Gokukoku no Brynhildr

Až na ten uspěchaný konec a pár děr v příběhu, je to solidní podívaná. Na toto anime jsem se opravdu těšil každý týden. Nebýt toho zklamání v posledních 2 epizodách, dal bych s radostí 5 *****. Bohužel to už asi tvůrci chtěli mít z krku, tak to nějak zabalili a zahodili, aspoň takový jsem z toho měl pocit. **** (30.06.2014)

Začátek nevypadal zle, nicméně dropla jsem to asi po 5. díle, prostě se to nedalo. Jak píše Saraph - postavy řeší kraviny. Ženský se chovají se nelogicky, hlavní hrdina přihlouple, do toho se cpou pitomé ecchi momenty, které jen zvyšují celkovou trapnost. Díky spoilerům od Wolfshade alespoň vím, že tomu nemám ani v budoucnu dávat šanci :D Jediné, co mi ten seriál dal je opening, toho se nemůžu nabažit. (18.11.2014)

Když jsem přemýšlel o tom co chce autor dílem říci, tak mě ze začátku napadlo, že by jsme si měli uvědomit poté co někoho ztratíme, měli by jsme si to přiznat a žít s tím. Nicméně jak anime pokračovalo, tak si myslím, že hlavní myšlenkou bylo to, jak jsou důležité naše vzpomínky , že by jsme si měli vážit každé chvíle a nezapomínat na některé věci, které nám můžou připadat úplně zbytečné. Prostě nějhorší je, když se na vás zapomene, nebo pouze vy si pamatujete společné chvíle. Anata wa dare desuka? Bylo tam toho mnohem víc, ale nebudu to rozebírat vše. Jednoduše řečeno: ,,Myšlenka díla byla poměrně zvláštní, podle mě pro evropského diváka až nepochopitelná" Děj mě vtáhl od prvního dílu, což se mi velmi často nestává, takže za to dávám +. Prostě nějhorší je, když se na vás zapomene. (24.10.2015)

Kravina. Ano, jedním slovem kravina. To jsem si opakovala v průběhu prvního dílu. V těch dalších už to začalo mít nějaký pořádný děj a „prsa všech velikostí“ tam nebyla hlavními aktéry každé minuty. Když si odmyslím, že to bylo mířeno především na muže, a zaměřím se na nějaký děj – no paráda, máme tady Spasitele v podobě mladého studenta, kterému se hromadí harém pěkných holek s různou velikostí poprsí. A potom na ně útočí další a další, ty se k nim přidávají, nebo nešťastnou událostí zahynou také. Jsem ráda, že jsem přežila první díl, potom přišla alespoň nějaká akce v podobě soubojů nebo občasných výbuchů. Především konec 5. dílu se mi líbil (SPOILER: konečně trochu hezká vražda) a tu danou postavu (Kikako) jsem si zamilovala. Nejen díky jejímu nápaditému vzhledu, ale i monstrózní síle, která byla alespoň užitečná (na rozdíl od síly hlavní hrdinky – pokud nepočítám sílu poprsí). A moje reakce na konci 6. dílu? „Ten doktůrek Kogorou se mi zatraceně líbí!“ Jinými slovy – už od dob Bleache jsem úchylná na postavy se zavřenýma očima (ano, narážka na Ichimara Gina). Potom přišla Nanami – tu jsem si zapamatovala jenom díky roztomilému vzhledu a hlasu. V posledním díle mě pobavil jeden rozhovor, zatímco jsem se smála: „Hele, ona je na dvě půlky a ta vrchní se s ním stále vybavuje… Vážně zajímavé!“ A konec… No raději pomlčím, protože ten byl taky na hlavu. Jednu chvíli jsem přemýšlela o 2*, ale snižuji na 1*, protože ten konec byl skutečně praštěný. Čekala jsem od toho opravdu více. (19.12.2016)

Váhal jsem, tuze váhal, zda do Gokukoku no Brynhildr jít, když mě synopse kdovíjak nezaujala, avšak věda, že jde o další adaptaci mangy Lynna Okamota, jsem se do toho nakonec pustil. A opět si můžu lít kvasnice na hlavu za svou hloupost. Opět jsem neposlechl svou intuici. Gokukoku no Brynhildr je totiž – stručně řečeno – strašná blbost. Mnozí uživatelé zde ve svých komentářích uvádí, že za starou belu stál jenom závěr, ovšem já bych si dovolil polemizovat – za starou belu stál seriál už od začátku – dobře, tak od druhého dílu. Hlavní hrdina je naprosto nijaký a za celou dobu seriálu se o něm vůbec nic nedozvíme, takže se těžko nějaká sympatie k němu hledá. Že by na tom vnadné ženské postavy, jichž je v seriálu požehnaně, byly lépe? Vůbec. Chytne nás onen strhující děj a nečekaná rozuzlení za koule a přivrtá k obrazovce? Jaksi ne. Dává chování postav logiku? Ani mi nemluvte. Jak paradoxně nadávám na ečči v druhých anime, tak tady jsem byl za ně naopak rád, neb každá vteřina, která se nesnažila ten maglajz brát vážně, mi byla jedině ku prospěchu a ku potěšení. Není tedy divu, že nad oním démonizovaným plot twistem na konci jsem jen ledabyle, s potměšilým úsměvem mávl rukou. Odpadová záležitost to však přesto není, neb seriál má vynikající opening, který jsem si prostě musel pokaždé pustit, a vlastně celkem fajn soundtrack, pár zajímavých akčních scén a… no, kvalitní materiál pro leštění vašeho kopí, řekněme. Pokud přemýšlíte nad tím, že byste si Gokukoku no Brynhildr i přes všechnu mou kritiku pustili, tak si ho prosím pusťte aspoň z toho posledně zmiňovaného důvodu, děkuji. (29.11.2014)