La Vérité sur bébé Donge

Ona afektovaná mrcha, on bezcitný továrník, navenek silný, uvnitř slaboch. Adaptace románu George Simenona zobrazuje přesně vztah dvou sobců, kteří se snaží v manželství jen o jedno - maximalizovat svůj vlastní zisk. A závěrečná scéna nemá chybu - Le malheur vous va bien. Gabin pak podobnou postavu ztvárnil v další adaptaci románu stejného autora - En cas de malheur (02.09.2011)

"Nelze milovat podruhé, co jsme už milovat přestali." Obávám se, že ve vztahu továrnika Françoise a jeho ženy přezdívané Bébé kousek toho milování či lásky nebyl ani poprvé během svatby, ani v momentu, kdy novomanžel nesl svou čerstvou nevěstu na rukou přes práh. Zkrátka opravdu hodně chladný vztah... Asi není velké množstvo francouzských dramat této doby, které si může dopřát našinec vidět v kvalitě nejlepší a s českými titulky k tomu, Pravda o Bébé Dongeové (ač zřejmě ne dlouhou dobu) k nim již patří a byla by škoda nevyužít toho. Georges Simenon opět dokázal, že maigretovské detektivky nejsou jedinou devizí tvorby slavného belgického spisovatele, že lidské psychice dobře rozumí a umí to přetavit do svého uměleckého díla – knižní předlohu sice neznám, ale i film se snažil zacházet v rámci analyzy ústředního vztahu až do velkých detailů, přičemž zmiňovaný chlad ještě více podtrhl celou řadou temných vizuálních kompozic. Darrieuxová a Gabin odvádějí svůj herecký standard, i když jejich první partnerství na filmovém plátnu nenese zdaleka v sobě ten šarm a charisma, jak tomu bylo o mnoho let později ve Svatém roku, i v této rovině zavládla spíše temnota. Jsem rád, že jsem se dodíval do konce, ale celkově mne to i přes hutné vyvrcholení dvakrát nadchnout nedokázalo, přílišný chlad jsem často pociťoval nejen v sehraném vztahu, ale i z celého filmu a celá ta manželská historie byla podána na můj vkus až příliš rozvláčně. Konec se pak částečně rovnal vysvobození. 55% (15.07.2020)

Kam dovedie citová vyprahnutosť vzťah, ktorý vznikol z nesprávneho dôvodu. Georges Simenon nepísal knihy len o legendárnom komisárovi Maigretovi, podpísal sa aj pod touto psychologickou drámou. Civilné výkony hereckých hviezd je na ozdobu, bohužiaľ, film sa utopil v dlhej minutáži a v niektorých okamihoch stráca tempo. Druhý komentár, deviate hodnotenie. (26.05.2020)

Veľmi nudná záležitosť plná dialógovej vaty a nezaujímavej romantiky. Spomínačky na život s osobou, ktorú nevieme, či milujeme alebo nie. Všetko vykreslené na pomalom tempe, kde na posun v deji treba poriadnu chvíľu čakať. Takmer 50-ročný Gabin, okolo ktorého sa točia mladé dievčatá, sa na rolu nehodí a jeho vzťahy vzhľadom na vekový rozdiel pôsobia skôr komicky.  Triler v popise žánrov je iba nemiestny vtip. (07.05.2023)

Továrník Francois Dogne leží v nemocnici a vzpomíná.....Na co vlastně? Podle zdejšího obsahu na seznámení se svou ženou Elisabeth, všemi přezdívanou Bébé. Já sám jsem si ale u těch flashbacků s různými s rozhovory (převážně mezi Francoisem a jeho ženou) nebyl povětšinou vůbec jistý, co vlastně sleduji. Jako analýza jednoho donuceného vztahu to bylo moc zmatené, neosobní a málo detailní. Takže na co jsem nejvíc během filmu myslel, byla velice nepříjemná chladnost. Za prvé mezi hlavními postavami, manžely u kterých snad nikdy nepanoval ani kousek pořádné lásky. Většinou mezi sebou vedli jen podivné dialogy, mezi kterými jsem bohužel nenašel ani nic moc objevného. Chladnost bohužel provázela i filmařské pojetí. Režisér se vyžil v samých studených barvách a temných obrazech, které mě více traumatizovaly než zaujaly . No a kruh uzavírají herecké výkony. Dannielle Darriex alespoň byla typově dobrá femne fatale ale svého oblíbeného Jeana Gabina jsem si tady opravdu moc neužil a jeho výkon mi připadal poněkud strnulý. Podobné chladné prvky má určitě i pozdější Kočka od stejného autora předlohy, s podobným tématem a také s Gabinem v čele. Zatímco ta mě ale dokázala strhnout, zde mě celkové mrtvolné pojetí málem uklinbalo. Ale nakonec jsem dokoukal úspešně do konce a našel si nějaká pozitiva. Vychozí myšlenka, že u donuceného vztahu nemůže příjít soulad v lásce mě určitě zaujala a k celému ději byla určitě symbolická. I ten Simenon byl z celého filmu cítit, takže si dokážu představit, že v zajímavějším zpracování by mě tento příběh určitě dokázal nadchnout. Takto bohužel příliš ne. Rád jsem to viděl (mnoho tehdejších francouzských dramat se nepoštěstí vidět s českými titulky) a nedokážu tomuto mu dát pouhé dvou hvězdičkové hodnocení. Ale když to skončilo, docela jsem si oddechnul a moc rád na to vzpomínat nebudu. (15.07.2020)