Samchongsa

Moc fajn série, kdy si korejští tvůrci řekli raději méně dílů a pořádně, než obvyklá délka a třetina až čtvrtina dílů na pendrek. Ocitáme se v době první mandžuské invaze do Koreje, Lee Jin Wook jako koruní princi So Hyun je dostatečně cool a okouzlující aby si Vás získal, hlavní hrdina Park Dal-Hyang (Jung Yong Hwa ho hraje velice přesvědčivě) se v metropoli se svými bojovými schopnostmi neztratí, jsou tu samozřejmě odlehčovací komické momenty, trocha té osudovosti a romantiky, ovšem ve správném poměru. Velmi zábavné série s minutáží okolo hodiny až hodiny a čtvrt na díl. Pravda jsou zde některé stereotypy jako psychicky nestabilní král atd. Ale vše se dá bez úhony přežít. Těším se na druhou sezónu, inspirace Dumasem je velmi velmi volná... Zajímalo by mě, jak Korejci tohle dílo vlastně chápou. Abych nezapomněl na straně záporáků vynikající výkon Yoo In Young jako princova láska Mi Ryung nelze jí nefandit, z této herečky by mohlo být hvězda, kdyby si jí filmoví producenti více všímali. Myslím, že dost bylo vedlejších rolí, stejně prakticky rve svým výkonem pozornost na sebe lépe, než hlavní postavy (viz Man From The Stars, Empress Ki). (19.11.2014)

Filmová Korea není zrovna něco co bych příliš vyhledávala, ale když jsem narazila na tohle jejich seriálové zpracování Dumasovy klasiky, byla jsem zvědavá. A bylo to tak půl na půl, nakonec se mi to vážně líbilo, jen jsem musela přimhouřit oči nad některými nešvary, které jsem tak trochu i očekávala. Nejdřív to dobré – musím opravdu souhlasit s názorem, že ačkoliv si seriál jede svůj vlastní příběh, tak má svým duchem k předloze blíž než mnohé západní pokusy. Nikdo se tu nejmenuje podle knížky (ani se nebudu snažit předstírat, že si ta korejská jména pamatuji), ale přesto mi bylo vždy okamžitě jasné kdo koho představuje, nebo k jaké povědomé situaci se schyluje (došlo dokonce i na přívěsky, zde na vlásenku). Hlavní čtveřice jsou fešní (no, „Porthos“ až tak ne) a sympatičtí korejští chlapci, kterým historické oděvy moc seknou a hlavně mají mezi sebou skvělou přátelskou chemii. Padouch „kardinál“ je spíše slizký, takže ho v charizma hravě překonávají generál „Buckingham“ a především okouzlující princ „Athos“, „mylady“ je na druhou stranu zas správně zákeřná femme fatale. Zápletka, intriky i dobrodružství jsou vtahující, párkrát jsem se i zasmála, jen bych od asiatů čekala trochu lepší souboje, pár jich ujde, ale některé jsou jenom naznačeny nebo divně sestříhány. Co se týká dalších nedostatků, tak někdy zbytečně natahované scény, jejich občasné několikavteřinové opakování (když to chtějí jako zdůraznit) a taky nezbytná romantika. Ne, že by pošťuchování mezi princem a princeznou nebylo docela zábavné, ale krátila bych. Mimochodem, ty jejich líbačky jsou vážně k smíchu, vášnivější si dávají i děti v mateřské školce. Jednotlivé díly mají delší stopáž (něco přes hodinu), takže těch dvanáct dílů je tak akorát. Milovnice Koreje ze mě asi nikdy nebude, ale tentokrát připouštím, že jsem se bavila. (09.07.2016)

Mušketýry jsem rozkoukala zároveň s Healerem a první tři díly mě dokonce chytly víc než Léčitel. Jednotlivé postavy jsou skvěle podané a každý, kdo zná originál se hned chytil. Jenže už jsem nějak přejedená korejských králů, kteří jsou servírovaní podle jednoho mustru, takže po těch třech dílech jsem se díky králi začínala trochu nudit. Až zase po půlce děj začínal mít spád. No a poslední dva tři díly byl takový hokej, že se nudit ani nešlo. Kromě krále bych si dovolila mít výhradu i k hlavnímu hrdinovi. Aby nedošlo k omylu, Yong-hwu mám ráda. Jako zpěváka. Miluju zabarvení jeho hlasu, ale herec prostě není. To, co prošlo v romantikách, to v historickém žánru děsivě skřípe. V jeho roli bych si uměla z jeho vrstevníků představit někoho úplně jiného. I tak jsem zvědavá na další sérii, v kterou nepřestávám doufat, i když to na ni zatím nevypadá, protože "Atos" Lee Jin-wook teď začíná hrát v úplně jiném seriálu s Ha Ji-won. :^) 3,5* (12.05.2015)

Jihokorejský seriál na motiv Tří mušketýrů je nestandardní počin, ale překvapivě vystihuje ducha dumasových postav (přestože se dějově inspiruje jen volně). V tomto směru je Samchongsa lepší, než leckteré západní pokusy. Na druhou stranu jsem však viděl korejské historické seriály, které se mi líbily víc (Shinui, Sungkyungwan Scandal, The Painter of the Wind, Gu Family Book), takže si myslím, že aktuálních 86% na ČSFD je lehce nadhodnocených (občas jsem měl problém s určitou "tuctovostí" a faktem, že už jsem viděl seriály, ve kterých postavy jednaly uvěřitelně pružněji) Přestože dávám 4*, vyloženě netoužím po druhé sérii. Z postav mě paradoxně nejvíc zaujaly záporné - pomalu se stávám fanouškem Yu In-Young a i Kim Sung-Min byl jako čínský generál zajímavý. (18.05.2015)

Už první díl člověka vtáhne - uznávám, že se mi líbil asi nejvíc. Nějak mi sedl humor, herci, soundtrack, prostě všechno. Od začátku je jasné, že se tenhle seriál se svými protagonisty nesere. Co se může pokazit, to se i pokazí; odpůrci deus ex machina si porochní. Osobně jsem se hned sžila jak s hlavními, tak vedlejšími postavami, a to i s králem, který trpí stihomamem nebo s šedou eminencí ministrem pletichářem. Kdo na mě nepůsobil úplně lidsky a živě byli princ a jeho bývalá snoubenka, ale postupem času to oba vyvážili. Zápletky a intriky tu byly poměrně civilní a chytré, tudíž vítaná změna. Vytkla bych jen to, že se někdy děj nakumuloval a doslova vysával - a jindy uběhl i díl, kdy se nic nedělo. (Kromě toho, že se škádlili buď mušketýři navzájem, nebo princ škádlil princeznu.) Drama a oddech mohli scénáristé zřetězit o něco lépe. Kolem a kolem se ale přidávám ke zdejším pozitivním hodnocením. Stojí to za to. (16.07.2016)