Toaru hikúši e no koiuta

Jedno z mála anime, které se opravdu povedlo obsahujíc dobu a technologie kolem 30. let 20. století. Většinou je to kýčovitě uděláno, ale zde je vše v normě. Příběh: Všude je samá voda. Lidé obývají jen několik ostrovů. Proto se jednou rozhodnou uspořádat vojenskou expedici na létajícím ostrově, který má za úkol prozkoumat legendy jejich náboženství o okraji světa. Jelikož se jedná skoro o sebevražedný úkol, jsou naverbovány různé podivné existence (vyděděnci). Zde se na onom létajícím ostrově pak vypráví příběh studentů letecké školy - jejich společné zážitky, nové zkušenosti z boje a jednotlivé jejich vztahy. Prostředí tohoto anime je stejné jako v jeho filmové podobě a udržuje si stejnou napínavost i příjemnost. Jen škoda, že tu není až tolik leteckých soubojů, jak tomu bylo ve filmu. Ale možná to napraví v pokračování, pokud bude, protože konec je stále otevřený. Animace je celkem dobrá a hudba také celkem ujde. (31.03.2014)

Tuze rád bych tomuto seriálu dal vyšší hodnocení než 2*, neb po zhlédnutí prvních několika dílů byly mé naděje nemalé; nejen díky poutavému zasazení příběhu do prostředí polofantastického (nějaké meditativní rozjímání ve vzduchu à la The Sky Crawlers ovšem nečekejte), ale i postavám, které byť nedosahují v rámci anime kánonu nějakých převratných, nevídaných rozměrů, tak jsou v rámci možností vykresleny velmi dobře. To by se ale ovšem po zhruba pátém díle nesměl do animačního studia vkrást zřejmě nějaký šotek, jenž ukradl většinu potenciálu seriálu do té doby vlastní. Jakmile se totiž seriál zlomí v polovině své stopáže, divák zjišťuje, že tvůrci najednou jaksi neví, kam děj dále posunout, s roztříštěností příběhu a splétání dějových linek si neví rady, plot twisty, jež mají být pro vývoj příběhu zásadní, se odehrají „jen tak mimochodem”, a to, co by se asi dalo nazvat „finále”, se odehraje nějaké dva až tři díly před koncem, přičemž samotný konec vlastně už ani diváka vzhledem k předchozímu materiálu svou otevřeností a absencí jakékoli katarze nepřekvapí. Je to škoda, neb tvůrci měli skutečně na víc. Postavy hlavní i vedlejší jsou vesměs sympaťáci, časoprostorové zasazení příběhu je zajímavé a po hudební stránce jde o celkem fajnovou záležitost, stejně jako po stránce výtvarné (byť občas se na pozadí objevil nějaký ten nehezky nakreslený ksichtík), leč k čemu to jest, když příběh ve výsledku nevede odnikud nikam. S přáním zdařilejšího pokračování dávám lepší 2*. (23.01.2015)