Hledači ohně

Swanbergovina, čekal někdo něco jiného? Opět soubor známých indie tváří od tohoto režiséra a od Duplassů (Rosemarie DeWitt, Melanie Lynskey). Příjemný, krátký, pitvající se ve vztazích třicátníků, celkem rychle zapomenutelný. Vyhejtované Happy Christmas mi bylo o něco bližší. Pokud vás tady něco strhne, tak je to hudba Dana Romera. Když k tomu přičtu jak tenhle skladatel čaroval v Divokých stvořeních jižních krajin, tak se nemůžu dočkat co nám předvede ve Fukunagově Beasts Of No Nation. (29.08.2015)

Tenhle film o vyváženém manželském vztahu a jeho paralely ke vztahům, které, ehm, poněkud nevyšly (bota, šperk a cestovatelka? Vážně?), pojídá sám sebe. Hraje si na to, jak analyzuje manželské vazby, ale přitom je to film o ničem. Všichni jen chlastaj, fetujou a přemýšlej o tom, kudy dál. Pro mě je to nepochopitelné, zavádějící a nebýt skvělých herců, Hledače ohně (strašný překlad) bych nedokoukala. (16.03.2016)

Začíná být zjevné, že Drinking Buddies opravdu vznikli jako taková haluz s jedinečnou konstelací přesně vybraných herců, mezi kterými neuvěřitelně dobře fungovala chemie (Olivia Wilde - Jake Johnson), vybalancovaným poměrem improvizace a scénáře (bylo tam drama, ale působilo hrozně realisticky) a vůbec dokonalou souhrou hudby, kamery, střihu. Digging For Fire je evidentně Swanbergův pokus tento úspěch zopakovat, potažmo látku dál posunout (předmanželské debaty střídá manželská krize stereotypu), ale právě tu těžko podchytitelnou "magii", o níž režisér v rozhovorech mluví, se mu tady vykřesat nedaří. Ve volně plynoucím, místy až epizodickém vyprávění bezkrevně defilují hvězdy americké indie scény (Brie Larson, Sam Rockwell...), z nichž Legolas se zralou vráskou u oka nakonec překvapivě vychází nejlíp. Titulní metafora je trochu krkolomná a prostříhávání mezi dvěma liniemi funguje tak nějak z povinnosti. Do toho hudba, která nepochopitelně zní jako deset let starý trance, zbytečně na sebe strhává pozornost a dle mého tady nemá co dělat. Když občas zazní nějaká ta kytarovka, je to jak vysvobození. Při pohledu na Swanbergovu kariéru je ale rozhodně fascinující, jak v každém libovolném bodě kopíruje jeho vlastní životní situaci nebo rozpoložení. Nejdřív točil sexuálně explicitní digitální metafilmy o tom, jak režiséři souloží s vlastními herečkami, protože totéž praktikoval taky. Časem se trochu umoudřil a začal dělat o něco chytřejší charakterové studie, kde spolu partneři v dlouhodobějších vztazích řešili společnou budoucnost. A když pak sám skončil v chomoutu a pořídil si děcko, začal svoje mimino (kromě sebe) obsazovat přímo ve filmech a stavět okolo něj i zápletku (hlavně v Happy Christmas, částečně i tady). Poslední filmy jsou sice zralejší než výstřelky typu Autoerotic, ale zároveň usazenější. Třeba ještě přijde nějaký zlom, ale zlatou éru kolem All the Light in the Sky a Drinking Buddies bude Swanberg překonávat jen těžko. P.S.: Prokletí do češtiny přeložených názvů pokračuje. Kámoši až na dno lahve byl sice celkem vtipný překlad, ale míjel se s tónem filmu a Hledači ohně jsou jednak krkolomní a druhak naprosto ignorují tu původní metaforu (křesání jiskry v letitém vztahu). (30.08.2015)

Tuhle se někdo opovážil znevážit Annu Kendrick, tak jsem si hned musel zklidnit náladu nějakým jejím filmem. A zajímavé je, že ona (ač se zde objevila jen na chvíli) a její kamarádka, byly nejnormálnějšími postavami z filmu. Jinak mi takřka všichni, s ústřední manželkou dvojicí v čele, byli docela nesympatičtí a často mleli hrozné kraviny. Paradoxem pak je, že mi to nějak zvlášť nezkazilo film, který mi nakonec nepřipadá nijak špatný. (14.10.2016)

Jediné, čo sa na to hodí je veta Od nikud nikam. Niečo sa začne, zmotá sa to, sem tam žúrka ale končí to presne tak, ako na začiatku. Postavy sa vraj poučili zo svojho konania a začali si vážiť, to čo majú, ale aj tak to bolo celé absurdné. Len preto, že to bolo aspoň trochu zaujímavé, malo to fajn hercov a rozumnú minutáž dávam 2 z 5 (20.03.2016)