Célina a Julie si vyjely na lodi

Báječně zahraná, fantastická filmová pohádka, v níž nechává Jacques Rivette bezstarostně prolínat a křížit různé reality stejně nahodile jako mnohoznačně. Nikdy nevíme, co nás čeká v příštím okamžiku. Čas i prostor ztrácí své hranice. Film se dost blíží klasice "Alice in Wonderland", dále bychom tu nalezli zřejmou inspiraci Henry Jamesem a jeho"The Other House" a "A Romance of Certain Old Clothes". (28.03.2005)

Rivette si jako jeden z mála uvědomil převrácená znaménka mezi fantasií a realitou. Jde o to, že skutečný svět francouzského předměstí, jež obývá Célina a Julie, odpovídá fantasii, zatímco návštěvy domu Oliviera patří do reality. Nikoliv obráceně, jak se jeví. Už třeba ty ryze popisné (dokumentární) prvky z počátku, kdy sleduje jedna dívku druhou, jsou tím momentem, který zbavuje dílo realistické povahy a činí z něj dílo fantastické. Zatímco totiž pokusy o filmový i literární realismus vycházejí z přesvědčení, že skutečnost je rámcem mnoha různých možností, které dílo aktualizuje (něco jako když dramaturg vybírá z mnoha bytů – možností – na pavlači ten pravý, třeba ten Olivierův, v němž by se mohl odehrávat zajímavý, do filmového nebo divadelního díla posléze „otisknutý" příběh), umění fantastična škrtá pojem možnosti a pracuje s mnoha různými skutečnostmi, jimž není nadřazen společný rámec (protože ve fantastice má smysl každý příběh, neboť ty, které smysl nemají, nestojí vůbec za představu, tudíž neexistují). ____ Příznačné je rovněž to, že se v tak malém (autorském) filmu může udát tolik velkých (podivuhodných) věcí, ale nakonec to je docela logické, protože nákladné filmy jsou příliš rizikovými projekty, než aby si mohly dovolit experimentovat a improvizovat. Proto levnější-autorské filmy nadřazují diegezi (divákem konstruovaný svět filmu) a naraci (kauzální řetězení událostí v tomto světě) fikci, zatímco filmy nákladnější-žánrové činí obráceně, neboť se bez fikce, jíž by divák propadl, neobejdou. Jde o to, že fikce sice diegezi a naraci předpokládá (tj. nemůže existovat beze světa a bez příběhu), diegeze a narace ale na druhé straně mohou existovat i bez fikce. Rivette si tohle uvědomuje a fikci neutváří. Jeho filmy se bez ní obejdou. Nestojí na ní. (30.12.2008)

Už od prvních minut dosti svérázné vyprávění o dvou potrhlých holkách a jedné záhadě nenudí ani na chvíli. Dotyčné nemálo připomínají ona roztomilá děvčátka ze Sedmikrásek - drzé, oprsklé, divné, zábavné. Takže když se takováhle dvě individua rozhodnou řešit záhadu jednoho starého domu, jak to asi může dopadnout. Jacques Rivette si utahuje z klišovitých schémat starých románů (intriky, boj o dědictví atd.), a to naprosto originálním, lehce schizofrenním způsobem. Obě herečky jsou navíc ve svých rolích naprosto věrohodné, a tudíž totálně šáhlé. Nejde nedat 5*. (17.05.2006)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. (28.09.2012)

Tři hodiny dlouhá nebetyčná nuda. Hlavní hrdinky jsou přesně jako ty dvě slepice ze Sedmikrásek. Těm jsem mimochodem dal jen jednu *. (13.11.2009)

Hmm, tak holky si sice na lodi vyjely, ovšem až v posledních 5 minutách filmu. To, že byly obě nechutně vychrtlé bych ještě zkousla, ale že se občas chovaly jako ty dvě blbé krávy z Chytilové Sedmikrásek už ne. Můj třetí Rivette a velké zklamání. Místo úchvatné podívané mě čekala nuda a neustálé pozorování pomalu ubíhajícího času na hodinách. Škoda... (14.12.2007)

(1001) Jedna z nejkrásnějších filmových odměn, jakých se mi kdy dostalo. Jak se občas říká, že každý hledá film, který by chtěl vidět znovu poprvé, tak pro mě by to byl tento. Tak promyšlené a přesné vyprávění musím obdivovat. Mnoho scén je postavených tak, že kdyby byly z filmu vyňaty, fungovaly by jako absurdní groteska i samostatně, zároveň je vše provázané a navzájem se doplňující. Líbil se mi kontrast civilnosti hereček s neobvyklou normalitou nastolenou jednáním jejich postav. I když směr vývoje děje nebyl nijak překvapující, přece bylo velmi zábavné ho sledovat a objevovat. A když konečně přišla na řadu ta loď, zůstala jsem němá. Podle mého se tak povznášející pocit s mnoha superlativy nesnese, takže už radši skončím. ♥♥♥ (20.08.2009)

Kouzlo / kletba dobrých art-filmů spočívá v tom, že sice z principu odmítají narativní doslovnost a jednoznačné výklady, na druhou stranu ale nabízejí dostatek verbálních a motivistických indicií k tomu, aby si vnímavý a zkušený divák vytvořil alespoň nějaké (byť jen pracovní, často se vylučující a nikdy dokonalé) hypotézy k uchopení filmu – takové, které mu pomůžou film ne 100% vysvětlit, ale minimálně ocenit půvab jeho „hry“ [zde nenucená paralela mezi procesem vzpomínání na jedné a diváckým pronikáním do narativní struktury na druhé straně, kdy finále s pokusem hrdinek o ovládnutí sledovaného příběhu dostává kontury groteskního "duchařského horroru“]. A Rivette si hraje famózně. Nehledě na to, že není žádný akademický suchoprd: vedle dvojice za sebe neustále alternujících hrdinek, holek, které prostě „blbnou“ (princip také „Sedmikrásek“, ale Chytilová byla paradoxně víc intelektuální a na odiv), stojí určitě za zmínku práce se scénou, zejména rekvizitami. Napodruhé jasný plný počet a nestydím se za to:) (17.05.2006)

Připadala jsem si jako u Sedmikásek Věry Chytilové - taky mě to nebavilo. (19.07.2023)

Jedna hvězda za bombon. Tři nejzbytečnější hodiny francouzské kinematografie. Nudná slepenina prázdných scének. Rivette pouze vykradl Sedmikrásky Věry Chytilové, už jen okatá podobnost zrzka-bruneta je do očí bijící, a přetransformoval je do nudné patlaniny s rádoby uměleckým nádechem. Pro mě naprosto neoslovující snímek. V Sedmikráskách jsem viděla tu cynickou genialitu, ale tady opravdu vůbec nic. (17.02.2012)

Na tenhle film jsem krátký, jdu si to udělat do kopretin. (29.11.2007)

Tuhle plavbu jsem měl relativně pod kontrolou, než jsem o realitě začal přemýšlet jako o fantazii a naopak. Film, který jsem si pravděpodobně vždycky přál vidět; trip, který jsem si pravděpodobně vždycky přál zažít. Francouzský novovlnný matrix na poli Sedmikrásek. (15.10.2014)

Neni to dokonalý film. Marie-France Pisier vo vedľajšej úlohe miestami prehráva a okolo tretej hodiny film viditeľne stráca tempo (čo záver samozrejme napraví). Ale tá snová atmosféra je neuveriteľná (najviac sa mi paradoxne páčil divadelný výstup Dominique Labourier, čo bola jedna z tých scénok odohrávajúcich sa skoro v reále) a hlavné dve herečky tak bravúrne, až ma občas trochu mrzelo, že to nie je "normálny" film. Úžasne podané výkony, o to viac, že tie repliky sem-tam nedávajú celkom zmysel (vážne len sem-tam, nakoniec je to predsa len krásne premyslené). Inšpirácia Carollom je tu myslím aj priznávaná, ale týmto filmom sa tiež mnoho tvorcov muselo inšpirovať. Minimálne Kauffman a Lynch nech mi nehovoria, že toto nikdy nevideli. 85%, dobrú noc a príjemné surrealistické sny. (25.01.2013)

Po prvých piatich minútach "sledovačky" som spozornel, tušiac, že bude problém. Ďalšiu polhodinu som mal dojem, že sa mi nechtiac nahral ďalší zázrak Erica Rohmera, ktorého neznášam. Predstava, že sú predo mnou ešte dve a pol hodiny ma vydesila a zvýšil som rýchlosť prehrávania. Nepomohlo ani to. V komentároch sa tento paškvil prirovnáva k Chytilovej Sedmikráskam. Tie však mali atmosféru, vtip i myšlienku, aj keď o vydarenom filme sa ani v ich prípade nedá hovoriť. Ale toto? Jedna hviezdička je tam iba preto, že odpad je vyhradený pre Rohmera. (23.01.2011)

Souborné dílo Davida Lynche ve... no dobře 193 minutách. Báječné letní dobrodružství pracující s mým oblíbeným tématem "ušlechtilé nudy". V poslední třetině jsem si několikrát vzpomněl na Sómaiovi Shonben rider. (26.02.2023)

Připadám si hrozně kacířsky, ale nemůžu si pomoct. Mně se tento film zdá být nehoráznou blbostí, která má ke všemu tři hodiny. (To však vůbec neznamená, že to blbost je. Zjevně mi unikají souvislosti - protože si jinak nedokážu vysvětlit, kterak může být toto dílko tak nesmírně populární. - No jo, ale co když je to opravdu blbost? :o) P.S. Reakce na jiná hodnocení: Já přece vůbec nepožaduju "narativní doslovnost a jednoznačný výklad". Jistěže na uchopení tohoto filmu může být řada hypotéz - jenže na rozdíl od jiných podobně "nesrozumitelných" art filmů (typu skvělého Loni v Marienbadu) mě tento ani trochu nebavil. Nezaznamenal jsem zde žádné vtipné elementy o nichž píše hirnlego a ústřední dvojice dívek mi byla vyloženě protivná (což se mi sice stalo i u Sedmikrásek, o nichž píše zase betelgeuse - jenže tam to jednak bylo účelem, druhak se mi se mi tato Chytilové hříčka velmi líbila, a to pro své úžasné experimentování s formou. Forma Céline a Julie je pro mě prostě nudná, nezajímavá. A celý tento film dokonale zbytečný.) (16.05.2006)

Přestože je – na můj vkus – uzel z časových smyček příliš zašmodrchán, rád jsem se v tom panoptiku ze snů a skutečnosti, které jedno jsou, ztratil a příště snad celou tu půvabnou tkaninu nahlédnu hlouběji a zřetelněji a neztratím se v ní. Rozhodně si to zaslouží – již pro tu naléhavost, s níž mate a okouzluje. (25.04.2014)

Považovat Célinu a Julii za art a Rivetta za představitele artové kinematografie, je, podle mě, redukcionismus. Že máme před sebou film natolik zajímavý a kvalitní, není zásluhou nějakého předem zformovaného systému (někdy řekne art a někdo Nová vlna), ale Rivettovy vlastní asertivity, která vždy stála vedle proudu francouzské Nové vlny. ___ Motiv duplikace, který prochází celou gigantickou stopáží, sahá daleko hlouběji, než jen k hrdinkám a všudypřítomným zrcadlům. Duplikace je přítomná v podobě celých scén, aranžování, kostýmů, ale i žánrů. Když trochu znásilním koncepci dělení na kinematografii atrakcí a narativu, zařadil bych Célinu a Julii kamsi mezi - předvádí nezávazné blbnutí, uvědomuje si svou pomíjivost a přítomnost kamery, zároveň vypráví příběh: ne jednou, ale i třikrát, vyplňuje mezery a řeší problém. Být v soukolí těchto dvou náhledů činilo ty tři hodiny maximálně poutavými. (29.06.2012)

Přimlouvám se o zavedení nové filmové kategorie absurdní psychárna, protože fantasy je v případě Celine a Julie naprosto nedostačující. (01.04.2012)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (15.02.2009)