1001 gramov

Na môj vkus asi moc pomalý film, ktorý sa ku svojim myšlienkam pristupuje veľmi jemne a často ich podľa mňa naťahuje. Pristihol som sa ako občas pri filme zaspávam, najmä počas prvej polovice a nemohol som sa tomu brániť. Ale nechcem tvrdiť, že film je zlý. Humor je skvelý, má svoje pekné úprimné momenty a je to celkom príjemne sledovateľné. Asi to nie je film, ktorý by som dokázal ja nejako výnimočne oceniť, ale minimálne viem pochopiť určité jeho kvality. Znovu by som sa k nemu už ale nevrátil. (19.06.2015)

Nórsko-nemecko-francúzska koprodukcia, a v hlavnej úlohe žena, ktorá pôsobí na prvý pohľad veľmi vyrovnaným dojmom, no vnútorne prežíva akúsi neurčitú citovú dilemu. Vo svojej podstate celkom fajn námet, ale inak ma táto chladná severská dráma ničím neoslovila. Keď už je dejová línia taká nezaujímavá, tak to zvyknú zachrániť aspoň dialógy, či iné špecifiká. Ale tu nebolo proste nič, čím by tento film nejako vynikol. Nebola to jednoznačná nuda, ale od pozoruhodnosti to malo teda dosť ďaleko. Také to bolo... suché. (27.12.2016)

Pomalu plynoucí příběh vzdělané celkem racionální ženy sklouzává po smrti jejího otce, který jí byl zároveň vlastně jediným opravdovým přítelem, do slepé emocionální uličky, v níž paradoxně nachází možná životní lásku. Decentním a nevtíravým humorem protkaný film je moc příjemnou, duši hladící podívanou. (06.04.2020)

Život ani láska se nedají změřit. K tomu se propracováváme celých 90 minut, které sice jsou obrazově skvělé, kameraman si s tím vyhrál (krajina, mraky, pochodující delegáti s deštníky, seník), ale jinak se ten příběh vleče a nakonec jsem se vlastně ani nedozvěděl, jestli holka po tátovi ten statek převezme, nebo se "vrátí" do Paříže a zůstane už tam nafurt. Jinak je to hodně zelený a ekologický film (návrat k farmářství, ptáci, elektromobily mají jen ti kladní hrdinové) - k čemuž mi ale nějak neseděla ta jasná kritika, jak chudáci kuřáci musejí kouřit v úzkých chodbičkách nebo v utajení - když už ekologicky, tak zgruntu vše, ne?, a žádné tesknění po dobách, kdy kuřáci mohli hulit snad všude. Hlavní herečka, byť ji uvidíme v závěrečné scéně nahou, má jinak pořád stejný výraz bez emocí, asi seveřani nedávají pocity mimikou moc najevo. A přišlo mi, že film nešel moc pod kůži postav - o tátovi jsem se chtěl dozvědět víc, než jen že nepřevzal grunt a nechal ho bráchovi. Něco o jeho ženě taky chybělo. A o vědkyni vlastně víme úplné prd. Fakt nemá kámoše, spolužáky nebo internet? Chápu, co film chce říct, ale navzdory lehké hudbě a pokusům jako o nadhled tak činí těžkopádně a vlastně povrchně. (06.09.2020)

Zapomenutá epizodka z Paris, je taime, která se ve svém pomalém, až trochu nudném, tempu natáhla do podoby celovečerního filmu. Nutno říct, že tím veselé i romantické prvky trochu ztratily váhu na úkor klišé vaty, která bohužel váhu nemá žádnou a tak si tak poletuje, kde se jí zachce a bohužel tak kazí jakoukoliv přesně vypočítanou pointu. Bent Hamer totiž narozdíl od jiných norských režiséru nemá koule a to prostě nezachrání ani 21 gramů ani 18 centimetrů. (29.03.2015)