Chi l'ha vista morire?

Nezvykle mrazivý start. Chladnokrevná vražda malé dívenky za doprovodu úžasně ponurého dětského chorálu dává v naději na nezapomenutelnou podívanou. Bohužel tomu je jenom zpola. Aldo sice umí s pomocí Morriconeho hudby vyvolat příjemné mrazení, ale postupné vsakování monotónně žlutých barev nedává šanci v silnější zážitek. Vraždám chybí nápady nebo explicitnější momenty, opět se hodně kecá a vraha známe díky jedinému detailu očí už po dvaceti minutách. Ústřední dvojice v podání Bonda Lazenbyho a lvice Strindbergové je už však naštěstí v pořádku. Z filmu se tak vyklubalo lehce nadprůměrné giallo s pěknou hudbou a studeným prostředím italských Benátek. (07.03.2012)

Sekvence úvodních titulků slibuje víc, než kolik Ladův žlutovzrušoun úhrnem poskytne : proti Benátkám snímaným s citem pro atmosféru a detail a v projevu sympaticky střídmému Lazenbymu (jedinému jednorázovému z filmových Jamesů Bondů) stojí slabiny scénáře, citová nezúčastněnost tvůrců (tedy pokud neslouží společenskokritickému záměru, mně uniknuvšímu) a nakonec i Morriconeho dětský sbor, který mi potřetí už nezněl tak účinně jako poprvé a pošesté mi obracel oči v sloup. Tím nejpozoruhodnějším na "Kdo viděl, jak umřela ?" pro mě nebyl některý z kladů snímku, nýbrž skutečnost, že se hned v několika podrobnostech shoduje s (o rok mladším !) "Teď se nedívej". Nejde o prvky zásadní, a přece... U režiséra Roegovy velikosti mě něco takového zaskočilo. (06.07.2015)

Jediné co se dá tomuhle prostinkému giallu přičíst k dobru je občasná fajnová práce se širokoúhlým formátem. Jinak je to příběhová bída, podivně zkratkovité budování napětí, mdlé herecké výkony a hlavně absence pořádných mordů. Pár figurín a atraktivní prostředí s jednou pekelně hot kočkou to v žádném případě nezachrání. (16.04.2007)

K filmu jsem se dostal přes soundtrack mistra Morriconeho, který je na tom všem to nejlepší. Uhrančivé dívčí sbory vytvářejí nadpozemskou krásu a úžasně ladí s atmosférou tajemných zákoutí Benátek. Tohle je fakt famózní symbióza. Horší už je to bohužel s příběhem, vrah je známý hned zkraje, když kamera zabere detail očí a žádné šokující překvapení se nekoná. Mordy jsou nevýrazné, chybí lepší dramaturgie a moje milovaná Anita Strindberg toho taky moc nepředvede. Škoda, tohle je slabší žlutý zářez v giallovském podsvětí. Za to parádní souznění kamery a hudby dávám o bod navíc. (22.01.2023)

Hudba Ennia Morricone pozvedá některé scény z obyčejných na umělecké, bohužel to ale neplatí pro celý film a je to sakra škoda. Aldo Lado totiž hlavní prvky žánru využívat umí a začátek je více než sympatický. Jenže po skvělém začátku, a sice ve chvíli, kdy začíná vyšetřování vraždy, napětí i zábava povolí a do tempa se již znovu nedostanou. V podstatě tak jako v předchozím (a debutním) filmu La corta notte delle bambole di vetro, ani tímto filmem se Ladovi nepodařilo vytvořit dílo, které by mělo šanci stát se ve svém žánru výjimečným, i když to po určitou dobu vypadá slibně. (12.03.2010)