Dajte mi pokoj!

Francouzské filmy mají laťku posazenu zatraceně vysoko a filmové adaptace divadelních her v takovém provedení mají pramalou šanci na úspěch. Ano, v celosvětovém srovnání by to možná stačilo na slušný nadprůměr, ale ve francouzském měřítku to byla velká slabota a odvar. A to jsem ani neviděl původní hru, to bych byl pravděpodobně zklamaný ještě více. No jo, Clavier musí zase honit peníze na Sarkozyho kampaň. (25.12.2015)

„One man show“ v podaní Ch. Claviera, ktorý dokázal zatieniť svojich kolegov a kolegýň. Celkom dobre rozpracovaná komédia na francúzsky spôsob o chlapovi, ktorý miluje (jazzovú) hudbu a nechce nič iného, len si vypočuť „unikátny“ album, ktorý si kúpil. Ale keď prídu problémy, tak prídu naraz! Osobné hodnotenie: 74% (***) (20.12.2015)

Michel toho od sobotního odpoledne nechce moc, jen hodinku klidu. Jenže tu mu rozhodně nehodlá dopřát naprosto nikdo, ať to je antiglobalistický syn, který přivede filipínskou rodinu, otravní sousedi, "polský" instalatér nebo příživnický kamarád. Je to taková divadelní konverzačka, a ty já mám vlastně docela rád. Není to taková nálož jako Bůh masakru, ale pořád je to hodně zábavný. (05.08.2019)

V práci mám kolegu, který má takový zvyk, že chodí každý den, děj se co děj, spát o půl desáté. Podle jeho slov tak občas přijde i o kvalitní film v televizi, protože pokud jde o ty kvalitní, dávají je skutečně až tak od desáté výš. Možná přichází i o divadelní představení, koncerty, a jiné radosti, které lze po půl desáté prožít. Ale každý jsme nějaký, že, nechme ho spát (zřejmě se teď právě chystá do hajan). Když jsem já objevila, že v televizi poběží francouzský film s názvem Dejte i pokoj, který skončí až o půl jedné ráno, neváhala jsem. Od první minuty mě zaujal a pobavila jsem se, jak už dlouho ne. Dívali jsme se všichni na ten samý film? Podle hodnocení to tak nevypadá. Druhý den jsem sice mžourala a moc kvalitní výkony nepodávala, ale za tenhle film to stálo. Někdy člověk musí obětovat i trochu toho spánku, aby viděl třeba i takovou perfektní komedii, kterou tento film dozajista nepochybně je. (12.09.2019)

Po tisící čtu Tvůj dopis na rozloučenou - tak bych definoval dobré české komedie. Proklínáááám - takto bych definoval české komedie, které se v dnešní době natáčejí (existují i čestné výnimky). A teď k těm francouzským - po miliontý se mi potvrdilo, že frantíci komedie umí. Skvěle skládají jednotlivé bonmoty na sebe, bez toho, aby tlačili na pilu. Na začátku filmu jsem měl pocit, že půjde o jakousi mluvenou grotesku, jelikož jde vážně jen o tu desku, pak mě, ale vtáhl inteligentní vtipný a svižný film, u kterého rozhodně nezůstane váš úsměv v povislé rovině. Clavier je pro mě spolu s Renem a Depardieum zlatým fondem francouzského humoru. Dejte mi pokoj se sice nevyrovná výbornému Co jsme komu udělali, ale rozhodně nedělá ostudu svému žánru. Jedna z mála věcí, co je mínusem, je nedotažená dějová linie s manželkou - jak to bylo dál. Možná byl, ale záměr nechat to právě takhle. Doporučuji všem milovníkům dobrého humoru. (12.11.2015)