Kdo ví

Ze specifické atmosféry předchozích dvou mnou zhlédnutých Rivettových snímků (Krásná hašteřilka a Célina a Julie...) toho sice moc nezbylo - ale na druhou stranu, buďme rádi, že zbylo alespoň něco - protože i to "něco" diváka opět dokáže chytnout za srdce, bavit (třebaže ze začátku jsem lehce usínala - ale tempo filmu se záhy rozjede) a hlavně donutit ho přemýšlet. Rivette zde opět dokazuje, že v zobrazování mezilidských vztahů a psychologie postav je jeho styl opravdu nezaměnitelný a jednoduše geniální. A jako milé překvapení navíc, které jsem od Rivetta asi opravdu moc nečekala, zde pro mě bylo několik velmi vtipných minut ke konci, kdy se více než polovina kina smála takřka v kuse - nádhera! Filmu na síle nic neubírá ani fakt, že mě osobně nebyla ani jedna z postav nějak moc sympatická - to koneckonců není až tak důležité - důležité je, že ačkoli je pro mě Kdo ví zatím nejslabším Rivettovým snímkem, stále si drží velmi vysoký standard a já nedávám plný počet pouze za těch několik prospaných minut, se kterými však souvisí chvilková nezáživnost děje - ale třeba někdy příště přehodnotím své rozhodnutí a plný počet nakonec udělím - uvidíme... Buď jak buď, tento film rozhodně stojí za zhlédnutí! (03.10.2006)

2 a ½ – neurazí, nenadchne. Rivette mě vždycky překvapí – některá díla tnou do živého, jiná jsou tak nějak... ...lehká. A přitom Pirandellovo Jakou mě chceš jsem si kdysi přečetl skoro se slzami v očích. Jenže tohle má příliš mnoho aspektů francouzské roztomilosti, která mi moc vadí na leckteré pozdní Vardové, a kterou totálně nedávám v pozdějších Resnaisových filmech. Asi to hodně souvisí i s herci – Jeanne Balibar je moc krásná, je dokonce takřka dvojnice mladé Bernadette Lafont, ostatní herečky v hlavních rolích jsou bez výjimky neskutečně půvabné, ale všem jim chybí charisma. Takže v příběhu nechybí takřka nic z Rivettů – prolínání reality a divadla, nejednoznačnost vztahů, nahá žena ve sprše, ale taky je tam milá kýchající popleta maminka pečící koláče. Zkusím dalšího. (16.01.2015)

Když se v závěru všichni sešli najednou na jevišti ,přemýšlela jsem cože jsem to viděla?Až na pár záběrů by se dalo říct ,že skvělou divadelní hru o vztazích mezi lidmi.Postavy a jejich propletence jsou moc zajímavé ,ale v reálném životě spíše nereálné ,což nevadí právě díky zmiňovanému divadelnímu dojmu.Byl to moc dobrý film a dost se mi líbil.Není mi čyřicet (viz komentář Iggy) ,ale možná až mi bude........kdo ví......dám plný počet hvězd. (04.03.2008)

Mimořádné povedené vztahové psychologické drama. I přes svou neskutečnou délku nejen nenudí, ale na konci člověk téměř lituje, že se nedoví, co se s těmi postavičkami dělo dál. Rivette, zřejmě i díky dobrému scénáři, bravurně zvládl ohromné množství postav, vztahů a podvztahů, charakterů, útžkovitých vzpomínek na něco, co různě předcházelo, a dokázal tomu všemu vnutit svou vůli a uhníst homogenní velice zajímavý tvar. (14.08.2010)

Podobenství o tom, že v životě to může chodit stejně jako na divadle. Italské divadlo přijíždí do Paříže s inscenací jedné Goldoniho hry a jeho ředitel pátrá po další, o které se ví pouze poslední úkryt. Ten je ale 200 let starý.. A překvapení čekají nejen na něj. Krásné zahrané. Moc pěkný francouzský snímek, který rozhodně potěší. (11.01.2003)