Vrba a vítr
Beed-o baad
Willow and Wind
Obsahy(1)
Když přísný učitel požádá žáka, aby vyměnil rozbité okno ve školní třídě, chlapec se vydá na neobyčejnou cestu do samotného srdce hustého větrného lesa, aby splnil nesplnitelné. Vrba a vítr je dojemný příběh, ve kterém tvůrce s velkou jistotou a ve skvostném stylu spojuje šlechetný humanismus s hitchcockovským napětím. Řadí se mezi mistrovská díla íránské kinematografie a je dalším důkazem toho, že ke zrodu skvělého filmu stačí ty nejprostší nástroje. (Filmový festival ÍRÁN:CI)
(viac)Recenzie (3)
Abbas Kiarostami je velkým specialistou na filmy pro děti a mládež s osobitými dramatickými příběhy, ale tady buď v závěru jako scenárista hodně ujel nebo vinu nese režisér Talebi, jehož tvorbu zatím neznám... nicméně k závěru to na mě skoro působilo, jakoby se třeba Michael Haneke pokusil o film pro děti a mládež a zároveň do něj plně aplikoval svůj nekopromisně krutý pohled na svět. Starší Kiarostamiho filmy pro děti v čele s Kde je dům mého přítele? (které Vrba a vítr připomenou již úvodem ze školní třídy) sice rovněž obsahovaly bezvýchodiskové pocity a situace dětské postavy, ale pokaždé s myšlenkou spěly k osvobozujícímu konci přes různé překážky a ve finálním vyznění nikdy nepůsobily tak depresivně či pesimisticky. Byl jsem ochoten uvěřit tomu, že v Íránu je možné, aby nápravní trest za rozbité okno řešil školník tak nepřiměřeným způsobem ve vztahu k věku dítěte. Potud tradiční ukázka Kiarostamiho druhých kritických plánů s přesahem pro dospělé, kterou lze asi nejvíc vidět ve výše zmíněném snímku Kde je dům mého přítele skrze protichodné postoje učitele a matky či promluvu dědy s adorací fyzických trestů. Celý film s tradičními poetickými záběry na íránskou přírodu s kopci a stromy má ohromnou působivost, která od dialogu kluka se sklenářem (úžasná je celá ta sekvence v tmavé místnosti!) se mění se vzrůstajícím napětím až na malý thriller... fakt slušný nervák. Jenže po opětovném příchodu žáka do školy to přeroste do natolik kafkovsky absurdního vyústění, až mi tak silná bezvýchodiskovost (včetně reakce školníka) připadala až za hranicí uvěřitelnosti, shodila mi dojmy a traumatizující závěr, zcela nevhodný pro dětský film to dorazil. Zatím mám pocit, že vinu nese spíše Talebi, než Kiarostami, ale stejně škoda. S reálnějším vyústěním a bez vyhroceného závěru bych dal plný počet, takhle 4* za vše předchozí a skvělou filmařinu. [80%] ()
Jeden z filmů, o jehož natočení sní každý amatér, který touží natočit skutečný film. Kiarostamiho íránská škola (napsal scénář) je tu cítit na míle daleko, ale Vrba a vítr je dílo zcela svébytné... V expozici se nám představí nový žák, kterého budeme okamžitě považovat za hrdinu fimu, možná i s učitelem, protože se oba domnívají, že dívat se na déšť sice ruší vyučování, ale je to správné. Roli hrdiny však brzy přebírá - nazveme jej - Malý Sysifos, žák vyloučený ze třídy, kterému hrozí vyloučení ze školy, pokud nevymění okno, které rozbil. Tato hrozba na něj doléhá tak těžce, že se rozhodne, že tuto práci, nemaje jinou možnost, vykoná sám. Je to však sysifovská práce, a navíc sklo je křehčí než kámen. Nehledě na to, že by si od nezabroušeného skla nutně musel pořezat ruce a bradu, dostane se těsně před vrchol. Zapomněl ale na průvan, a tak musí celou anabázi opakovat. Doufejme, že se mu to napodruhé podaří, protože na rozdíl od Sysifa se ničeho zlého nedopustil. - Kromě děje doporučuji sledovat i mezilidské vztahy, tedy mezi dětmi a dospělými, je to poučné, zda pravdivé však nevím. ()
Kluk chodí s okenní tabulí, nese ji v ruce až do školy, venku prší, fouká silný vítr, je prostě hnusně a on se s tím plahočí po kopcích kdovíjakou vzdálenost... a je to nervydrásající jak sviňa a to až tak, že s klidným svědomím můžu říct - kam se na to hrabe drtivá většina hororů! Už si ani nepamatuji, kdy jsem u filmu byl tak v napětí a to jde přitom ze západního pohledu vlastně o blbost, ale tady je to nesmírně důležité a kdyby vše skončilo špatně, pro toho kluka by to mělo dost špatné následky. Mě už to ani neudivuje, tohle iránské dětské (potažmo "dětské") filmy prostě umí skoro vždycky na jedničku a tady jsem si opět připomněl, jak moc je mám rád, jak moc mě baví, kolik toho na pozadí umí říct o jejich společnosti a jak geniálně fungují. A přitom skoro vždycky působí až dokumentárně, jen jako úsek z běžné reality, ne jako film. Už dávno to pro mě není objevné a přesto mě to naprosto fascinuje. A mile mě překvapilo, že to tady Talebi dokázal tak skvěle podat, ale myslím si, že za to může Kiarostamiho scénář, protože jeho vliv a cit pro detail tam je prostě znát a že díky tomu má tenhle film vyřešené všechny vady, které měl Talebiho jiný film ve stejném duchu, Pytel rýže. Ještě že tady se jelo podle jeho scénáře, protože to pro mě dosáhlo dokonalosti, i když to točil někdo jiný. SPOILER A ano, nekončí to zrovna happy endem (a to jsem to věděl dopředu!, jen jsem nevěděl, jak přesně a stejně jsem u toho skoro ani nedýchal) a do dětského filmu se takový konec zrovna nehodí, ale íránské dětské filmy já vždycky beru jako dětské jen v uvozovkách a tak s tím koncem nemám naprosto žádný problém a líbí se mi, zvlášť, když v něm nějaká naděje ještě zůstala. KONEC SPOILERU. Nemám prostě výhrad, nadchlo mě to. 5* ()