Zimný spánok

"Slová, slová, samé slová." Nečakané pristátie Zlatej palmy v rukách jednej z najvýraznejších osobností súčasného tureckého filmu, Nuri Bilge Ceylana, bolo jednou z posledných zvláštností tohtoročného festivalu v Cannes. V bezprostrednej konkurencii ambicióznejších, osobitejších a umeleckých projektov, ako napr. Mommy Xaviera Dolana, Kmeň Myroslava Slaboshpytskiy či Leviatan Andreya Zvyagintseva paradoxne pôsobí ako „malý“ film. A predsa si možno zaslúži väčšiu pozornosť práve svojou nenápadnosťou, pod ktorou sa skrýva premyslená a do hĺbky rozvíjaná existenciálna štúdia, zachytávajúca život kdesi na Anatólskej plošine. Viac v recenzii. (23.10.2014)

Ceylanův duchovní patron Čechov vyvřel na povrch Anatolie a výsledkem je zredukovaná magie plynoucího času a bohužel i oslabená síla filmového jazyka. V dílčích momentech podmanivě ospalé, zamrzlé a zemité, jindy ale jen příliš doslovné a zahleděné do vlastní mnohomluvnosti. U Čechova každé slovo váží, u Ceylana se občas slova prostě a jenom zbůhdarma sypou. I tam, kde film obstojí bez nich. (13.10.2014)

Možná, kdyby ten snímek nebyl tak strašně dlouhý. Ale on tak strašně dlouhý byl a já jsem si prostě nedokázal celé tři hodiny - a k tomu ještě kus - užít herecké výkony, které jsou výborné, ale i režii, kameru a střih, které se prostě povedly a je vidět, že i turecká kinematografie udělala obrovský pokrok. (11.10.2017)

Nekonečná 3-hodinová spleť dialógov "niekde v Kapadócii", ktorá mala potenciál celému filmu pridať oveľa väčší kus čara ako tomu napokon bolo. Popravde, v tomto príbehu som očakával omnoho viac dramatizácie a dynamiky, ktorá by určite nebola na škodu a svojim spôsobom by tie nepretržité konverzačné pásma krásne dokázala spestriť. Nuž nevadí, atmosféru to malo napriek tomu výbornú a niektoré dialógy a neustále filozofovanie naozaj stáli za to. Hoci niektoré mi prišli dosť zbytočné a vôbec by nevadilo, keby boli vynechané, keďže nemali na vývoj deju žiadny výrazný vplyv (aspoň by sa tým mierne skrátil a zostručnil celý film). Ale nesťažujem sa, len konštatujem. Aydin bol presne ten typ človeka akých len obtiažne dokážem vystáť - proste vždy ten najmúdrejší, s obrovským kusom sebavedomia a predovšetkým s falošnou empatiou a bezhraničným alibizmom. A to všetko dokázal krásne kryť svojim solídnym správaním a distingovaným vystupovaním. Najviac zo všetkého ma bavili samozrejme tie manželské konverzácie medzi Aydinom a Nihal. Avšak tou úplne najpôsobivejšou scénou bolo to gesto Ismaila pri "nezištnej" návšteve Nihal (kto videl, určite vie o čom hovorím). Kiežby to nebolo také zdĺhavé, kiežby to malo dramatickejší spád, kiežby boli okolité scenérie Kapadócie oveľa viac využité... potom by to bolo aj za 5*. Normálne ľutujem, že som si nerobil výpisky niektorých myšlienok, ktoré odzneli v tých rozhovoroch. K niektorým by som sa určite ešte raz vrátil. (14.12.2014)

Ceylan pravděpodobně našel dokonalou rovnováhu mezi realismem a stylizací, filmovostí a divadelností. Velkou radost mi poskytl fakt, že jsem ani jednou neměl potřebu porovnávat Zimní spánek s jinými Ceylanovými filmy, jelikož jsem celou dobu pouze pokyvoval hlavou nad tím, že ten film bez problémů obstojí sám o sobě a je přesně takový, jaký měl být - nic nepřebývá, nic nechybí a hlavně je dostatek času řešit v dialozích témata a jejich konkretizované detaily, na které se v 99% běžných celovečerních filmů nikdy nedostane (a ještě zbude prostor na čistě obrazovou a zvukovou kontemplaci). A že je zde opravdu hodně témat k dumání. Masivní a přitom velmi uměřený a jemný, přepečlivě napsaný a výtečně zahraný film. _______S odstupem se to jeví jako film lehce akademický, ale věřím, že je to zde spíše důsledkem cíle natočit monumentální "prýčechovovské" konverzační drama a neexhibovat u toho formou ani přesahem, než úpadkem tvůrčích sil režiséra - zde totiž nic "metafyzického" jako například v Tenkrát v Anatolii být nemá (ale zase, už jenom ty mnohé "ulpívající" záběry na zvířata, aneb "dám je tam, protože se to ode mě čeká...".) (11.10.2014)