Tajemství čtyř princezen

Ruská hudební filmová pohádka ve 3D provedení s dějovou šablonou a atmosférou připomínající naše české. A hlavně co se týče lokací. Hned na začátku poznáme tradiční lom Amerika a následně hrad Křivoklát. Ano, pohádka byla natáčená v Česku. Po námětové stránce však o nic významného taktéž tradičně nejde. V jednom království jsou princezny, které každou noc mizí a nikdo neví kam, a tak se král snaží zjistit jejich tajemství a v druhém království se zase královna snaží provdat syny za dcery bohatých králů a ano, synové odmítnou, neb již nevěsty mají. A tak je královna prokleje a promění v havrany a pouze od půlnoci do tří do rána mohou mít lidskou podobu. Předvídavost dalšího vývoje příběhu je tedy víc než jasná. Písniček je poměrně dost a s dějovou linkou se zdají být vyrovnané, ale jejich líbeznost se nějak zadrhává. Nemají prostě jednoduše zapamatovatelnou melodii. Příběh jako takový, zpracovaný na základě pohádky bratří Grimmů, je poměrně omšelý, nezajímavý a se zbytečnými vtípky na vymoženosti současné doby. Například pokus o vytvoření nadsázky za použití vtípku o speciálních jednotkách. Tady dětští diváci těžko porozumí, o čem že to je v království řeč. Pouhá tři místa dějového vyprávění je taktéž poměrně málo. Pro porozumění lom Amerika, okolí hradu Křivoklát a vnitřek onoho hradu. To na výpravnosti moc nedodalo. Herecký ansámbl taktéž zrovna neoslní, což je teprve poměrně na obtíž. Na ruský film je zajímavé to, že jedna z princezen, ve stejném království, je tmavé pleti a na konci si ji vezme princ pleti světlé. Současný rasový požadavek tedy zasáhl i ruskou kinematografii? No, za shlédnutí to sice stojí a někomu se to zalíbit i může, neboť, jak je zmíněno výše, hodně připomíná českou pohádkovou tvorbu v jednoduchém rozhraní, ale spíše upadne v zapomnění. (24.11.2022)