Svetlo medzi oceánmi

Příběh dost zajímavej, ale to zpracování je téměř bezchybná nuda, čímž bohužel ztrácí potřebný náboj. Expozice s náznaky hrozícího nebezpečí izolace následované idylkou, pak je tam chvíle napětí a psychologie - když vyjde tajemství najevo - následuje zase nuda s téměř idylickým koncem, který ale přináší pouze nepatrné uspokojení, co se týká vztahu události k ostrovu s majákem. Škoda, pro mě nakonec docela klasický dopisový drama, ovšem pečlivě obsazené. (11.01.2017)

Sú filmy, pri ktorých viem, že sa asi nedočkám nejakej výraznejšie atraktívnej zápletky, ale musím ich vidieť, teším sa na ne a nakoniec ani trochu nesklamú a The Light between oceans patrí presne medzi ne. A tak síce za tie prvé dve tretiny sa toho vlastne zase ani tak moc neudeje, ale pozerá sa na to veľmi dobre. Celý čas sa to nesie v príjemne pomalom tempe a film ponúka hlavne možnosť užívať si výbornú atmosféru, atraktívne prostredie malého ostrova s majákom a dvoch skvelých hercov. Michael Fassbender a Alicia Vikander, ktorí by to bez problémov utiahli aj samostatne, nie to ešte spolu. Navyše aj ich postavy sú nielen zaujímavé, ale aj perfektne zahrané, takže tu nemôžem mať žiadnych výhrad. A aby toho nebolo málo, predsa len časom vstúpi do popredia aj ten dôležitý dejový prvok, ktorý oboch hrdinov, ale vlastne aj diváka postaví pred zásadnú otázku a aké zachovanie sa je vlastne správne, pričom si to viditeľne pripravuje pôdu pre väčší priestor. To sa nakoniec presne aj stane a tak dejovo najbohatšia posledná tretina je u mňa paradoxne aj najslabšia, ale inak je tiež dobre zvládnutá a zaujímavá, pričom veľký priestor dostane aj dalšia moja obľúbenkyňa, Rachel Weisz, len mňa jednoducho viac bavila tá atmosféra majáka a dvoch postáv, ktorí si žijú relatívne pokojným životom mimo civilizácie. Režijne sa tomu tiež nedá absolútne nič vytknúť, ale to som aj čakal, Derek Cianfrance je kvalitný režisér, čo už dokázal aj predtým. Takže The Light between oceans nie je ten typ filmu, ktorý by som chcel pozerať opakovane, ale určite nebudem hodnotiť horšie, to jedno pozretie som si rozhodne užil a som rád, že obaja títo skvelí herci si popri tých komerčných projektoch nájdu čas aj na niečo menšie a väčšinou aj kvalitnejšie. 77% (04.01.2017)

Emocemi nabitý příběh, jež je rámován skvělými hereckými výkony. Na snímku The Light Between Oceans se mi líbí především pomalu plynoucí atmosféra, která ve svém provedení jednoduše strhne. Scénář je zde tak bravurní, že se bez problému vžijete do ústředních postav a sdílíte s nimi jejich radosti i smutky. Jedinou nevýhodou tohoto díla je tedy jeho enormní stopáž, která otevírá vrátka několika hluchým a zbytečným scénám. Až na tento detail jsem s The Light Between Oceans naprosto spokojen. Dobrá práce! „You only have to forgive once. To resent, you have to do it all day, every day.“ (18.12.2016)

Mám k tomu poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu je to obdivuhodně pomalu plynoucí, až skutečně máte pocit všech těch uplynulých let (rozhodně to působí mnohem delší než to ve skutečnosti je; ovšem v dobrém slova smyslu), na druhou stranu si to z předlohy bere jen ty stěžejní okamžiky bez omáčky kolem čili to působí jako osnova melodramatických tklivých klišé plných Sofiiných voleb, které být použity v mexické telenovele, tak se jeden umlátí smíchy. O závěru jak z jiného filmu/žánru ani nemluvě. To proč to nakonec funguje tak dobře, je režijní vedení, genius loci bezútěšných lokací (kdo jiný než jejich mistr Arkapaw) a především na tak emocionálně vypjaté melodrama sympaticky utlumené herecké výkony. (26.12.2016)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)