Burying the Ex

Evelyn (A. Greenová) je neuvěřitelně panovačná, majetnická a despotická žena, která je protikladem svého přítele Maxe. Zde ovšem pravidlo - protiklady se přitahují - zrovna nefunguje. Když se s ní Max konečně rozhodne na popud nevlastního bratra rozejít, zasáhne vyšší moc v podobě autobusu, jenž život Evelyn rázně ukončí. Jenže zasáhne ďábelská magie, kterou oba podcenili, a Evelyn se vrací zpět, aby si vzala, co jí patří. Zbavit se jí a být s krásnou Olivií, co se Maxovi připletla do cesty, nebude jednoduché. Zombie mají totiž rády hlavně mozek... Tak trochu variace na Smrt jí sluší se rozjíždí až po půl hodině s návratem mrtvé přítelkyně, okolo níž neustále krouží moucha. Další zajímavostí je, že zombie mají mnohonásobně větší sílu, než v předsmrtném životě, a tak Maxův boj na pěsti je předem odsouzen k nezdaru. Celkově chybí snímku více šťávy, i když na krev samozřejmě dojde, vtipné je i dávení balzamovací tekutiny. Průměrná zábava místy zajiskří, potěší připomenutí Ramones a samozřejmě množství odkazů na řadu filmů v podobě plakátů, hudby i samotných ukázek (Planeta upírů, Jáma a kyvadlo, Tarantule, Plan 9 From Outer Space, Noc oživlých mrtvol, The Satanic Rights of Dracula, La frusta e il corpo, Putovala jsem se Zombií a mnoho dalších). (02.01.2019)

Na horor je to příliš komické, na komedii to zas má hodně suchý humor. Úplně chápu, že řada diváků si s tímto snímkem nebude rozumět. Já sám čekal spíše málo, ale nakonec jsem se opravdu velmi dobře bavil. Alan Trezza není kdovíjaký scenárista, je ovšem očividně veliký žánrový fanda a ve spojení s Joe Dantem vytvořili zábavnou poctu hororovým filmům. Nejenže se celým snímkem nesou všemožné popkulturní odkazy, ale téměř v každé scéně můžeme vidět někde na stěně viset filmový plakát či běžet v televizi černobílý horor. Anton Yelchin jako podpantoflák baví, na Alexandru Daddario se dobře kouká a nebyl by to film Joa Danteho bez veterána Dicka Millera. Dokonale mi to připomnělo 80. léta. (19.09.2018)

Max a Evelyn si slíbili lásku až za hrob. A tak se i stalo. Maxova partnerka vstala z mrtvých. Nyní je nebývale nadržená, silná, s občasnou chutí na lidské maso. A nebýt mrtvolného vzhledu i zápachu, byla by i sexy jako dřív. Max z jejího návratu ale není šťastný, je dočista zoufalý. A myslí jen na to, jak se jí zbavit. Ale Evelyn chce tvrdošíjně pokračovat v jejich vztahu. Za života to byla panovačná veganská kravka, se kterou Max plánoval svůj první rozchod, než jí to stačil oznámit, porazil ji autobus. Tradiční návody z literatury a klasických hororů nezabírají. Max tedy bude muset najít se svým nevlastním bratrem metodu, jak se "krásky" ze záhrobí jednou provždy zbavit. Kromě toho, už jeho city patří jiné, sličné majitelce mléčného baru Olivii, která je podle něj tou pravou. Tenhle hororově komediální kousek by se rozhodně neztratil v osmdesátých letech. Však jej také natočil tvůrce, který to nejlepší natočil v osmé dekádě minulého století. Snímek nezapře, že ho natočil Joe Dante. Ten potvrdil svoji hravost a nijak originálnímu námětu vtiskl stylový punc hororových komedií, kterými se proslavil. Přidal i spoustu odkazů na hororové klasiky, jelikož nejsem jejich vyznavačem, tolik jsem z nich nadšený nebyl. Film je snímán stylem, který odkazuje na klasická hororová díla. I krámek se strašidelným zbožím, ve kterém Max pracuje, v podstatě symbolizuje tuhle éru. Všechno z větší části vypadá úmyslně staromilsky. Je jasné, že osmdesátá léta má režisér dokonale zažité a má je silně v oblibě. Ale v tak starém filmu by nehráli Anton Yelchin, Ashley Green a Alexandra Daddario, určitě i technické zázemí by bylo nesrovnatelně horší, ale dost možná bychom narazili na Dicka Millera, režisérova "dvorního" herce, kterého nezapomněl obsadit ani tentokrát, když mu věnoval malou roličku policisty. Drastickým scénám ale režisér neholduje. Jen sotva pětina z nich má nějaký drastičtější náběh nebo průběh. Většinou se jede na komediální vlně, hláškuje se a blbne se. Ústřední herecký trojlístek hodně baví. Yelchin je správný zmatkář, Greene je solidní zombie čubka, detail much kroužících kolem ní byl originální a Daddarijce to je bijce za práva hereček, které chtějí svými dudy kojit diváky. Dante nasadil dobré tempo vyprávění a obstarožní námět natočil svěžím způsobem a s humorem sobě vlastním. 100% (24.10.2015)

Chlapíkovi zabije priateľku autobus, no problém zabudnúť dlho nemá, keďže narazí na novú a zaujímavú fešandu, s ktorou má toho spoločného viac. Jeho bývalá však v hrobe dlho nevydrží... aspoň nie sama. Obľúbený hororový hitmaker 80. rokov Joe Dante sa o comeback pokúšal už pred pár rokmi; s obstojným, avšak nie príliš uspokojivým kúskom "The Hole". "Burying the Ex" mu podľa mňa vyšlo lepšie, keďže vo svojom štýle priniesol retro závan toho, čo dnes už nevidieť tak často - nenútenú ľahkosť a chytľavosť hororových komédií, aké sa objavovali práve v rokoch osemdesiatych. Ako už býva zvykom, ide viac o komédiu než horor, takže od toho netreba čakať niečo strašidelné, ale zase to má slušné zombie masky, príjemnú atmosféru a viaceré hororové podpichnutia, ktoré žánrových fanúšikov môžu potešiť. Herecké trio je fajn, natočené je to kvalitne a ja som s tým žiadny výraznejší problém nemal, takže som zvedavý čo Dante predvedie nabudúce. (16.05.2015)

Námět, který nabízí potenciál pro zábavnou podívanou s nápaditými vtípky. Bohužel tento potenciál nebyl využit natolik, jak by si zasloužil a vznikla tak spíše průměrná zombie komedie, která se stěží vyrovná o rok dříve natočenému Warm Bodies, staré dobré Ruce zabiják a vůbec nemůže konkurovat peggově Soumraku mrtvých. Pokud jste některý ze zmíněných snímků neviděli, pak bych doporučil spíš některý z nich. Pokud jste je již viděli a máte chuť na podobně laděný, oddechový film, pak zkuste tento. 60% (30.01.2016)