Sicario: Nájomný zabijak

Doporučuju na stejné téma pro srovnání dokument Cartel Land - aktuálně ho promítá festival Jeden svět 2016. Výrazně lepší příběh i biják, především méně čítankový, zploštělý a předvídavý, a - kupodivu - je realita dokonce pořád ještě drsnější - a samozřejmě zároveň složitější a jemnější - než digitální americké thrillery bez citu pro substrukturu. Trapný, mechanický, černobílý scénář tu zabil všechno, co se hýbalo. *~ (07.03.2016)

Po PRISONERS, snímku, který pro mě byl až možná přiliš dokonalý, je Villeneuveho další počin, SICARIO tím filmem, který má pro mě tu správnou kombinaci ingrediencí. Špinavé zákulisní drama, které se věnuje nepříliš okoukanému tématu mexických drogových kartelů, nabízí poctivě zrežírovanou podívanou (ve stylu 70's velkonákaldových thrillerů) umocněnou Villeneuveho citem pro visuálno, které jde ruku v ruce s kamerou Rogera Deakinse. SICARIO má řadu scén, které už jsou pro mě teď ikonické. První přelet letadla do El Pasa, scéna, kdy se jednotka potápí do rudého úplňku při přesunu pouští anebo bitevní scéna v tunelu, která je celá nasnímána v nightvision módu - kdo by na tohle měl odvahu. Trailer filmu, který dává tušit, že by se mohlo jednat o hyper akční snímek, vlastně klame tělem. Akce tu není moc, když na ní dojde, je vždy elegenatně a rychle provedena a není na ní kladen absolutní důraz, viz. finalní akční scéna, která měla být pílířem vší akce, místo toho je však spíš originální pastvou pro oči. Herecky tu není třeba nic rozebírat, Benicio Del Toro vládne svým tichým minimalismem, ale palec nahoru jde i všem ostatním. Nechat pak Jóhanna Jóhannssona složit hudbu, která ve své úspornosti jde proti klasickým dramatickým soundtrackovým šablonám, a spíš děsí hutným makabrózním zvukem, je pak jen další důkaz o Villeneuveho režisérském novátorství. Pokud se vám libilo např. END OF THE WATCH nebo SIRIANA, tak SICARIO musíte vidět. (07.11.2015)

Sicario je snad naprosto geniální film. Nějak jsem po jeho shlédnutí neměl lepších slov. Přichází s hodně brutální myšlenkou, která ale zároveň není nijak extra originální. To geniální na ní jsou herci, kterým vysloveně vzdávám hold. Emily Blunt, Benicio Del Toro a Josh Brolin předvedli absolutní herecký vrchol, kde jste s nimi přijímali, ale i odmítali každý další moment jejich aktuálních životních situací stejně tak, jako jej přijímali a odmítali oni. Dalším plusem je ale, a to především, i režisér Denis Villeneuve, který z, na první pohled, klasické gangsterky, udělal něco daleko víc. A to mi bylo jasné už v úvodní neskutečně syrové akční scéně, která už v ten moment neměla u podobně laděných filmů konkurence. A samozřejmě nesmím opomenout ani skladatele Jóhann Jóhanssona, který je právě tím mužem, co dovedl tento film k dokonalosti svými nepříjemnými zvuky, co z tohoto filmu udělaly napínák tak napjatý jak ocelový špagát napnutý přes ulici. Musím se přiznat, že tak depresivně mi před příchodem akční scény nebylo, jako právě u tohoto filmu. To všechno ale dokazuje jedno, a to, že tento film je tak geniálním, jak ho dělají samotní tvůrci a já tímto skláním svůj imaginární klobouk. (17.11.2015)

"Chce to velkej randál, jako Silvestr na steroidech." Velká akce zkrátka chce pořádné nasazení, zkušené ohýbání zákona a někoho, kdo zmáčkne spoušť ve chvíli, kdy by měl zatýkat. Jenže je taky potřeba agent FBI, který by akci papírově přikryl a to se agentce Macyové nechce. Já jí rozumím, ale patrně žije na jiné planetě, když neví, jak to chodí. Mne tedy hodně nebavily nekonečné scény, při kterých se někam jelo nebo šlo a černočernou přestřelku v tunelu jsem tak nějak vůbec neviděl. Na druhou stranu musím uznat, že poklidný zabiják Alejandro mě hodně bavil a jeho brilantní argumentace by mne určitě přiměla k prozrazení místa vchodu do tunelu, podpisu hlášení i sdělení výherních čísel zítřejšího losování Sportky. (24.03.2016)

Villeneuve dává slovu napětí nový význam a nutí mě v křeči drtit opěradla sedačky nebo sledovat střechy, jestli nezahlédnu nevítaný pohyb. Nejde ale jen o syrovou akci nebo nepříjemné dialogy, kterým vévodí všechna jako břitvy ostrá prohlášení Benicia Del Tora. Stačí ta nejbanálnější situace, jízda autem nebo obyčejný pohled do mexické krajiny, kam by nikdo z nás nechtěl a vím to. Vím, že tohle je válka, ve které se nevyhrává a dvě hodiny v ní byly dost na celý život - abych je zároveň chtěl prožít nejednou znovu. (06.11.2015)