Björk: Biophilia Live

S novodobou Björk nemám najmenší problém, ba naopak. Jej album Biophilia považujem za to najlepšie čo do roku 2011 stvorila a zároveň za jeden z najkreatívnejších albumov aký kedy uzrel svetlo sveta. Samozrejme, je to nehitový, alternatívny album, kde jednoduchý radio-friendly refrén bude poslucháč hľadať ťažko, ale taká bola Björk takmer vždy, možno len s výnimkou Debutu, takže fanúšikov by to nemalo ničím prekvapiť. Nápad pri nahrávaní albumu Biophilia spojiť prírodu s technikou je priam famózny a viedol k nevídanému vytvoreniu úplne nových experimentálnych hudobných nástrojov. Niečo podobné sa v hudbe podarí skutočne málokomu, takže Björk si rozhodne zaslúži obdiv. Samotnému albumu by som preto udelil bez váhania plné hodnotenie, avšak tu nie sme na hudobnej databáze, ale na tej filmovej a Biophilia Live sa bohužiaľ podarila len z polovice. Neviem presne popísať čím to je, ale jedinečnú atmosféru koncertu a radosť z tejto netradičnej hudby sa nepodarilo preniesť aj do živého záznamu. Na pódiu sa síce nachádza ako štvorica obrovských kyvadiel, tak Teslov transformátor a divák sa až čuduje na čom všetko je možné vyprodukovať tóny, ale nejako sa vytratila sila a „netradičnosť“ tých skladieb. Niektoré znejú dobre (Thunderbolt), iné nijako zvlášť špeciálne (napríklad moja obľúbená Cosmonogy), poteší však aj prítomnosť niektorých starších hitov (Hidden Place). Možno to je nesprávne vyriešenou dramaturgiou, ale celý koncert pôsobí dosť monotónne, bez nápadu a až priveľmi komorne, kde z haly alebo publika nevidieť takmer vôbec nič (a to podotýkam, že s komornými koncertmi nemám najmenší problém, napríklad taký Coldplay a ich Ghost Stories Live je priam famózny minimalistický koncert). Namiesto toho sú neustále na obrazovku premietané zábery rôzneho mikrokozmu, napríklad bunky tela, až po prírodu alebo vesmírne úkazy, ale zakrývajú len skutočnosť, že na samotnom pódiu sa toho tento krát veľa nedeje. Škoda, hudobne síce výborné, ale vizuálne som čakal oveľa viac. Viem, že k tak precítenej hudbe akou je Biophilia sa žiadna veľkolepá, pompézna show nehodí, ale aj tak. Björk to na pódiu už zvládla aj lepšie, napríklad pri Homogenic alebo Vespertine. (20.02.2015)

Domníval jsem se, že půjde jen o skladby z desky Biophilia, což se naštěstí nepotvrdilo. Ale i tak více než hudbu bylo zajímavější sledovat, že je z Björk čím dál větší pošuk (čemuž bohužel odpovídá sestupná tendence jejích desek). Koncert to byl spíše komorní, publikum a halu jsme v podstatě neviděli, ale různé pestrobarevné záběry na všelijaký mikrokosmos byly docela efektní. Btw, nejsem módní policajt, ale Björk měla na sobě snad nejošklivější a nejantierotičtější šaty všech dob (dozajista úmysl). Nejvíc tak pobavil vtipný úvod Davida Attenborougha. Ale jestli ještě někdy přijede do ČR, tak rozhodně půjdu!:) (11.07.2014)

Björk už by mě sotva mohla překvapit oblečením (tentokrát jakési lastury), líčením či šílenou parukou. Londýnský koncert z turné k Biophilii je nasnímaný profesionálně, takže si můžeme užívat pohledu na zpěvačku, ženský pěvecký sbor z Islandu i další hudebníky. Těmi jsou hlavně Manu Delago (bicí, marimba, hang – zejména posledně jmenovaný perkusní nástroj používal i u skladeb, kde bych to nečekal) a Matt Robertson (klávesy, reactable, iPady apod.). Na pódiu je obří Teslův transformátor či čtveřice kyvadel, takže pořád je na co se koukat. A mezi písněmi místo záběrů do publika nastupují animace či různé vesmírné makro či přírodní mikro záběry. Při závěrečných titulcích nastupuje poslední velmi speciální host. Kromě aktuálních skladeb naštěstí zazní i několik osvědčených klasik jako Hidden Place, Possibly Maybe či One Day. (15.07.2014)

S novodobou tvorbou Björk nemám problém, líbí se mi jak pořád hledá nové cesty a je svá. Koncertní provedení nových písní je bohužel poloviční. Některé skladby vyzněly dobře a jiné ne. Na pódiu se toho vizuálně moc neděje, tak si režisér pomohl jednoduchými berličkami - totiž prostřihy na tematicky související záběry z dokumentárních filmů. Tím však průhledně maskuje nedostatečnou poutavost samotného koncertu. Vzpomeňte na záznamy z turné k Homogenic nebo Vespertine, které dýchají životem a vřelostí. Kladně hodnotím nové aranže starých skladeb, výkon bubeníka, zapojení speciálních nástrojů, které jsou stavěné sice hlavně na efekt, ale představení dobarvují. Dojem sráží hlavně neživost vystoupení (ikdyž samply obsluhuje živě několik lidí, působí to jako automaticky pouštěný sampl. Výkon samotné Björk také nebudí nadšení. Působí unaveně, slyšitelně jí slábne hlas (že by opět indispozice v den natáčení živého záznamu?), a její přirozené charisma je skryto za podivným kostýmem. Celkově ale pořád představuje ojedinělý úkaz na poli nepopulární hudby a zůstává inspirativní umělkyní, která se přes množství odsloužených let nezdržuje na místě a s každým novým projektem přináší něco do té doby neviděné a neslyšené. (22.12.2014)

Pokud pamatujete tu křehkou Björk nějakých deset a více let nazpátek, něco z jejího dřívějšího repertoáru se vám líbilo, ale pak se vám vytratila ona i její muzika z hlavy hlavně proto, že komerční rádia ji přestala hrát, tak se připravte na pořádný šok, protože její současná hudba se posunula o několik (mikro)kosmických let dál. Ty tam jsou elektronicky probublávající balady, Biophilia Live je jednoznačná alternativa, takže se připravte na spoustu roztodivných nástrojů (hang, gamelesta, tesla coil), netradičně nasnímanou show plnou barev a pořádně bláznivou Björk, ať už svoji vizáží či osobitým hlasovým projevem .. (08.02.2015)