrát omílaným příběhem o bohatství, slávě a morálním úpadku dříve zakřiknutého, stydlivého klučíka, ze kterého je nyní popová hvězda světového formátu. Náhle, tedy ve chvíli, kdy dosáhne materiální a finanční neomezenosti, začne silně toužit po změně svého zhýčkaného a nestoudně rozmařilého života...alespoň pár změn, tu patologickou vášeň v nakupování si, s dovolením, ponechám, ale jinak už budu hodný a budu pomáhat lidem. Pro fanoušky Eltona jistě zážitek, pro mě průměrný a zbytečně "ulítlý" životopisný film. [Kino Citadela - Litvínov] (31.05.2019)

Já tyhle filmy, které jsou plné protivných a vypočítavých bytostí, nemám prostě v lásce. Rocketman má maximálně dvě kladné postavy, které se nechovají jako absolutní hovada a ty si želbohu na velkém plátně vyslouží minimální prostor. Já chápu, že příběh i postavy jsou inspirované skutečností, která nebyla zdaleka ani krapet růžová a nepochybuji o přesnosti její realizace, ale nic to nemění na tom, že mě tenhle existenciální odpad (Eltonovi rodiče, John Reid) nebavilo sledovat. Pro mě je tohle bohužel bariéra, kterou nedokážu překlenout a brání mi si užít sebelepší filmařinu... Taron Egerton je výborný, řemeslo poctivé a obvykle obdivuji snahu natočit něco krapet jiného, ale tady mi to přišlo tak blbé, nudné a totálně mimo mísu… muzikálové pojetí mě nebetyčně iritovalo, fantasmagoriální vsuvky mi přišly úplně dementní a nechápal jsem, jak se něco takového může ve filmu tohoto typu objevit. Jediné emoce, které ve mně tento film vyvolal, byly nechápavost nad naivitou a arogancí ústřední postavy a nechuť vůči všem ostatním. Ach jo.. rozumím tomu, že to je based on true story, ale já zde nehodnotím historickou přesnost a podobné nešvary, já hodnotím film jako takový, jak mě bavil a především, jak na mě působil a v tomhle ohledu to je pro mě jeden z nejhorších filmů roku. Jen taková poznámka na závěr… žijeme v jednadvacátém století a ve snímku, který se odehrává v rámci několika desetiletí, určité postavy vůbec nestárnou?! Sledovat vedle sebe Tarona Egertona a Bryce Dallas Howard jako zosobnení syna a matky bylo čiré utrpení. 4/10 (18.08.2019)